Učil se na elektrikáře, teď má doktorát a živí ho fitness

Ještě za studií založil vzdělávací Fitness Institut a dnes se podílí na tvorbě a revizi vzdělávacích programů pod záštitou České komory fitness a Národního pedagogického institutu.

Když byl v pubertě, objevil Jan Caha kouzlo fitness. „Stejně jako ostatní kluci u nás na vesnici jsem hrál fotbal, ale v patnácti jsem se chtěl individualizovat, být svalnatější a líbit se holkám,“ vzpomíná s úsměvem na prvotní motivaci, která jej přivedla k oboru, který dnes naplňuje jeho osobní i profesní život.

Jak jste se vlastně dostal ke kulturistice?
Ovlivnily mě sportovní časopisy i tehdy populární Arnold Schwarzenegger. A zajímala mě i estetika těla. První měsíce jsem se věnoval silovému trojboji, ale pak už kulturistice, konkrétně naturální kulturistice, která se vyhýbá dopingovým látkám. Kulturistika a fitness jsou od 60. let minulého století uznaným olympijským sportem, ale zatímco ve většině sportů je tělo prostředkem k výkonu, tak u nás je výsledkem výkonu tělo.

Vy jste byl v tomto sportu hodně úspěšný...
Moje kariéra trvala sedmnáct let, mám za sebou 54 soutěží ve fitness kulturistice a v amatérských soutěžích jsem získal tituly z mistrovství republiky, Evropy i světa. Dařilo se mi také na profi scéně, kde je vrcholem v našem sportu každoroční Natural Olympia v Las Vegas, kde jsem získal druhé místo. I když jsem se soutěžením přestal, tak neříkám, že moje kariéra skončila, vrchol v našem sportu totiž přichází ve věku kolem čtyřicítky a většina z nás se po odchodu zase na pódium vrací. 

Během let jste začal fitness závodníky také koučovat. Jak vypadá taková příprava na soutěž v naturální kulturistice?
Je to různé, na některé závody se můžete připravovat rok, na jiné kratší dobu. Nejtypičtější je asi tříměsíční příprava. V této době před soutěží se snažíte ze svalové tkáně dostat maximum, a to i ve smyslu co největšího snížení množství tuku v těle, aby se vyrýsovaly svaly. K tomu je třeba užívat různé legální doplňky stravy jako proteinové přípravky, kreatin a další suplementy, tréninkové metody pro silový trénink a samozřejmě mít dobře nastavenou výživu. To vše se v čase mění, takže příprava pokaždé vypadá jinak. V zásadě ale musíte před závody snížit energetický příjem a zvýšit výdej energie tak, abyste se dostal na nefyziologické množství tuku v těle. 

To ale není úplně zdravé...
Musím zdůraznit, že fitness podporuje zdraví, takže si vrcholový sportovec vše načasuje tak, aby byl ve formě, a tedy ve stavu, který během závodů není úplně fyziologický. Jde jen o několik dní, po nichž se pak tělo zase vrací zpět do zdravého ideálu, tedy i s tukem. V médiích nebo na sociálních sítích jsou vidět především sportovci připravení na soutěž, tedy s hromadou vyrýsovaných svalů, ale takto vypadají opravdu jen pár dní.

S kulturistikou a fitness jste začal asi v 16 letech, kdy jste se rozhodl pro studium na vysoké škole?
Učil jsem se původně elektrikářem, ale brzo jsem pochopil, že to není to, co bych chtěl v životě dělat, a že mě víc naplňuje sport a výživa. V okolí nebylo moc jiných možností pro studium tohoto zaměření než Fakulta sportovních studií na Masarykově univerzitě. Zároveň byly na fakultu skvělé recenze, proto jsem šel na obor Regenerace a výživa ve sportu. A vybral jsem si dobře.

Z učebních oborů se často na vysokou školu nechodí. Bylo to náročné?
Neměl jsem ideální podmínky, musel jsem se o to víc učit, ale to určitě nebylo špatné. Už na střední škole jsem si proto načítal řadu věcí a fitness je navíc úzce spjatý s fyziologií a zájmem o výživu obecně, takže řada věcí pro mě zas tak nová nebyla. Na začátku studia jsem ale musel věnovat víc úsilí tomu, abych se chytil v předmětech jako anatomie, biochemie a podobně. 

K tomu všemu jste ještě pracoval...
Už někdy v prvním či druhém ročníku jsem pracoval pro společnosti, které vyráběly doplňky stravy, psal jsem pro ně různé texty, diskutoval na fórech a řešil i legislativní otázky týkající se například složení těchto doplňků. Pak jsem začal prodávat v obchodě suplementy, kde jsme založili ještě dnes populární magazín Aktin, který se této oblasti věnuje. Dělal jsem tam šéfredaktora.

To bylo ještě na bakaláři. Vy jste pak pokračoval magisterským studiem se zaměřením na učitelství tělesné výchovy. To vás lákalo? 
Lákalo mě vzdělávání v rámci fitness. Ale po studiu jsem si do pedagogické praxe opravdu odskočil. Tři roky jsem učil na Gymnáziu Matyáše Lercha tělocvik. Dalo mi to prostor si trochu odpočinout a byla to taky dobrá praxe k tomu, abych se rozmluvil a rozvinul své pedagogické dovednosti.

i

Od prodeje doplňků stravy jste se pak dostal k podnikání v oblasti vzdělávání. Splnil jste si sen učit ostatní o tom, co a jak dělat ve fitness? Proč?
Samozřejmě v tom hrála roli moje sportovní kariéra a také jsem chtěl zajistit nějaké moderní vzdělávání v této oblasti. Ve škole jsme sice nějaké kurzy měli, ale ty nenaplnily mé očekávání. Chtěl jsem se dozvědět a předávat dál, jaké jsou nové trendy v silovém tréninku, výživě a podobně. A protože na trhu tehdy mnoho takových institucí nebylo, navíc ne moderních, nejjednodušší cestou bylo začít s tímto podnikáním sám. 

V roce 2012 jste založil Fitness Institut, kde nabízíte výživové poradenství, tréninky, vzdělávací kurzy, máte i podcast, vlastní magazín nebo fitness centrum. Jak tedy vypadá vaše práce?
No, odhadem strávím dva až tři dny v týdnu nějakou přednáškou, na ty se samozřejmě musím připravovat a neustále se rozvíjet a získávat nové informace. Pro nás je trochu atypické, že se naše hlavní pracovní náplň soustředí do víkendů. Kromě jiného totiž děláme i rekvalifikační kurzy pro ministerstva školství a zdravotnictví pro výživové poradce a trenéry, máme spoustu webinářů, dalších kurzů či konferencí. Za víkend stihneme i tři, čtyři akce. Ale celý rok máme organizovaný semestrálně, takže delší volno si pak vybíráme o prázdninách a přes Vánoce. 

I při této pracovní zátěži jste se ještě vrátil ke studiu a letos jste obhájil doktorskou práci z kinantropologie. Proč jste se rozhodl pro doktorát?
Mám o svůj obor zájem a trochu mi chyběl impuls k tomu, abych nové informace získával trochu koncentrovaněji. A také jsem se chtěl víc pohybovat ve vědeckém prostředí a vyzkoušet si, zda zvládnu udělat vědeckou studii a projdu i touto úrovní vzdělávání. Přijde mi, že pro hodně lidí je doktorát jen prodloužením studentského života, ale pro mě byl motivací posunout se dál ve znalostech. Prostě mě to, co dělám, baví, a pak je i studium v daném oboru mnohem jednodušší.