Někomu studentský život složený z koloběhu přednášek, seminářů a hospod nestačí. Členové občanského sdružení No:mad si dali za úkol ve svém volném čase hravě experimentovat se světem. Jak se jim to daří?
Deset členů právě pracuje na šesti projektech, jejichž pojítkem je pokořování hranic lidských možností. Posílají po obvodu Země cestovat flashku, aby na ni kdokoliv nahrál libovolný obsah, nechávají tančit speciální kapalinu nebo se snaží postavit prvního českého létajícího draka vysokého doletu.
Název sdružení je slovní hříčkou – zatímco slovo nomád odkazuje k cestování, jeho samostatné části „no“ a „mad“ označují anglicky to, co o sobě členové sdružení svorně tvrdí. „Nejsme šílení, jen se snažíme být originální a bořit hranice konvenčního myšlení,“ vysvětluje předseda občanského sdružení Tomáš Černohous.
Tři z pěti zakládajících členů sdružení No:mad jsou studenti Masarykovy univerzity – kromě Tomáše také Veronika Faltová a Petr Soukeník. Paradoxní je, že všichni studují sociální vědy. Přírodovědeckými pokusy se pokouší dohánět to, k čemu se v posluchárnách moc nedostávají.
„Vždycky mě zajímal vesmír, a když jsem na internetu objevil amatérské video se záběry na planetu Zemi, rozhodl jsem se, že to musím taky zkusit,“ líčí začátky No:madu Tomáš. Spolu s kamarády tak naplánovali projekt Fénix: do stratosféry poslali podomácku vyrobenou sondu, aby natočila z výšky třiceti kilometrů povrch naší planety. Start se odehrál 1. září a přilákal i média. „Přijely dva televizní štáby, rozhlas i tisk,“ shrnuje překvapivý zájem Veronika.
Řídit chod občanského sdružení a plánovat projekty však není žádné peříčko. „Hodně nám s Tomem pomohly zkušenosti ze studentských spolků. Ve studentské sekci Mezinárodního politologického ústavu na fakultě sociálních studií byl Tom dva roky tajemníkem a já tam rozběhla cyklus přednášek z etikety, které se teď rok co rok opakují,“ vyčítá některé dosavadní úspěchy Veronika.
Hledání kouzelného světa
Proč to všechno studenti vlastně dělají? „Pro Toma je to trochu boj proti stereotypu,“ směje se Veronika a přiznává, že pro ni zase boj proti všednosti. „Přijde mi, že když jsem byla malá, neustále jsem se na něco těšila, svět mi přišel magický. Rodiče mi jednou slíbili, že mě vezmou ukázat obrům. Neustále jsem se vyptávala, jak vypadají a týden jsem z toho nemohla spát. A pak mě vzali k větrným elektrárnám. Dívala jsem se na ně se zatajeným dechem,“ vzpomíná Veronika a přiznává, že podobná dobrodružství časem zevšedněla. „Naše projekty jsou vlastně takovým hledáním obrů, vrací mi opět dětské vzrušení a nadšení.“
V tomto roce plánují no:mádi pokračování projektu Fénix a také stavějí přenositelný čajový domek. Spustili už také projekt Catalina. Chtějí jím otestovat, zda na světě stačí podání sedmi rukou k tomu, aby se libovolný dopis dostal ke svému adresátovi. Neposlali dopis náhodný – jedná se o pozdrav členky sdružení Evy Hovorkové pro její vzdálené příbuzné v Argentině, se kterými se snaží navázat kontakt.
Koho zaujaly myšlenky no:mádů, dozví se více z jejich stránek www.tichopopesine.cz a může se k nim i přidat.