Jedno z velkých témat porevolučního Česka byla likvidace ekologických škod napáchaných předchozí nešetrnou érou. Řadu věcí se podařilo napravit, některé doteď zůstávají. Jinde jsou na tom ale ještě hůř. Týká se to například Ukrajiny.
Právě tam se teď Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity (Recetox) podílí ve spolupráci s Organizací OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO) na přípravě projektu na likvidaci škodlivin, které se dlouho drží v životním prostředí.
Už v roce 2004 začala celosvětově platit tzv. Stockholmská úmluva, která řeší, jak zbavit životní prostředí právě těchto tzv. perzistentních organických látek. Děje se to mimo jiné prostřednictvím regionálních center Úmluvy, přičemž jedním z nich je právě Recetox. Jeho pracovníci se starají nejen o Česko, ale šíří know-how i do dalších zemí střední a východní Evropy a dalších regionů. Proto se teď angažují i na Ukrajině.
Stejně jako v jiných státech se i tady po většinu 20. století používaly polychlorované bifenyly (PCB), které sloužily především jako náplně do transformátorů a dalších zařízení. Dnes už se aplikovat nesmí, protože se zjistilo, že dlouhodobé vystavování se těmto látkám je pro člověka velice nebezpečné. Rozhodně to však neznamená, že by je nebylo možné v řadě průmyslových podniků nalézt.
Spíš naopak. Pořád jsou na mnoha místech planety. Důležitou aktivitou Stockholmské úmluvy je proto inventura dosud existujících zařízení. „Výskyt PCB lze vystopovat v ovzduší. První informace o jeho stavu na Ukrajině jsme získali v roce 2008. Teď je ale nutné prozkoumat podrobně vybrané průmyslové oblasti Ukrajiny a provést inventuru, co vlastně obsahují,“ vysvětluje Ivan Holoubek, který teď místním odborníkům dělá poradce. Zkušenosti s obdobnou prací už má nejen z Česka, ale i z Turecka, Egypta a dalších více než dvaceti zemí.
Popisovaná inventura potrvá dlouho, plánuje se na několik let. Nejde to jinak. Problémem je, že už téměř neexistují konkrétní záznamy o jednotlivých zařízeních. V průběhu let se ztratily což se dá částečně přičíst i měnící se politické situaci. A někdy je také obtížná diskuse s provozovateli zařízení, kteří nerozumí nutnosti inventury.
Složité je už jen domlouvání konkrétních kroků projektu. „Na východě země se bojuje, jinak je území stabilní. Ukrajina je ale politicky rozbitá země zmítaná korupcí. Když se něco domluví v červenci s jedním úředníkem, při dalším jednání na podzim už tam tento člověk nemusí být,“ naznačuje Holoubek, že likvidace nebezpečného materiálu bude opravdu trvat dlouho. Stejně jako realizace ukrajinského plánu, že by rádi zřídili obdobné centrum, jakým je Recetox v Česku.
Pomohla by spalovna
Další otazníky visí nad tím, jak se bude toxický materiál likvidovat. Ukrajina teď vhodné zařízení, jaké představuje třeba spalovna nebezpečných odpadů v Ostravě, nemá. Organizace OSN pro průmyslový rozvoj, která uskutečnění kroků Stockholmské úmluvy zabezpečuje, sice může poskytnout nějaké peníze na převoz materiálu a jeho zneškodnění v Německu, to ale nemusí stačit.
Podle Holoubka by se nabízelo, aby na Ukrajině vznikla spalovna či jiné vhodné zařízení, jejíž výstavbu by financovaly dvě nebo více zemí, které by ji využívaly. Nevidí to ale reálně. „Podobné aktivity jsme zkoušeli na Kavkaze, v Arménii nebo v centrální Asii. Narazili jsme však na naprostou neochotu se domluvit. Pro tyto země zmítané různými konflikty a historickými problémy je to tragédie,“ říká expert na nebezpečné látky.
Centrum se v zemi prostřednictvím dalších kolegů angažuje ještě jinak. Kateřina Šebková z Recetoxu aktuálně připravuje nové předměty a letní školy pro magisterské studenty na Národní univerzitě technologie potravin v Kyjevě. Týkat se budou nástrojů, politik a nejlepších praxí v ochraně životního prostředí v Evropské unii a učit se budou od příštího roku.