Cyklus Horizonty teatrologie, který pro studující i veřejnost každoročně připravuje Katedra divadelních studií na Filozofické fakultě MU, završila 7. května překladatelka Martina Pálušová pozoruhodnou přednáškou Divadlo jako hlas sounáležitosti: Celosvětová iniciativa scénických čtení pro Bělorusko a Ukrajinu.
Martina Pálušová z Univerzity Palackého v Olomouci se ocitla ve středu jedinečné celosvětové iniciativy divadelníků. Začalo to hromadným e-mailem renomovaného amerického teatrologa Johna Freedmana, který zahájil celosvětové překládání a inscenování dramat výstižně reagujících na nedemokratický vývoj v Bělorusku roku 2020. Následně projekt nabral druhý dech a podobný projekt bylo možno pozorovat v reakci na ruskou agresi na Ukrajině.
Setkání na Katedře divadelních studií zahájila překladatelka a tlumočnice Martina Pálušová tím, že nepřichází s odbornou přednáškou, ale osobním svědectvím. Jednoho dne roku 2020 jí totiž do korespondence přistál hromadný e-mail od Johna Freedmana, který dříve dlouhodobě žil v Moskvě, se sugestivním předmětem: A Play for you! Na Freedmana se totiž dříve obrátil etablovaný běloruský dramatik Andrej Kurejčik, který mu zaslal svoji divadelní hru tematizující protesty po zfalšovaných běloruských prezidentských volbách v roce 2020 a následné zatýkání demonstrantů a potírání lidských práv. Hra nesla název Uražení. Bělo(R)usko (v ruském originále byl použit název Běloruska bez konotací na Rusko). Freedmanovi se hra okamžitě zalíbila a zaslal ji všem divadelníkům po celém světě, na něž měl kontakt. A tak se Kurejčikova hra dostala i k Martině Pálušové, a ta se podobně jako desítky dalších kolegů pustila do překladu.
Umělecká iniciativa nabrala na obrátkách, za pouhé dva měsíce byla hra přeložena do 18 jazyků a bylo uspořádáno 77 scénických čtení ve 22 zemích světa. Freedman v reakci nato založil sdílený disk na platformě Google, kam překladatelé i divadelníci posílali své verze dramatu a navzájem si své překlady opravovali, protože chyby byly přirozenou součástí bleskurychlých překladů. „Verze hry se tak sdílely navzájem a překladatelé si navzájem fantasticky radili ohledně chyb v přeložených textech. Nic takového jsem nikdy nezažila,“ vyprávěla Pálušová. To však nebylo pro Pálušovou jediné překvapení. Tato iniciativa se totiž zrovna trefila do eskalující covidové pandemie, a tak bylo možné v online prostoru pozorovat čtení a inscenace této hry v různých částech světa. „Tak se mi stalo, že jsem dodělávala překlad a simultánně už přes monitor sledovala první čtení v Kalifornii. Mohla jsem tak otestovat, zda jednotlivé repliky ve hře fungují,“ vysvětlila.
V České republice na základě překladu Pálušové vzniklo hned několik čtení a inscenací: studující Univerzity Palackého v Olomouci uspořádali bytové čtení ve studentském pokoji, ve Zlíně hru zpracovali do podoby rozhlasové hry, v Praze se hra četla v rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu a hru představilo také pražské Divadlo pod Palmovkou. Podle svého drama zpracovali také v ostravské Komorní scéně Aréna.
Pandemie covid-19 zároveň umožnila početná online představení tohoto běloruského dramatu a taky zachytila mnohé divadelníky a překladatele ve stavu nečinnosti, kdy kvůli zavřeným divadlům neměli příliš práce. I přesto se mnohdy bez nároků na honorář a ve svém volném čase desítky z nich připojili k iniciativě a hru přeložili a inscenovali. Jejich motivace k zapojení se lišily, často ale vedle respektu vůči osobnosti Johna Freedmana hrála roli pomoc Bělorusům: „Měli nutkání vyjádřit podporu a sounáležitost nejen s běloruskými divadelníky, ale všemi obyvateli Běloruska. Vnímali jako silnou potřebu vyslovit se proti násilí a autoritářskému režimu a jeho praxi,“ přiblížila motivace Pálušová. „Přitom nešlo jen o gesto, celosvětově se vybralo docela dost peněz na podporu protestujících a opozice,“ dodala.
Tato ojedinělá iniciativa přitom nebyla jednorázovou záležitostí. Opakovala se v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu v podobě Worldwide Ukrainian Play Readings, kterou opět zahájil teatrolog John Freedman. Průběh se však lišil. Projekt nejdřív cílil k vybrání dostatečného množství peněz, aby ukrajinští dramatikové napsali hry aktuálně reagující na ruskou agresi a válku. Povedlo se a napsané hry šířil Freedman mezi divadelníky po celém světě obdobně jako v běloruském případě. „Divadlo vždycky dokázalo dobře a pohotově reagovat na aktuální ožehavá témata. Přesto doufám, že třetí pokračování už nebude zapotřebí,“ ukončila Martina Pálušová své dobrodružné svědectví.
Autor článku je studentem filozofické fakulty a členem studentské redakce Magazínu M.