Přejít na hlavní obsah

Diplomacii brala jen jako zkoušku, dnes ve Francii zastupuje Česko

Absolventka Právnické fakulty MU Marie Chatardová o práci velvyslankyně a životě v zemi galského kohouta.

Možnost prosadit se ve Francii má české sklářství, které však musí respektovat nové trendy a jít cestou kvality a originality, říká Marie Chatardová. Foto: Archiv M. Chatardové.

Sama říká, že se často setkává s lidmi, kteří říkají, jak jí závidí její práci. Marie Chatardová, absolventka Právnické fakulty Masarykovy univerzity, dnes totiž svoje vědomosti využívá v diplomacii – v současnosti zastupuje Českou republiku už ve druhé zemi, po Švédsku se stala velvyslankyní ve Francii.

Ačkoliv zdůrazňuje, že její povolání není zdaleka tak záviděníhodné, jak by se mohlo zdát, už léta ji naplňuje. Ani s přijetím od rodilých Francouzů prý potíže neměla. „Základem úspěchu je dobrá vůle z obou stran. Já ji měla, což bezpochyby ovlivňuje i protistranu,“ vysvětluje žena, která se za Francouze i vdala.

Jak jste se po absolvování právnické fakulty dostala na první velvyslanecký post do Švédska?
Vystudovala jsem práva v Brně a poté odešla pracovat do Prahy. K diplomacii mě přivedla víceméně náhoda. V roce 1994 jsem se dozvěděla, že ministerstvo zahraničních věcí organizuje výběrové řízení, tak jsem se rozhodla zkusit, jak na tom jsem. A vyšlo to! Povolání komerční právničky jsem pak musela opustit. Zpočátku jsem si říkala, že ministerstvo zahraničních věcí bude jen na zkoušku, protože mě práva bavila, ale postupně jsem zjišťovala, že právnické vzdělání mohu uplatnit i v diplomacii a že ta mě skutečně naplňuje.

V čem se liší práce velvyslance ve Švédsku a ve Francii?
Práce velvyslankyně má své zákonitosti, tudíž se v základě neliší: jedná se o reprezentaci České republiky v zemi vyslání ve všech jejích podobách a zároveň o řízení ambasády. Rozdíl je ve velikosti ambasády a v akcentech spolupráce s tou kterou zemí. Ve Francii máme větší úřad, jezdí sem více delegací, existuje četná spolupráce na úrovni krajů, měst, univerzit, škol, v oblasti kultury či v obchodní sféře. Navíc Francie byla první zemí, která uznala právo Čechů a Slováků na nezávislost. A bylo to právě v Paříži, kde Československo otevřelo v roce 1919 svoji první ambasádu. Mimochodem v budově, kde sídlí český zastupitelský úřad i nyní.

Jak vás Francouzi přijali? A nemyslím tím jen po pracovní stránce, ale i rodinu vašeho manžela.
V obou případech dobře. Základem úspěchu je dobrá vůle z obou stran. Já ji měla a mám, což bezpochyby ovlivňuje i protistranu. Je pravda, že díky mé dobré znalosti francouzštiny i francouzské mentality je všechno jednodušší.

Jaké mají Francouzi povědomí o Česku?
Jsem přesvědčená o tom, že se informovanost Francouzů o naší zemi se zlepšuje. Souvisí to i s tím, že jich spousta naši zemi navštívila a šíří povědomí dál. Ostatně také televize vysílala několik dokumentů o našich památkách a přírodě. Jelikož média jsou základem, snažíme se v nich co nejvíce uplatnit, hlavně v těch regionálních. Značný význam pro vzájemné poznání má regionální a městská spolupráce nebo třeba výměnné pobyty mezi školami či kontakty mezi univerzitami. Zkrátka jakýkoliv, i když zdánlivě malý, projekt má svůj význam a přispívá do pomyslné mozaiky poznávání České republiky.

Mění se povědomí napříč generacemi?
Mladí Francouzi jsou daleko více zvyklí cestovat, hovoří cizími jazyky, ovládají internet. Ale turistické dotazy dostáváme od lidí všech generací. A ti, kteří jsou v důchodovém věku, k nám také jezdí poměrně často. Rozdíl je možná v tom, že pro ně byla naše země spojena s železnou oponou, a tudíž jsou po její návštěvě příjemně překvapeni. Jejich děti období před rokem 1989 neprožívají tak silně, takže nemají před cestou žádné předsudky spojené s minulostí.

Na nedávném setkání na fakultě sociálních studií jste mluvila o tom, že se snažíte o zprostředkování kontaktů českým firmám. Existuje nějaký podnikatelský segment, kde by se české podniky mohly prosadit?
Francie patří mezi tradiční obchodní partnery České republiky. Její podíl na našem vývozu i dovozu vykazoval od roku 1989 trvalý růst, obchodní bilance je dlouhodobě kladná ve prospěch Česka. Naše firmy mají v zásadě možnost uplatnit se ve všech silně technických oborech a v oborech, kde se cení originální řešení. Dávno jsou pryč doby, kdy jsme se mohli prosazovat jen nižšími náklady. Ty sice máme stále ještě relativně o něco nižší než většina francouzských firem, ale rozdíl se rychle zmenšuje, a nabývá tak význam právě kombinace dalších faktorů naší konkurenceschopnosti jako například vzdělanost, technická vyspělost a technologická zkušenost nebo tvořivost našich lidí.

Jaké obory to tedy konkrétně jsou?
Velmi často ty, kde je potřeba zachovat vůči zákazníkům jasnou kontinuitu, kdy mají zakázky dlouhodobý ráz. Jde zejména o stroje a zařízení, automobilový a letecký průmysl, energetiku a návazné obory, chemické a farmaceutické výrobky, specifické služby a aplikace – například softwarové produkty a know-how nebo design. A s ním dobře a rychle spolupracující tradiční české řemeslné obory, třeba sklářství, které však musí respektovat nové, měnící se trendy spotřeby a musí jít cestou kvality a originality, nikoliv nízké ceny. Perspektivu má i spolupráce ve vědě a výzkumu.

Pracovala jste také jako vedoucí odboru koordinace vztahů s Evropskou unií. Liší se podle vás nějak postoj Čechů a Francouzů k unii?
Postoj Francie k unii je ovlivněn tím, že jde o zakládající a navíc velkou evropskou zemi. Z toho zákonitě vyplývají některé odlišnosti od českého prostředí. Nicméně se nedomnívám, že by každodenní starosti, a tudíž rozdíly v postoji občanů byly nějak markantní.

Na FSS jste mluvila i o francouzských prezidentských volbách, přičemž jste dávala větší šance Nicolasi Sarkozymu. Co bylo podle vás příčinou vítězství Françoise Hollanda?
Pokud si dobře pamatuji, tak jsem říkala, že jsou šance mnohem vyrovnanější, než ukazují průzkumy veřejného mínění, což se potvrdilo. Ve vysvětlení důvodů konečného vítězství Hollanda se ovšem komentátoři i analytici poměrně hodně liší. Určitě hrál před druhým kolem značnou roli jeho dobrý výkon v klíčové televizní debatě, kterou zhlédlo asi dvacet milionů Francouzů, a ti, kteří ji neviděli, o ní museli alespoň slyšet. A pak také určitá snaha Sarkozyho o získání voličů Front national. Mnozí se rovněž domnívají, že se projevil Hollandův osobní styl vyjádřený heslem, že bude „normálním prezidentem“.

Takže Sarkozymu uškodila snaha zalíbit se nacionalistické straně vedené Marine Le Penovou?
Každopádně mu nepřinesla dostatečnou podporu. Marine Le Penová prohlásila, že ona osobně vhodí do urny tzv. bílý volební lístek, nepodpoří nikoho. A takových voličů, kteří k volbám ve druhém kole přišli, ale rozhodli se pro „nikoho“, byly více než dva miliony.

Co lze od Hollanda čekat?
Hollande prezentoval svůj šedesátibodový program, ve kterém klade důraz především na to, že je obtížné redukovat rozpočtové deficity a zkrotit dluh bez toho, aby byl podpořen ekonomický růst, a to jak na úrovni unie, tak ve Francii. Dá se říci, že francouzským problémem je nízká konkurenceschopnost, s tím si bude muset nastupující prezident poradit. I proto vytvořil ve vládě nový post, který by se dal přeložit do češtiny jako ministr vzestupu produkce.

Hlavní novinky