Strukturní biolog Lukáš Trantírek se před dvěma lety rozhodl vrátit z vědecké pozice na univerzitě v nizozemském Utrechtu zpět na svou alma mater, tedy na její novou část, Středoevropský technologický institut Ceitec Masarykovy univerzity. Po osmi letech na různých pozicích a místech v zahraničních laboratořích ho domů přilákalo nově budované špičkové centrum s přístrojovým vybavením, které patří v Evropě k unikátním.
„V Brně je také velmi silná komunita vědců zabývající se výzkumem nukleových kyselin, a pro mě tedy stimulující prostředí umožňující rozvíjet vlastní výzkum zaměřený na regulaci lidského genomu. Unikátní přístrojové zázemí v Ceitecu mi rovněž pomohlo získat mezinárodní granty, jako je například EMBO Instalatalation nebo Marie-Curie Reintegration grant, díky nimž jsem si tady mohl založit vlastní výzkumnou skupinu,“ říká Trantírek. Dodává, že jednou ze silných motivací pro návrat byla také rodina.
Na úspěšný pobyt v zahraničí jej studium na Masarykově univerzitě vybavilo podle něj především solidními základy oboru. „Studoval jsem klasickou organickou chemii, která má na MU velmi silnou tradici. Mohu říct, že studium mi dalo solidní základ, na kterém mohu ve své práci dál stavět,“ podotkl vědec.
Jeho skupina, která má nyní osm členů, se zabývá výzkumem nekódující DNA. Ta sice přímo nenese genetickou informaci důležitou pro vytváření proteinů, má ale velmi důležitou funkci při regulaci toho, který protein v daném okamžiku budou buňky produkovat. Zcela zásadní roli má nekódující DNA také při zachovaní integrity genomu. „Studujeme úseky, do nichž by bylo možné zvenčí zasáhnout, a cíleně tak ovlivnit tvorbu proteinů při určitých patologických stavech nebo selektivně destabilizovat genom nádorových buněk. Zaměřujeme se především na konce chromozomů – telomery, které regulují počet dělení buňky, a tím o délku jejího života,“ přiblížil svůj výzkum chemik. V laboratoři nicméně studují i další úseky genomové DNA, včetně genů ovlivňujících například vývoj kostí nebo diferenciaci kmenových buněk.
Jedním ze základních nástrojů, které jeho skupina při výzkumu struktury nukleových kyselin používá, je nukleární magnetické rezonance (NMR). „Národní NMR centrum Josefa Dadoka v Ceitecu MU je vybavené špičkovými přístroji a snese srovnání s obdobnými pracovišti v Evropě. Podobně je tomu s úrovní vědecké práce. V dnešní době je na Masarykově univerzitě celá řada výzkumných skupin, které dělají výzkum na velmi vysoké, mezinárodně srovnatelné úrovni,“ zdůraznil Trantírek.