Přejít na hlavní obsah

Z bankovního učně se stal světový biochemik

Profesor Emil Paleček se stal letošním laureátem ocenění Česká hlava.

Profesor Emil Paleček s historickým polaroskopem.

Letošní laureát ocenění Česká hlava, profesor Emil Paleček, se přes padesát let věnuje zkoumání nukleových kyselin pomocí elektrochemických metod1. Absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity přitom začínal v bance a k biochemii se dostal spíš náhodou.

Byl jste učněm v bance Slavia, absolvoval obchodní akademii, pracoval v mezinárodní dopravě a studoval hospodářskou vědu. Jak jste se tedy dostal k chemii?
Studiem jsem se původně chtěl vyhnout vojně, ale Vysoká škola hospodářských věd v Bratislavě pro mě byla zklamáním. Učili jsme se to, co já už znal z obchodní akademie a navíc tam byla spousta politiky. Hledal jsem tedy jiné možnosti v Brně, a protože mě dřív bavila chemie, tak jsem si ji zapsal na přírodovědecké fakultě. Až tam jsem zjistil, že jsem nevěděl, co chemie je. Dva roky jsem ji se sebezapřením studoval a myslel si, že se to učím proto, abych se mohl vrátit ke své profesi a lépe rozumět zboží, které kupuji a prodávám. Ale ve třetím ročníku jsem začal dělat biochemii, stal se pomocnou vědeckou silou a mohl dělat vlastní pokusy. Tam mě teprve chemie chytla. Rád vzpomínám na pana profesora Vladimíra Morávka, který mě do biochemie uvedl.

Krátce po dokončení školy jste v časopisu Nature2 publikoval práci o tom, že se dá DNA zkoumat pomocí elektrochemie, ale mnozí vás za to kritizovali. Proč?
Ve světě práce ohlas vyvolala, ale zdejší elektrochemici mým závěrům nevěřili. Přispěl k tomu i fakt, že rok přede mnou zveřejnil německý odborník Herman Berg práci o tom, že DNA je elektrochemicky inaktivní. Jeden z českých elektrochemiků mě stále napadal a hrozilo, že budu muset s výzkumem skončit. Požádal jsem proto o veřejnou rozpravu, abych obhájil svou práci a ukázalo se, že dotyčný kritik DNA moc nerozuměl. Obecná nedůvěra mi ale vlastně prospěla, protože jsem byl nejméně deset let jediný na světě, kdo dokazoval, že se DNA na elektrodě redukuje a dá se tak sledovat její struktura či poškození.

Po publikaci v časopise Nature následovalo několik pozvání do Spojených států, kam jste nakonec odjel. Nebylo to ale jednoduché.
Využil jsem nabídky profesora Julia Mamura, který působil nejdříve na Harvardu a pak na Brandeis university, kam jsem jel. Pár let trvalo, než mi vůbec dovolili odjet a dlouho jsem čekal také na výjezdní doložku. Když jsem odlétal z Prahy, tak mi americké vízum platilo už jen 48 hodin a kvůli mlze jsme měli navíc šest hodin zpoždění. V Paříži jsem se proto poptal na dřívější lety do Bostonu a přijel tam dřív, než mě čekali. Protože mě Akademie vybavila na cestu jen pěti dolary, neměl jsem ani na taxík z letiště. Poprosil jsem tedy o pomoc Američana, se kterým jsem si povídal v letadle, a ten mi nabídl odvoz a možnost přespat v jeho hotelu. Byl to Sheraton Plaza, tehdy považovaný za nejlepší hotel v Bostonu.

Cesta do USA vám ale přinesla ještě větší komplikaci.
Posílal jsem do laboratoře svůj oscilografický polarograf, který se tehdy vyráběl jen v Československu. Bohužel přístroj dorazil až za devět měsíců a byl poškozený a nefunkční. I když ho nakonec spravil opravář televizí, měl jsem už jen asi měsíc na měření. Z oborného hlediska to byla velká a nenapravitelná škoda. Namísto experta na elektrochemii DNA jsem se stal opět učněm. Vycvičil jsem se v mikrobiologii a ve fyzikálních metodách, které jsem v Brně neměl k dispozici a účastnil se řešení zajímavého projektu týkajícího se syntézy mRNA3 v bakteriálních buňkách.

Překonával jste hodně překážek, co vás drželo u výzkumu, kterému mnozí nevěřili?
Věděl jsem, že mám pravdu. Mohl jsem totiž svoje pokusy znovu a znovu opakovat a pořád to fungovalo. Neměl jsem nejmenší důvod ustupovat a navíc jsem tvrdohlavý.

Pracujete v Biofyzikálním ústavu, učíte na Masarykově univerzitě a ještě spolupracujete s Masarykovým onkologickým ústavem. Jak to zvládáte?
Mám málo času pro sebe. Asi nejhorší to bylo loni. Byl to výjimečný rok, kdy jsem v únoru dostal cenu Metrohm od České společnosti chemické, která vzbudila velký zájem médií. Pak jsem naprosto z nenadání dostal v říjnu stříbrnou pamětní medaili Senátu a myslel jsem si, že už Českou hlavu nedostanu. Když mi pak byla udělena, bylo to pro mě obrovské překvapení.

1. Palecek E., Bartosik M. (2012): Electrochemistry of nucleic acids. Chem. Rev., 112, 3427-348
2. Palecek, E. (1960). Oscillographic polarography of highly polymerized deoxyribonucleic acid. Nature 188, 656-657.
3. Marmur, J., Greenspan, C. M., Palecek, E., Kahan, F. M., Levine, J. and Mandel, M. (1963) Specificity of the Complementary RNA Formed by Bacillus subtilis Infected with Bacteriophage SP8. Cold Spring Harbor Symp. Quant. Biol., Cold Spring Harbor, Vol. 28, pp. 191-199.

Hlavní novinky