Přikusovat mandarinky ke každému z mnoha chodů a nad svařákem zavzpomínat s dědečkem na staré časy. Tak by studentka angličtiny a ruštiny Veronica Vornicescu z moldavské vesničky Lozova trávila Vánoce, kdyby odcestovala na prázdniny domů z Erasmus, který tráví na Masarykově univerzitě. Zůstala ale v Česku. I když jí její rodina moc chyběla, díky svému kamarádovi-krajanovi, kterého navštívila v Hradci Králové, se sama necítila.
S příchodem prosince a vědomí, že během zimních prázdnin se domů nepodívá, byla rozhodnutá, že letos Vánoce neoslaví. „Řekla jsem si, že se zkrátka té vánoční náladě všude kolem vyhnu. Plánovala jsem se zavřít na koleji a učit se. Jenže pak jsem z Kounicových kolejí vyrazila dolů do centra. Všude po ulicích zářila vánoční výzdoba, lidé bruslili u koně a vánoční trhy praskaly ve švech. Tomu prostě nešlo utéct. Tak jsem to vzdala a naplánovala si výlet za spolužákem Stefanem z temešvárské univerzity,” popisuje změnu plánu.
Na Štědrý den ráno odcestovala do Hradce Králové a zůstala tam až do večera dalšího dne. „Poznala jsem tam jeho přátele z Turecka, Etiopie a Španělska. Popili jsme pár skleniček domácího svařáku a zazpívali si moldavské ‘colindy’, což bych přirovnala k vašim koledám. Nakonec jsme to zajedli bramborovým salátem, který tady v Česku taky moc dobře znáte,” popisuje improvizovaný sváteční večer.
U bramborového salátu našla mezi Čechy a Moldavany spojitost. „Co jsem slyšela, máte to úplně stejně. Všichni se vždycky dušují, že už je po těch letech nudí a letos konečně vyzkouší něco nového. Stejně ale nakonec všichni podlehnou a připraví si ho pěkně s vajíčkem, majonézou a nakládačkami,” porovnává s úsměvem.
Svařené víno pochopitelně zkusila i na brněnských vánočních trzích, ovšem nikoli jako nezasvěcený nováček, nýbrž coby zkušená degustátorka. „Svařák u nás děláme taky, i když z jiných přísad. Vinařství má totiž v Moldavsku dlouholetou tradici. Jsem zvyklá pít opravdu hodně vína. Alkoholik ale nejsem,” vyprskne smíchy. S jiskrou v oku dodává, že moravské vinice jí vzdáleně připomínají domov.
Moldavská kuchyně je prý tučná, ale nic proti té české
Je to prý právě jídlo, co prý dodává moldavským Vánocům jedinečnou atmosféru. „Obvykle na Štědrý večer, který slavíme postaru podle pravoslavného kalendáře 7. ledna., připravujeme ‚sarmale’, což je vařená rýže se zeleninou zabalená v listech vinné révy. Přikusujeme k tomu ‚mamaligu’, tedy tlustou placku z kukuřičné mouky podávanou se zakysanou smetanou.
Při povídání o moldavském jídle přidává důležitý poznatek z Česka. „Myslela jsem si, že v Moldavsku se jí tučně a nezdravě. Po příjezdu do Brna si ovšem připadám, jako bych celý život doma byla na dietě. Těžko bych si vzpomněla, kde jsem jedla tučnější jídlo, než tady u vás,” směje se.
Jak sama říká, během nejkrásnějších svátků v roce jí tady v Česku nejvíc chyběli její malí sourozenci. „Několikrát jsem si s nimi a rodiči volala. Hlavně při telefonátu s nejmladším bráchou mi bylo smutno. Mrzelo mě, že pomalu roste a já u toho nemůžu být,” posteskává si.
„Ale co už! Když to všechno dobře dopadne a ukončím řádně všechny předměty v čas, v půlce ledna odcestuji domů a strávím s nimi celý měsíc,” dodává s nadšením. Všem studentům proto přeje mnoho úspěchů u zkoušek a jak se po moldavsku říká „Un An Nou Fericit!" – tedy všechno nejlepší do nového roku.