Vy jste nepřijel, pokud vím, jenom kvůli svému vystoupení na konferenci?
Přijel jsem s přednáškou o přeshraničním vymáhání výživného pro nezletilé děti v Evropě. Zabývám se totiž evropským rodinným právem. Kromě toho mi ale také bylo nabídnuto, abych zde po jeden týden o této oblasti práva přednášel. O konferenci jsme se dozvěděli, protože jsme se zajímali o získání doktorského studenta z Masarykovy univerzity.
Očekával jsem, že budu učit nějakých patnáct studentů, ale k mému překvapení jich přišlo šedesát, takže je vidět, že o rodinné právo je v Brně opravdu velký zájem. Byl jsem velmi překvapen množstvím různých pohledů a zapojením do výuky a také úrovní angličtiny, která je velmi vysoká, v mnoha případech vyšší než v Nizozemí. Všichni studenti také dokáží velmi dobře diskutovat a mají poměrně vyhraněné názory.
Takže pro vás bylo zajímavé slyšet názory z Česka?
Na Utrechtské univerzitě máme řadu studentů z celého světa a samozřejmě i z Česka, ale když jste v jedné místnosti s několika národnostmi, těžko zachytíte postoj jedné z nich. Návštěva u vás je pro mě určitě zajímavá v tom, že dostávám informace o rodinném právu v Česku z první ruky.
O čem konkrétně jste se studenty například diskutovali?
Řešili jsme třeba otázku svatby stejných pohlaví a registrovaného partnerství. Překvapila mě jasná vyhraněnost názorů skupin, kteří buď obhajovali systém svatby stejných pohlaví, jak je tomu v Nizozemí, a těch kteří nesouhlasili. Měli si toho mezi sebou tolik co říct, že jsem často mohl jen ustoupit a nechat diskuzi běžet. Bylo pozoruhodné slyšet, že studenti v Česku argumentují podobně jako ti u nás. Dokonce bez nějakého rámce si dokáží vyměňovat názory a to je podle mě velmi důležité. Právě na bázi podobné volné diskuze by měla probíhat formulace nediskriminujícího práva v Evropské unii a také ve světě.