Magazín M News from MUNI
  • News
  • Science
  • Student
  • Alumni
  • Čeština

Poznáte podle tváře sadistu? Aneb co je Szondiho test

Odhalte podstatu testu, podle něhož se údajně dají z tváří lidí poznat sklony člověka k určitému typu chování.

Víte...?
05 March 2013
Katarína Durkáčová
Szondiho text je založený na vybírání sympatických a nesypatických tváří.
Ilustrační foto

Experimentální diagnostika pudů je metoda z konce třicátých let minulého století.Zjednodušená podoba této kontroverzní psychologické metody nedávno oblétla mnohé  internetové stránky, kde byla prezentována jako test měřící „vaše skryté pudy“. Z osmi portrétů zvláštně vyhlížejících osob máte za úkol si vybrat toho nejsympatičtějšího, a na základě tohoto výběru jste posléze označen za hysterika, homosexuála, sadistu anebo jiného -istu. Pokud jste nad sebou kvůli výsledku testu sebou zlomili hůl, nevěšte hlavu, pravděpodobně to s vámi není až tak zlé.

Experimentální diagnostika pudů, jak ji její autor, maďarský psycholog Léopold Szondi, nazval, je metoda z konce třicátých let minulého století pro diagnostiku „latentních recesívních genů které určují lidský osud“. Tyto geny podle Szondiho teorie určují naše motivy (neboli pudy), a tím také významnou měrou ovlivňují naše konání a důležitá životní rozhodnutí a dokonce i fyziognomii a náchylnost k určitým psychickým poruchám.

Autor předpokládá u člověka existenci osmi motivů na základě kterých, postuluje osm typů možných dědičných psychických poruch (vzpomínaných -istů). V originální podobě metody je každá porucha zastoupená portrétem reálného psychiatrického pacienta s danou diagnózou.  Ze šesti sérií po osmi portrétech si v každé sérii vyšetřovaná osoba vybere dvě nejsympatičtější a dvě nejméně sympatické osoby. Celkem tedy 24 tváří (což je o 22 víc, než v „internetové verzi“). Hodnocení pak zahrnuje jednak analýzu počtu vybraných sympatických a nesympatických tváří a také jejich kombinaci. Součástí vyšetření je ještě následný rozhovor (tzv. inquiry, který je v psychologii nedílnou součástí testování projektivními metodami).

Szondi metodu staví na předpokladu, že lidé s podobnou genetickou výbavou jsou k sobě přitahováni, popřípadě se odpuzují. Například když s větší pravidelností v testu označíte v osmi sériích obrázků za sympatickou osobu schizofrenika, odhalujete tak vlastní genetické predispozice pro rozvoj této poruchy.

Dnes je Szondiho test zřídka využívaný. Nepodařilo se totiž dokázat, že je validní.Metoda byla krátce po svém uvedení přijatá kladně a rychle se rozšířila i do USA. Prvotní nadšení ale rychle opadlo a dnes je Szondiho test zřídka užívaný u nás i v zahraničí. Mnohým výzkumníkům se totiž nepodařilo dokázat, že test je validní – tedy že měří, co měřit má.

Metoda je ale atraktivní, což potvrzuje i rychlost s jakou se její zjednodušená verze rozšířila. Dodnes také upoutává pozornost malinké části odborné obce. Avšak když bezmála 80 let výzkumu nepřineslo přesvědčivé závěry o její spolehlivosti, hlasy autorit zůstávají skeptické. O populárně drasticky zjednodušené verzi ani nemluvě.

Autorka je studentkou psychologie na Filosofické fakultě MU.

>> podrobnější informace o Szondiho testu i dalších zajímavostech z psychologie naleznete na stránce PsychoLogOn

Související články

MUNI

Published by Masaryk University, 2005–2023. ISSN 2571-4198.
Contact

Follow us:

Facebook Twitter RSS

Main version