Přejít na hlavní obsah

Jeden domácí kotel umí udělat víc škody než spalovna

Absolvent přírodovědecké fakulty Robert Skeřil o tom, jak je to s kvalitou ovzduší v Česku a v Brně.

Lokality jako Lesná, Líšeň nebo Soběšice jsou snad nejčistší v Brně, říká vedoucí oddělení ochrany čistoty ovzduší Robert Skeřil. Foto: Ondřej Surý.

Jako malý žil Robert Skeřil v Petřvaldu u Ostravy, v místě s asi nejvíce znečištěným ovzduším v Česku. „Dodnes si pamatuju, jak jsem večer chodil domů a proti světlu lamp bylo vidět, jak se snáší k zemi nepořádek, který vypouštěla tehdejší Nová huť Klementa Gottwalda. Býval jsem z toho vystrašený,“ vzpomíná Skeřil, jenž je dnes na čistý i špinavý vzduch expert. Absolvent přírodovědecké fakulty totiž pracuje jako vedoucí Oddělení ochrany čistoty ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu v Brně.

Vystudoval jste makromolekulární chemii, což s vaší dnešní pozicí nemá na první pohled velkou spojitost.
Je pravda, že by bylo ideální mít vystudovanou třeba chemii životního prostředí. Na druhou stranu se říká, že chemie je jen jedna a já s tím do značné míry souhlasím. Svoje znalosti pořád využívám, jen už netrávím tolik času v laboratoři, ale spíš u počítače. Stanice imisního monitoringu máme po celé republice, teče k nám spousta dat, která se analyzují, a mě baví hledání souvislostí mezi nimi. Navíc si myslím, že je pořád ještě úplně nevyužíváme. Ale jsme také provoz, který se musí o přístroje starat, aby všechno fungovalo. Už to přece jen není nejmladší zboží. I kvůli tomu se teď chystáme na obnovu celé sítě přístrojů a laboratoří.

Vaše pozice je do značné míry manažerská. Je vaší povinností i konzultování velkých projektů, jako jsou průmyslové zóny nebo spalovny?
V takových případech má iniciující subjekt většinou svého podnikového ekologa a na nás se obrací až ten. Kooperovali jsme třeba s brněnskou spalovnou, když se přestavovala. V prvních plánech se uvažovalo i o zakoupení dvou monitorovacích stanic, jenže jak se měnil kurz eura, došlo k tomu, že peníze jen tak tak stačily na přestavbu. Proto jsme se dohodli, že jednu naši stanici přesuneme blíž spalovně. S měřením toho prostoru jsme ale začali už před rekonstrukcí a pokračovali jsme i v jejím průběhu a musím říct, že jak se spalovnami strašívá, tak v tomto případě neoprávněně. Obnovení provozu se na koncentraci škodlivin v ovzduší neprojevilo.

V době smogových potíží, se mluvilo o tom, že nejznečištěnější brněnskou ulicí je Úvoz. Proč, když v okolí není žádná továrna?
Ta informace potřebuje upřesnit. Nejhorší je z hlediska oxidů dusíku, ale z hlediska prašnosti, kvůli které se vyhlašovaly smogové situace, jsou i horší místa. Je to proto, že jde o takzvaný hotspot, dopravní stanici. Stavěla se speciálně tam, kde je kaňon, aby oblast nebyla moc provětrávaná a škodliviny zůstaly na místě. Úvoz je z obou stran uzavřený, proto dochází k překročení limitu, ale není to nijak výrazné. V republice jsou takové hotspoty ještě tři – v Praze v Legerově ulici, v Ostravě v Českobratrské a v Ústí nad Labem ve Všebořické. Tyto stanice by opravdu měly měřit vliv dopravy, protože doprava je majoritním zdrojem oxidů dusíku.

Co další „špinavá“ místa v Brně?
Problémová je například křižovatka Kotlářské a Kounicovy ulice. Tam měříme dlouhodobě také vysoké hodnoty, ale je to víc provětrávané místo a z jedné strany mu pomáhá botanická zahrada. Na znečištění ovzduší se v Jihomoravském kraji podílí doprava asi 65 procenty, co se týče oxidů dusíku, tak dokonce 85. Kdo bydlí blízko nějaké větší cesty, tak s tím musí počítat, to říkám všem, kteří se mě ptají, kde by měli bydlet.

Co jim radíte?
Říkám jim, že je to celkem jedno, pokud nebydlí přímo u silnice. Se vzdáleností od ní totiž koncentrace škodlivin rychle klesají, stačí třeba 50 metrů. Pokud člověk hledá nějaké zdravé bydlení, tak dál od dopravy, ne v centru, fajn jsou lokality jako Lesná, Líšeň nebo Soběšice, ty jsou snad nejčistší v Brně.

V zimě Brno trápil smog, který si spojujeme spíš s Ostravskem. Proč, když podniky jako Zbrojovka nebo Královopolská nefungují? Může za to doprava?
Doprava je na vině, ale v zimě ne výhradně. Problém spočívá spíš v tom, že v Jihomoravském a například i ve Zlínském kraji jsou na druhém místě v tabulce znečišťovatelů prachem malé zdroje vytápění – lidé, kteří doma topí pevnými palivy. Ve Zlínském kraji tvoří 40 procent znečištění, ale je potřeba si uvědomit, že to je číslo platné pro celý rok, přičemž zdroje jsou v provozu jenom v topné sezoně.

Takže když se toto číslo na jižní Moravě vyšplhá na 25 procent za rok, tak v sezoně se může pohybovat kolem 50 procent. Bohužel neexistuje legislativní opatření, jak tomu zabránit, a zřejmě to nevyřeší ani připravovaný nový zákon, protože případné kontroly jsou v rozporu s ochranou osobní svobody. Když někdo vidí, že se sousedovi opravdu hodně kouří z komína, může to nahlásit, ale kontrola se musí ohlásit dopředu, takže je pak člověk nepostižitelný. Přitom stačí jeden takový zdroj a dokáže zamořit celou vesnici.

Je to opravdu doložené?
Jistě, byl jsem na krásné přednášce docenta Horáka z VŠB v Ostravě, kde se řešilo, jestli je lepší bydlet ve městě se spalovnou, nebo v obci s dvěma sty obyvateli, kde není nijak kontrolované, kdo čím topí. A samozřejmě vyšla líp spalovna, protože ta se přísně hlídá, a když se někde limit překročí, musí se spalování zastavit. Jenže když někdo hodí do kotle pet lahev naplněnou pilinami zalitými olejem, aby to líp hořelo, a dům stojí v neprovětrávaném údolí, tak v té chvíli zaplní zápachem, prachem a hlavně karcinogenními látkami celé okolí. Proto se teď snažíme měřit i v menších obcích, abychom na to víc poukázali.

Vyvinul někdo efektivní koncepci, co dělat s lidmi, kteří hází do kotle kde co?
Můžeme se jen snažit na situaci upozorňovat. Podle nového zákona by se ale snad do deseti let měly všechny kotle vyměnit za certifikované. To je asi jediná možnost, jak dosáhnout zlepšení.

V čem jsou nové kotle lepší?
Spousta lidí má ještě dnes doma prehistorické kotle, které si nechali udělat, když pracovali třeba ve Zbrojovce. Většinou jsou naddimenzované, takže se kolikrát musí ještě větrat. Všechny by měly jít pryč. Moderní kotle pracují s automatickým podáváním, takže se dosahuje lepších výsledků. Stroj si palivo sám bere a kontroluje. Jinak je pro ovzduší nejlepší topení plynem. Když už někdo topí dřevem, měl by ho nechat aspoň dva roky schnout – jakékoliv mokré dělá spoustu prachu. Biomasa je skvělá na oxid uhličitý, horší je to s produkcí prachu. Různé peletky nevychází z testů zaměřených na emise prachu vůbec dobře.

Hlavní novinky