Od 1. ledna 2014 má v České republice nabýt účinnosti nový občanský zákoník. Kritika se objevila už při jeho schvalování a stále se objevují názory požadující odložení doby jeho účinnosti. Nová norma má nahradit současný předpis, který byl přijat už v roce 1964 a i přes desítky novelizací, kterými prošel po sametové revoluci, stále odráží filosofii socialistického státu.
Analýzou zdrojů a vývojem soukromého práva na území České republiky se v uplynulých letech zabývali odborníci z Právnické fakulty MU. V rámci tříletého projektu placeného Grantovou agenturou ČR shromažďovali historické soukromoprávní předpisy a mapovali vývoj soukromého práva v oblastech práva občanského, rodinného, obchodního a pracovního.
„Právní praxe u nás s novým občanským zákoníkem dostane do rukou zcela novou soukromoprávní kodifikaci v mnoha směrech nenavazující na současnou právní úpravu. V některých případech to s sebou přinese naprostý nedostatek informačních zdrojů pro právní aplikaci tohoto zákoníku v praxi,“ popsal Jaromír Tauchen z právnické fakulty důvody, proč podrobně mapovali historii občanského práva.
Zavádění nového občanského zákoníku do praxe i jeho aplikace pak podle hlavního řešitele projektu Ladislava Vojáčka oživí zájem o zdroje, z nichž návrh vyšel, a také o judikaturu, dobové učebnice, nebo články a příručky pro praktické využití při výkladu nové právní normy. Jedním z výstupů projektu je tak i soupis soukromoprávních předpisů.
Co se měnilo
Odborníci z Masarykovy univerzity vydali také dvoudílnou monografii popisující především vývoj soukromého práva od 18. století do současnosti. Hlavními tendencemi v tomto období bylo například v rodinném právu vyrovnávání právního postavení muže a ženy nebo výrazné změny pracovněprávních poměrů. Nejvýraznější změnou ale bylo přijetí socialistického občanského zákoníku, z něhož zmizela například podstatná část úprav obchodního či pracovního práva.
Rodinné právo v jeho vývoji výrazně poznamenal vliv práva katolické církve. Prolínání rodinného práva se zásadami křesťanské morálky nastolilo mnoho etických a právních problémů, například otázku rozlučitelnosti manželství, umělého přerušení těhotenství či v poslední době registrovaného partnerství. Za socialismu bylo rodinné právo upraveno samostatně a charakterizoval jej paternalistický přístup, tedy především snaha státu zasahovat do výchovy dětí.
Pracovní právo se osamostatnilo po nástupu komunistů k moci. Jeho vývoj a zejména úprava pracovní smlouvy byl však složitý již před tím. Především rozvoj tovární výroby znamenal, že námezdní či služební smlouva nemůže být vztahem dvou rovnoprávných subjektů. Ukázalo se, že společnost musí zaměstnancům poskytnout určitou ochranu. To vedlo například k uzákonění osmihodinové pracovní doby. Pracovně právní vztahy za socialismu také upravil samostatný zákoník práce, který platil až od roku 1965. V roce 2007 jej zrušil nový zákoník práce.
Všeobecný občanský zákoník, který fungoval jako páteř soukromého práva, se tak po válce postupně rozplynul do tzv. blokového systému práva a jeho vůdčí role téměř vymizela. Nový zákoník má být opět hlavním soukromoprávním předpisem.