Přejít na hlavní obsah

S kůží na trh musíme všichni

Absolvent medicíny na MU Petr Zajíc šéfuje pražské Nemocnici na Bulovce.

Ředitel Nemocnice na Bulovce Petr Zajíc.

Když si Petr Zajíc po dokončení studia na lékařské fakultě jako obor zvolil kožní lékařství, nejspíš ještě netušil, že jednou bude léčit vady na kráse nejen pacientům, ale také nemocnicím. Dnes vede pražskou Nemocnici Na Bulovce, která je spádová pro více pacientů, než má Brno obyvatel.

Proč jste si vybral kožní lékařství?
Dermatologie je perspektivní, ale zároveň podceňovaný obor. Přitom každého z nás někdy za život potrápí kožní problémy. Výhodou tohoto oboru je, že do práce kožního lékaře nepatří každodenní intenzivní stres a můžu ji vykonávat v podstatě kdekoliv. Pacienta mohu zběžně prohlédnout i ve vlaku nebo v obchodním domě. Umíte si to představit u gynekologa? (směje se) A jak se říká, s kůží na trh musíme všichni.

Jako ředitel velké pražské nemocnice ale asi nemáte moc času na to, abyste se mohl dermatologii věnovat.
To je pravda. Pokud mám trochu času, pacienta neodmítnu, ale na pravidelnou ambulanci už mi při tomto pracovním vytížení čas nezbývá. Soukromou ordinaci, kterou jsem založil v Ostravě, dnes vede moje manželka, taky kožní lékařka. A samozřejmě se dál snažím vzdělávat, jezdím na setkání dermatologů a odborné semináře, abych z toho úplně nevypadl.

Jak jste se dostal z brněnské univerzity až na Bulovku?
Po absolutoriu lékařské fakulty jsem v Ostravě nastoupil na kožní oddělení městské a později i fakultní nemocnice, získal jsem tam obě atestace a poté si založil soukromou kožní ambulanci v Ostravě a v Havířově. Po sedmi letech v soukromé praxi jsem se dostal na pozici náměstka pro léčebnou péči v městské nemocnici v Ostravě a odtud jsem se přihlásil na výběrové řízení na pozici ředitele Bulovky. Kdyby se podobné výběrové řízení konalo v Brně, možná bych skončil ve městě, kde jsem studoval.

Nemocnici jste ale přebíral zadluženou a s pošramocenou pověstí. Jak s tím bojujete?
Zadlužení nemocnice bez finanční pomoci není schopen řešit žádný manažer na světě, tady je odpovědnost na jiných institucích. Dluh se navíc tvořil několik desítek let, takže se ho nedá zbavit během jednoho roku. Snažíme se tedy alespoň o to, aby procesy v nemocnici byly transparentní, a také o sociální smír s lékaři i se sestrami. To, že pověst nemocnice nebyla nejlepší, víme. My se snažíme nadále ji nezhoršovat, spíš napravovat jak ve vztahu k zaměstnancům, tak také k pacientům i médiím.

Co je vaším aktuálním úkolem?
Především udržet si lékaře všech odborností, které máme se zdravotními pojišťovnami nasmlouvané, udržet zaměstnanost a poskytovat pacientům péči na nejvyšší možné úrovni, a to i při současném financování. Tuším, že letos se škrty ve zdravotnictví už projeví.

Když jste se stal ředitelem, Bulovka byla ještě fakultní nemocnicí. Znamená to, že dnes u vás člověk nepotká studenty?
Ne, v zásadě šlo jen o změnu názvu, nadále pracujeme s mediky. Studenti jsou vždycky oživením, přináší nové myšlenky a nekonvenční způsob uvažování. Mít v nemocnici studenty je také otázkou prestiže a byl by nerozum je nevidět jako plus.

Jak moc se liší péče o zdraví nemocnice od péče o zdraví pacientů?
Lékař se soustředí na úzkou oblast toho, co zná po odborné stránce. Ředitel musí pracovat se spoustou informací, souvislostí a souvztažností, které běžnému lékaři nedochází a ani nemohou. Lékař se snaží dělat to nejlepší pro pacienta, ředitel má na starosti spolupráci se zřizovatelem, zdravotními pojišťovnami, dodavateli, finančními ústavy, které nemocnici spolufinancují. Navíc je to do jisté míry politická funkce, takže jako ředitel Bulovky musím kooperovat také s politiky. A hledat kompromisy tak, aby naše nemocnice a zároveň všechny zainteresované subjekty, které nejvýraznějším způsobem ovlivňují podobu zdravotnictví, byly spokojené, je opravdu těžké.

Jak hodnotíte vaše zkušenosti z druhé strany nemocniční barikády?
Manažerský post nabízí zajímavý pohled na fungování zdravotnictví jako celku, který jsem jakožto lékař neměl. Díky tomu mám dnes k celému zdravotnickému systému a vlastně i k samotné medicíně větší pokoru. Proto se snažím do širšího vedení nemocnice dostat i mladší lékaře, aby pocítili, že to není tak jednoduché. Ne vždy je medicínské hledisko to jediné, podle čeho by se mělo rozhodovat.

Je nutné, aby byl ředitel i lékařem?
Nutné to asi není, ale věřím, že ředitel-lékař dokáže lépe porozumět tomu, co jeho zaměstnance trápí. Důležité jsou ale spíš manažerské schopnosti a samozřejmě dobří spolupracovníci.

Pro pacienty Bulovky tisknete komiksy, na lavičkách si mohou přečíst poezii, otevřeli jste galerii. Jaký smysl má přiblížení nemocnice takříkajíc ke kulturnímu domu?
Těžko můžeme chtít, aby se v nemocnici pacient cítil jako doma. Ale můžeme se snažit mu pobyt co nejvíce zpříjemnit a my si k tomuto poslání pomáháme uměním. Asi každý si raději sedne na lavičku, na které si přečte verš, spíše než kdyby na ní našel reklamu na nějaký lék. V našich snahách o dobrou atmosféru nám pomáhá i historická podoba nemocnice a patnáctihektarový areál se spoustou zeleně. Bulovka je takové malé městečko.

Nemocnice Na Bulovce má také jeden z nejaktivnějších facebookových profilů mezi českými nemocnicemi. K čemu to?
Internet je pro nemocnici velmi důležitý. Ve Spojených státech se údajně 40 procent dotazů v internetových vyhledávačích týká zdravotnictví a 90 procent lidí s nemocnicemi komunikuje přes Facebook. V Česku vliv sociálních sítí sice nebude tak silný, ale třetina Čechů má účet na Facebooku, takže se nemůžeme tvářit, jako by tento komunikační kanál neexistoval.

Jak vidíte zdravotnictví obecně za několik let?
Pokud se otevře systém zdravotního pojištění a do zdravotnictví bude vpuštěn soukromý faktor, troufám si říci, že se role nemocnic promění výrazně. Pokud začnou vycházet nejrůznější žebříčky a pacient si bude moci vybrat lékaře, pak asi kvalita zdravotní péče poroste, protože veřejnost vytvoří nepřímý tlak. Srovná se také pozice lékaře a pacienta, stanou se z nich spíš kooperující osoby. A také se začne za kvalitní zdravotní péčí víc cestovat.

Hlavní novinky