Z lékárny až k masivu hory Mont Blanc

Jeho zájem o farmacii byl motivovaný touhou porozumět tomu, jak různé léky působí na lidské tělo, a také možností pomáhat lidem prostřednictvím odborné péče. „Od začátku jsem vnímal farmacii jako velmi perspektivní obor, který se neustále vyvíjí. A zdá se, že jsem se nemýlil, takže své volby nelituji,“ říká sedmadvacetiletý rodák z Ostravy.

Co se vám vybaví, když se řekne Masarykova univerzita?
Především moderní prostředí a kvalitní výuka. Ale také to, že Brno je velmi studentsky přívětivé a otevřené město. Měl jsem tam hodně nabitý studentský život – kombinoval jsem sport, brigády, přípravu na zkoušky a různé volnočasové aktivity. Rád jsem cestoval a chodil s přáteli na párty, ale zároveň jsem se snažil sportovat a udržovat aktivní životní styl.

O jaké práci jste uvažoval po absolvování univerzity?
Už během studia jsem zvažoval, zda chci pracovat v lékárně nebo ve farmaceutické firmě. Ve čtvrtém a pátém ročníku jsem začal aktivně hledat možnosti v zahraničí. Kontaktoval jsem lékárny v Anglii a Norsku, psal e-maily a ptal se na možnosti stáží. Ve většině případů to nebylo možné, nebo neměli zájem o studenty ze zahraničí. Nakonec jsem se dozvěděl o vedoucím lékárny v norském městě Molde, který nabízel stáže studentům ze Slovenska a Česka. Kontaktoval jsem ho a domluvil si praxi prostřednictvím programu Erasmus.

Nas­měrovala vás tato zkušenost k práci v norské lékárně?
Ano. Během stáže jsem absolvoval pracovní pohovor v norštině s jedním z manažerů lékáren v Tromsø, kde jsem nakonec získal práci v síti lékáren Vitusapotek. Zajímavé je, že jsem se později stal vedoucím první lékárny, ve které jsem pracoval. Vždy jsem miloval severskou přírodu a hory, takže rozhodnutí přestěhovat se do Norska pro mě bylo snadné. Zaujalo mě také to, že norské lékárny fungují trochu jinak než u nás a obecně nabízejí širší spektrum služeb.

Jaké jsou rozdíly mezi prací lékárníka v Česku a v Norsku?
V Norsku mají lékárníci širší kompetence. Kromě výdeje léků mohou aplikovat očkování, připravovat léčiva pro instituce nebo lodní průmysl a pečovat o pacienty v substituční léčbě. Je možné pracovat také jako klinický farmaceut v nemocniční lékárně nebo ve farmaceutickém průmyslu. V Česku je role lékárníka více zaměřena na výdej léčiv a odborné poradenství, zatímco v Norsku je kladen větší důraz na aktivní spolupráci v rámci zdravotnického systému.

Jaké jsou vaše konkrétní povinnosti na pozici vedoucího lékárny?
Nejsem zodpovědný jen za chod lékárny, ale také za vedení týmu lidí. To zahrnuje nábor, školení a podporu zaměstnanců v jejich profesním rozvoji. Moje práce obnáší organizaci každodenního provozu, sledování obchodních výsledků a marketingu i zajištění špičkové péče o zákazníky. Významnou součástí mé role je samozřejmě práce lékárníka.

Jak vám studium pomohlo v praxi?
Především tím, že mě naučilo analytickému a systematickému myšlení, práci s informacemi a převádění teoretických znalostí do konkrétních situací, se kterými se setkáváte u pacientů. Studium mi dalo disciplínu a schopnost týmové spolupráce, což je v mé práci naprosto zásadní.

i

Jaký je váš život v Norsku?
Norsko je kouzelné místo k životu. Bydlím v Tromsø, městě na severu Norska, asi 350 kilometrů za polárním kruhem. Je tu univerzita i pivovar Mack – nejseverněji položený pivovar na světě. V létě tu panují tři měsíce nepřetržitého denního světla a v zimě dva a půl měsíce tmy. Je to velký kontrast, ale každé období má své kouzlo – od pozorování polární záře až po možnost běžkování nebo chození na sněžnicích v horách prakticky kdykoliv během roku. Na druhou stranu je velmi těžké být daleko od rodiny a přátel. A samozřejmě jsou tu velmi vysoké daně…

Mluvíte norsky?
Znalost norštiny je pro práci v lékárně nezbytná. Používám ji aktivně každý den, a to jak při komunikaci s kolegy, tak s pacienty. Hodně ale využívám i angličtinu – do Tromsø přijíždí mnoho turistů a musím být schopen se s nimi domluvit.

Jak relaxujete ve volném čase?
Nejraději trávím čas venku, ať už turistikou nebo jinými aktivitami v horách. Baví mě také cestování a objevování nových kultur a míst. Když si chci na chvíli odpočinout, sáhnu po dobré knize.
Sport je součástí mého života už od dětství, kdy jsem hrál závodně basketbal. Čím jsem starší, tím víc mě láká posouvat své hranice. Nedávno jsem například absolvoval 180kilometrový Tour du Mont Blanc s převýšením 10 000 metrů za sedm dní. Sport beru jako způsob, jak si udržet energii a vyvážit náročnou práci.

Sledujete výstavbu MUNI BioPharma Hub, kam se má příští rok přestěhovat farmaceutická fakulta?
Přiznám se, že jsem tomu zatím nevěnoval příliš pozornosti. Jsem si ale jistý, že to bude významný krok vpřed a že to studentům Masarykovy univerzity poskytne ještě lepší podmínky ke studiu.