Rap a poezie jsou vnímány jako dva úplně odlišné světy, přesto však mají mnoho společného. Helena Zubčeková, doktorandka na ústavu románských jazyků a literatur na filozofické fakultě, ve svém výzkumu zjišťuje, v čem jsou si tyto oblasti blízké či vzdálené.
Na první pohled je to právě rým, co pojí rapové skladby s poezií. Také hra s jazykem i sdělením textu. Dá se tedy rap považovat za poezii? Tématu se doktorandka věnovala už v diplomové práci.
„Na romanistice funguje projekt RapCor, v rámci něhož jsme nashromáždili korpus rapových textů, na kterém je pořád co zkoumat. Poetikou se ale nikdo nezabýval, a tak jsem se k tématu dostala já. O rapu jsem předtím moc nevěděla, ale na písních jsem už tehdy oceňovala práci s rýmem a také závažnost témat,“ popisuje Zubčeková.
Náplní francouzského rapu je dnes hlavně politická či sociální kritika. „Současní rapeři jsou si v mnohém podobní s takzvanými prokletými básníky,“ hledá paralely Zubčeková. „Ani je nikdo nechápal, jejich poezie stála na okraji a byli za svou tvorbu často kritizováni,“ vysvětluje.
Do Francie se hiphop a rap dostaly ze Spojených států, a stejně jako tam, také v zemi galského kohouta se staly brzy blízké prostředí problematických předměstí velkoměst. Francouzský rap se ale vyvíjel po svém a můžeme v něm například rozpoznat vliv pro tamější kulturu tak typických šansonů.
Ve výzkumu rapové poetiky pokračuje Zubčeková i ve své doktorské práci. „Toto téma je v jiných odborných pracích věnovaných francouzskému rapu z velké části ignorováno, což mě samotnou překvapuje. Koho by nezajímala jazyková kreativita a hra se zvuky a významy?“ ptá se Zubčeková.