„Pozice COO před patnácti lety vlastně ani neexistovala. Vyvíjela se postupně tak jako všechno ostatní. Vizionáři totiž většinou nejsou ti, kteří přesně řeknou, co se má stát, a už vůbec pak nekontrolují, jestli to lidé opravdu splnili. A já tyto vize zpracovávám, aby se skutečně odehrály. Vlastně mi to přijde ohromně zábavné. Ale kdybyste se mne před deseti lety zeptali, jestli hledám tuto práci, neuměla bych vám ji popsat,“ konstatuje Gabriela Jakabová, absolventka Veřejné ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity.
Softwarový svět a zkušenosti se start-upy
V softwarovém byznysu se Jakabová pohybuje už léta, a přitom pořád objevuje nové prostředí. Pracovala ve firmě, která vyvíjela počítačové hry, dlouho působila v týmu zaměřeném na konkrétní typ softwaru a nyní řídí provoz firmy s úplně jiným typem softwaru. Mezitím stihla projít i několika start-upy. „Každý projekt je jiný, ale společným jmenovatelem je software a myslím, že u softwaru už také zůstanu,“ říká.
V Axceře nyní pracuje na softwarové platformě, která pomáhá firmám zabývajícím se proprietary tradingem efektivně spravovat jejich operace. Axcera nevytváří obchodní strategie sama, ale dodává nástroje, díky nimž ostatní firmy mohou snadno spravovat účty, sledovat aktivity klientů a automatizovat procesy, které by jinak musely řešit ručně v tabulkách. Nabízí platformu, kterou si firmy koupí a používají místo toho, aby vše vyvíjely samy. Jakabová má na starost, aby platforma fungovala bezchybně, podporovala růst klientů a umožnila firmám pracovat efektivněji.
„Každá firma je úplně jiná. Já jsem prošla různými start-upy, kde se musíte rychle zorientovat, získat potřebné informace a začít řešit konkrétní problémy. Jak říká jedna moje kolegyně: musíte být schopna postavit si stan kdekoliv. Ano, máte výbavu na postavení stanu, máte půdu takovou, jaká tam je, a tak se podle toho zařídíte a stan rozbalíte. Chce to umění přizpůsobit se různému prostředí, vyhodnotit nastřádané vědomosti, vše spojit dohromady a zjistit, co přesně která firma potřebuje,“ popisuje Jakabová post provozní ředitelky. „Přemýšlíte nad tím, jak práci dělat efektivněji a jak dosahovat stejných výsledků rychleji nebo s menším počtem lidí. A neustále sledujete, jak se situace na trhu rychle vyvíjí.“
Proč Dubaj?
Dubaj si Gabriela Jakabová nevybrala náhodou. V posledních letech se oblast Blízkého východu a severní Afriky (MENA) profiluje jako jeden z hlavních technologických a podnikatelských hubů. „Jdou na to chytře. Samozřejmě se snaží proměnit peníze z ropy v něco jiného, inteligentnějšího a kultivovanějšího. Firmám nabízí podporu, nulové daně a jednoduché podmínky pro podnikání,“ vysvětluje. Start-upy i větší společnosti mohou začít okamžitě fungovat. Všechno je nastavené tak, aby byznys prosperoval, všechno je cílené na efektivitu a růst. „Pokud v Evropě budeme stát na místě, za deset či patnáct let můžeme výrazně zaostávat,“ míní Jakabová, kterou na Dubaji fascinují zejména tempo a otevřené možnosti.
Dubajská start-upová scéna se jí líbila a trošku po ní, jak přiznává, pošilhávala, ovšem nechtělo se jí stěhovat. „A když už nešel Mohamed k hoře, šla hora k Mohamedovi. Našli si mě, takže jsem už nemohla odmítnout. A jsem velice spokojená, neboť mám nyní možnost srovnání dvou různých světů. Není špatné vědět, že někde věci fungují jinak,“ komentuje. Firma, v níž působí, navíc funguje jako takzvaná remote společnost. Týmy jsou rozptýlené napříč Evropou i dalšími zeměmi – někdo pracuje z Anglie, jiný ze Španělska nebo Srbska. Jako COO řídí svou práci převážně z Brna a do Dubaje jezdí jen podle potřeby.
„Máme hodně vývojářů a programátorů a je důležité, aby si s problémy dokázali rychle a kvalitně poradit. Důležitá je pro mne u lidí bystrost, zdravý selský rozum a umění držet krok s rychle se vyvíjejícím okolním světem. Vybíráme z těch nejchytřejších na celém světě, to je naše výhoda,“ naznačuje, jak vybírá lidi do týmu.
Škola, která učí přemýšlet
Studia na ekonomicko-správní fakultě Jakabová nevnímá primárně jako soubor konkrétních předmětů, které by využívala v praxi. Víc si cení toho, že ji škola naučila pracovat s informacemi, reagovat na nové podněty, poradit si s problémem a přemýšlet v souvislostech. „Nejsou důležité tvrdé informace, které se ve škole naučíte, ale způsob přemýšlení, práce s technologiemi i umění nové informace vyhledávat a správně je vyhodnotit. To je to cenné, co AI nedokáže. Vaší přidanou hodnotou je, co vy sami domyslíte nebo jaké následné kroky zvolíte,“ říká.
Podle ní je stejně důležité nezastavit se ve vzdělávání ani po škole. Svět se totiž mění stále rychleji a s ním i technologie a pracovní prostředí. „Celý život se musíte učit nové věci a nezůstat stát na jednom místě. Je to trochu jako s mobilními telefony – někdo změnu přijme a posune se dál, jiný by raději dál chodil do telefonní budky. Jenže telefonní budky přestanou existovat a svět se mezitím posune.“
Studentům také doporučuje nebát se vyrazit do světa. „Jeďte do zahraničí, na stáže, sbírejte zkušenosti. Běžte se podívat, jak to vypadá jinde. Třeba budete mnohem šťastnější. A třeba ne.“
Rovnováha práce a života
I v rychlém světě technologických firem si Gabriela Jakabová hlídá, aby práce nepřeválcovala všechno ostatní. Dynamiku má ráda, ale ví, že občas je potřeba i zpomalit. „Člověk všechny ty pracovní věci nesmí brát zas tak úplně vážně. Musí si je v sobě vybalancovat a někdy si prostě říct: Tak dneska už stačilo, jdu se projít.“
Oblíbené koníčky
potápění a božský klid pod hladinou, procházky se psem
Oblíbená kniha
Saturnin od Zdeňka Jirotky
Oblíbený film
Dokumenty
