Právnické sjezdy v proměnách času je název výstavy, která byla instalována ve foyeru Právnické fakulty Masarykovy univerzity u příležitosti 100. výročí od konání II. sjezdu československých právníků v Brně v roce 1925. Výstavu připravil Jan Kabát v souvislosti s vydáním své odborné publikace Historie právnických sjezdů v českých zemích a na Slovensku, dokumentující mimořádné akce, které měly v meziválečné době nejen profesní, ale i státní i společenský význam.
Výstavu a představení knihy 4. června slavnostně zahájil ve Velké aule Karla Engliše vedoucí Katedry dějin státu a práva Jaromír Tauchen a proděkan pro zahraniční a vnější vztahy právnické fakulty Michal Radvan, který vyzvedl význam právních historiků a se vzpomínkou na svá studia přivítal mimo jiné i bývalé pedagogy z katedry právní historie. Následovala vtipná přednáška Jana Kabáta a poté knihu společně proděkanem Michalem Radvanem pokřtila Alena Mizerová, ředitelka nakladatelství Munipress.
„Kniha kolegy Jana Kabáta je výborná hned z několika důvodů. Především zaujme originálním a dosud nezpracovaným tématem – právnickými sjezdy v českých zemích a na Slovensku ve 20. století, v tom je skutečně průkopnická. Zároveň stojí na pevných základech důsledného a poctivého archivního výzkumu i analýzy dobové právnické literatury. Je patrné, že čerpal nejen ze široké škály pramenů, ale i z hlubokého osobního zaujetí pro téma. Výsledkem je monografie, která poskytuje komplexní pohled na vývoj právnických sjezdů od jejich počátků až po konec čtyřicátých let. Neomezuje se přitom jen na celostátní sjezdy, ale sleduje i aktivity slovenských či německých právníků, čímž zachycuje rozmanitost právní kultury meziválečného Československa. Právnické sjezdy nebyly pouze místem odborné diskuse, ale také prostorem, kde se formovalo právní myšlení své doby. Kniha tak nabízí nejen poznání minulosti, ale i inspiraci pro současnost,“ pochválil publikaci Jaromír Tauchen.
Právnické sjezdy v proměnách času
Výstavu Právnické sjezdy v proměnách času je možné zhlédnout až do října 2025 ve foyeru Právnické fakulty MU na Veveří 70. Je určena nejen studujícím a zaměstnaným Masarykovy univerzity, ale i široké veřejnosti. Čím je zajímavá a proč by si ji návštěvníci neměli nechat ujít, vysvětlil pro Magazín M její autor Jan Kabát z Katedry dějin státu a práva.
Výstavě předcházela vaše kniha Historie právnických sjezdů v českých zemích a na Slovensku. Jak jste se dostal k tomuto tématu?
Na Katedře dějin státu a práva se věnuji historii práva, právní vědy a legislativy, ale taky osobnostem právní vědy. Během psaní své disertační práce jsem objevil rozsáhlou publikaci z roku 1925, která byla z II. sjezdu československých právníků. Začal jsem se tím zabývat a zjistil jsem, že to byla obrovská akce, která se konala v Brně. Účastnilo se jí 2 000 nejvýznamnějších zástupců napříč právnickým spektrem – byli mezi nimi ministři, předsedové soudů, komor a univerzitní profesoři. Sešli se, aby referovali o tématech, týkajících se tehdejší československé legislativy a jejích problémech. Na území Česka totiž platilo rakouské právo a na Slovensku právo maďarské. V jednom unitárním státu byly tedy dva právní řády, což bylo třeba sjednotit. A právě k tomuto řešení měly přispět tyto velké sjezdy právníků.
Vy jste zjistil, že se právnické sjezdy v českých zemích pořádaly už dříve. Kolik bylo těch celostátních a kde se konaly?
Už v roce 1904 chtěli čeští právníci v Rakousku-Uhersku poukázat na význam české právní vědy, a proto uspořádali svůj I. právnický sjezd. V této době se česká právní věda pokusila etablovat a emancipovat od té rakouské. Sjezd se konal v Praze a účastnilo se ho asi 1 500 právníků. I když to bylo v plánu, po roce 1904 se další sjezd nekonal – nastaly finanční problémy a 1. světová válka. S nápadem obnovit sjezd přišel tehdejší děkan Právnické fakulty MU František Weyr, proto se II. sjezd konal roku 1925 v Brně. Další, III. sjezd, se uskutečnil v roce 1930 v Bratislavě a zúčastnil se ho i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Byla to masová akce, které se dle některých zdrojů účastnilo až 3 000 právníků. Do budovy Slovenského národního divadla, kde se sjezd pořádal, se všichni nevešli, proto stály obrovské davy právníků venku a průběh sjezdu poslouchali z tlampačů. Pak přišla hospodářská krize a 2. světová válka, proto se IV. sjezd konal v Praze až v roce 1949. Je zajímavé, že komunisté sice navázali na tradici právníků předmnichovské republiky, ale nešlo už o odborný sjezd. Bylo to manifestační shromáždění, na němž se právníci přihlásili k nastupujícímu lidově-demokratickému režimu a k marxisticko-leninské ideologii v právu. A to byla poslední akce takového ražení.
Čím byly celostátní profesní sjezdy unikátní?
Československé právnické sjezdy se staly fenoménem první poloviny 20. století. Každý sjezd měl organizační řád a jednací řád. Sjezdy byly organizovány do sekcí podle odvětví práva, právníci se podle nich rozřadili do skupinek a v nich diskutovali. Nesmíme zapomínat, že smyslem sjezdů nebyla pouze odborná setkání – výměna názorů, sdílení dobré praxe a podobně, měly i společenský a kulturní význam. Na bratislavský sjezd v roce 1930 přijelo obrovské množství právníků z celé republiky, proto jim byly zajištěny slevy na vlakovém jízdném i po Bratislavě. Také jim zajistili ubytování v internátech, protože kapacity bratislavských hotelů nestačily. Akce byla natolik propagovaná, že přijeli i právníci ze zahraničí – z Polska, Jugoslávie a Bulharska, a dokonce i z Japonska. To bylo velmi kuriózní. Jak se ovšem ukázalo, japonsky v Bratislavě nikdo neuměl, a tak se prostřednictvím výzvy ještě v předvečer sjezdu v novinách hledal tlumočník.
Ony se však pořádaly i menší tematické sjezdy…
Kromě celostátních sjezdů se konala celá řada dalších sjezdů například německých právníků v Československu, nebo samostatné sjezdy slovenských právníků, například I. unifikační sjezd právníků v roce 1937 v Bratislavě. Tyto sjezdy byly komornější a zaměřené na témata jednotlivých právnických profesí.
Jaká profesní témata řešili tehdejší právníci?
Zjistil jsem, že kromě československé legislativy řešili tehdejší právníci podobné problémy jako řešíme dneska, například odměňování soudců, vinklářství v advokacii a v notářství, což je pokoutné poskytování neoprávněných právních služeb, a další. Mnohá z těch témat jsou nosná i v současné právní vědě.
Vaše kniha je rozsáhlá a doplněná spoustou obrazových materiálů. Jak dlouho jste ji připravoval?
Celé to téma jsem zpracovával asi tři roky. Provedl jsem k němu archivní výzkum zejména v Národním archivu, ale setkal jsem se i s příbuznými právníků, kteří se těchto akcí účastnili nebo je organizovali. Díky nim jsem získal celou řadu unikátních fotografií a materiálů.
Na co se mohou těšit návštěvníci výstavy?
Je to panelová výstava, kterou jsem pojal tak, že je hodně obrázková. Je zde stručně vylíčen historický vývoj sjezdů, ale dominují fotografie, protože dokážou zaujmout a vyjádřit více než text. To se mi také potvrdilo, když jsme výstavu představili v Praze – v České advokátní komoře a v Karolinu. To, co nejvíc rezonovalo, byla velmi pěkná fotografie s Tomášem Garrigue Masarykem, který v průvodu právníků směřuje na III. sjezd československých právníků v Bratislavě. Fotku se mi podařilo získat od Masarykova ústavu a archivu, a i díky ní je zřejmé, že sjezdy československých právníků nebyly nějaké podružné akce, ale byl tam nejvyšší státní zájem. Kromě Masaryka se sjezdů pravidelně účastnili také ministři – nejen spravedlnosti, ale unifikací, vnitra a jiní. Panely bude doplňovat ještě výstavka historických předmětů. Podařilo se mi získat historické sjezdové odznaky, sjezdové publikace a další dobové dokumenty.
Co je pro vás osobně na výstavě zajímavé, obsahuje i nějaká překvapení?
Já jsem se snažil připomenout celou řadu zapomenutých jednotlivin a kuriozit. Třeba již zmiňovanou účast japonských právníků nebo opomenutých osobností. Jednou z nich je advokát Cyril Bařinka, s jehož potomky jsem se setkal. Bařinka se v meziválečné době nadchnul pro organizaci sjezdů a je docela pikantní, že byl v padesátých letech odsouzen k trestu odnětí svobody za to, že během organizace právnických sjezdů zpronevěřil nějaké peníze. Také je zajímavé, že ten poslední komunistický sjezd byl organizován lidmi, kteří byli v padesátých letech perzekuováni. Přestože se snažili, aby díky organizaci manifestační akce stranicky vyrostli ve společensko-politickém žebříčku, nakonec se znelíbili. Smyslem výstavy je, mimo jiné, prostřednictvím tématu právnických sjezdů od roku 1904 do nástupu komunismu nahlížet na známé i méně známé dobové skutečnosti a uvědomit si, jak bylo 20. století pohnuté.
Obnovená tradice
V době, kdy se Jan Kabát začal zabývat tématem sjezdů, sepsali čeští právníci reprezentovaní komorami a profesními organizacemi memorandum, ve kterém slíbili tradici sjezdů obnovit. První obnovený sjezd se odehrál v pražském Karolinu v roce 2022. Na stejném místě se v roce 2025 konal i II. sjezd českých právníků, který se týkal digitalizace jednotlivých právnických profesí a v jeho úvodu byla mimo jiné přednáška prorektora pro rozvoj, legislativu a informační technologie Masarykovy univerzity Radima Polčáka.
Součástí II. sjezdu byla společenská akce v Obecním domě, na níž se 14. května 2025 uskutečnil první slavnostní křest monografie Jana Kabáta. „Kniha se setkala s výrazným zájmem ze strany představitelů předních právnických stavovských organizací. Byla vnímána jako důležitý příspěvek k poznání právnické tradice v českých zemích a jako cenný zdroj pro pochopení historických kořenů profesních institucí, které dnes opět navazují na prvorepublikové vzory. Tento živý ohlas potvrzuje, že Kabátova práce oslovila nejen akademickou obec, ale i praktickou právnickou sféru,“ popsal atmosféru sjezdu Tauchen. Kmotry knížky byli emeritní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, emeritní předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek a emeritní prezident Notářské komory ČR Martin Foukal.
„Jsem velmi hrdý na to, že tato kniha vznikla právě u nás na brněnské katedře právní historie, je to naše ‚výkladní skříň‘. Je to poctivá, objevná a nadčasová práce, která si plně zaslouží odbornou i čtenářskou pozornost,“ dodal Jaromír Tauchen.
