Jeden z posledních slovanských atlasů mapujících nářečí se dočkal posledního svazku. Závěrečná etapa přípravy Českého jazykového atlasu skončila v dubnu křtem pátého dílu nazvaného Dodatky. Dílo je výsledkem práce několika generací bohemistů, z nichž je řada spojena s Masarykovou univerzitou.
„Atlas zachycuje nejstarší zjistitelný stav mluvy našich předků. Informátoři, na nichž výzkum stavěl, se totiž narodili už v 80. letech 19. století,“ uvádí Milena Šipková z brněnského dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, kde projekt vznikal.
Atlas je v rodině podobných slovanských projektů dokončen jako jeden z posledních, a možná i proto patří podle řady expertů k těm nejlepším. „Mohli jsme se poučit z řady chyb našich předchůdců,“ doplňuje Šipková.
Český jazykový atlas je založen na výsledcích terénního výzkumu, který se uskutečnil ve venkovských lokalitách v letech 1964–1972 a ve městech v letech 1973–1976. Desítky výzkumníků prošly téměř 500 obcí a měst, kde s dotazníkem čítajícím přes 2 600 položek vyzpovídali více než 5 000 lidí. Výsledkem jejich práce je na 1 600 map doplněných komentáři, které ukazují stav českých nářečí v podobě dnes již nezjistitelné. Jejich uživatelé totiž už většinou nežijí.
„Výzkum podle dotazníku nebyla vůbec žádná legrace. Neznamenalo to jen objet všechny ty stovky obcí a měst, ale také na místě navštívit mnoho lidí a hlavně najít takové babičky a dědečky, kteří se těšili dobrému zdraví, byli s to se s námi bavit a hlavně si na to našli čas,“ vysvětloval na křtu posledního svazku vedoucí projektu Jan Balhar. „Jak je to závažné dílo, navíc dobře ukazuje skutečnost, že celé váží 12,6 kilogramu,“ dodal s úsměvem.
Čerstvě vydané Dodatky představují technické zázemí celého atlasu, obsahují rejstříky všech jazykových podob, ale také charakteristiky jednotlivých obcí, ve kterých se zkoumalo, a zpřístupňují kompletní výzkumný dotazník.
Poslední svazek dialektologického atlasu vychází také se dvěma CD, na nichž jsou zachyceny nahrávky nářečí z Čech, Moravy a Slezska, jejich přepisy a rozbory, na základě kterých vznikla aktuální pojednání o stavu českých nářečí.