Kdyby se chtěl člověk podívat do Brna před sedmnácti miliony let, těžko by ho našel. V té době totiž bylo součástí mořského dna. Ale ani relativně nedávno, v poslední době ledové, se příroda té dnešní moc nepodobala. Cožpak by někdo hledal na Moravě nosorožce a lvy?
Poslední glaciál neboli doba ledová začala asi před 111 tisíci let a trvala bezmála sto tisíc let. Skandinávské horské ledovce se v té době rozšířily daleko na jih a vznikl pevninský ledovec. Nepatřila mu však celá doba posledního glaciálu, jak se dříve myslelo. „Ledovec se tehdy rozšířil dvakrát. Poprvé před 66 tisíci lety se dostal pouze k Baltskému moři. Teprve podruhé, až v období mezi 32 tisíci až 16 tisíci lety, překračuje Baltské moře a rozšiřuje se až do střední části Německa a Polska. Jeho největší rozšíření však trvá poměrně krátce, asi devět až deset tisíc let,“ uvádí Rudolf Musil z Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty MU.
Klima Brna a jeho okolí bylo po celou dobu posledního glaciálu velmi rozdílné. „Toto období charakterizují spíše klimatické oscilace různé délky trvání a intenzity, a to jak teplotní, tak i srážkové,“ tvrdí Musil. Přitom se v jednotlivých provinciích nacházela různě velká území, která se ve stejnou dobu klimaticky podstatně odlišovala od ostatních částí. Tyto lokální zvláštnosti se odrážely jak v rostlinném, tak v živočišném společenstvu.
Prehistorická spojka
Důležitost Moravy tkví v tom, že představovala v této části Evropy jediné možné spojení mezi severem a jihem. Pohoří uzavírají nejen Moravu, ale táhnou se i dále na východ a na západ. „Zvířata by přes hory nepřešla, proto se přes Moravskou bránu stěhovala fauna, ať už se jednalo o sezonní migrace nebo o migrace vyvolané velkými klimatickými změnami,“ vysvětluje Musil.
Nestěhovalo se přitom celé společenstvo najednou, ale postupně po jednotlivých druzích, jako reakce na měnící se životní prostředí. Proto se Morava může pyšnit obrovským množstvím nálezů prehistorických zvířat. A také rozmanitostí fauny, která se tady nacházela. „Tehdejší ekosystém byl úplně jiný než dnešní. Celá řada druhů, které dnes mají různé ekologické požadavky, tehdy žila spolu,“ říká Musil. A tak na Moravě vedle sebe přebývala nejen stáda mamutů a sobů, ale i nosorožci, smečky lvů, levharti a hyeny.
Ze savců, kteří patří do střední Evropy i dnes, tady zbyla pouze některá zvířata, například bobři, lišky, vydry nebo kuny. Naopak ptactvo takové změny nepostihly, už v době ledové zde létali v podstatě stejní ptáci jako dnes.