Prvních pár dnů přijde Brno spoustě nováčků cizí. Ale nebojte, my vám pomůžeme k městu přilnout. A pokud už moravskou metropoli znáte, třeba získáte pár nových tipů.
Důvodů, proč se do Brna zamilovat, je spousta a objevovat je můžete na procházce městem. S Muni na ni vyrazil jeden z nejpovolanějších průvodců – Michal Kašpárek, absolvent Masarykovy univerzity, který provozuje weby Poznej Brno a Brno Now.
Když máte dvě hodiny
Dvě hodiny jsou tak akorát na procházku kolem nejužšího historického centra. Začněte katedrálou na Petrově (A), ze které je moc hezký výhled na historické centrum i na nově vznikající jižní centrum. Před očima tak budete mít i v současnosti nejvyšší budovu v Česku, AZ Tower. „Kolem katedrály jsou navíc krásně opravené Denisovy sady, které dostaly v roce 2004 cenu Grand Prix Obce architektů,“ doplňuje Michal, kde stojí za to udělat si zastávku.
Pak radí vydat se Husovou třídou (B), která končí u Červeného kostela (C). „Ulice vznikla ve druhé půlce 19. století, když se zbouraly městské hradby, a je inspirovaná vídeňskou Ringstrasse,“ připomíná náš průvodce, že blízkost rakouského hlavního města je v Brně znát na několika místech.
Na konci ulice je hned několik zajímavých staveb. Studenty Masarykovy univerzity zaujme bývalá budova lékařské fakulty (D), ve které je Centrální počítačová studovna, naproti budova fakulty sociálních studií (E) a vedle Červený kostel, který už málem neexistoval. V 80. letech existovaly plány, že se zbourá, aby bylo vidět na takzvaný Bílý dům (F), což bylo tehdy nově postavené sídlo komunistické strany.
Když půjdete dál po Joštově, což je teď hezky opravený široký bulvár, minete po levé straně Ústavní soud (G) a po pravé pouliční hodiny, které nejdřív možná ani nezaregistrujete. Věřte ale, že právě na tomto místě si v budoucnu dáte stovky srazů. Říká se mu „pod hodinama“ (H) a je to prostě nejdůležitější brněnský meeting point.
Ulice končí na Moravském náměstí a vy se můžete vydat doleva, kde jsou teď přestěhované zeleninové trhy (I). Nebo doprava k Nejvyššímu správnímu soudu (J) a před ním socha Spravedlnosti, která má spoustu více či méně srandovních přezdívek. „Říká se jí třeba Exekutor odnáší televizi nebo Stěhovák s rozbitým akvárkem,“ dává příklady Michal.
Z Moravského náměstí se dá pokračovat na hlavní brněnské náměstí Svobody (K), kde zaujmou hlavně tři věci. Barokní morový sloup, nová kašna, které je od vydlážděné plochy oddělená verši Jana Skácela a ještě novější orloj, kolem kterého se ve městě na různých úrovních vedla spousta diskusí. Když se podíváte na jeho tvar, hned vám bude jasné proč.
Pokud máte ještě čas, stojí za to sejít po Kobližné a podívat se třeba na obchodní dům Centrum (L), který je vlastně spodkem budovy, jež měl kdysi být nejvyšším mrakodrapem Evropy. „Projekt počítal s 28 patry a stometrovou výškou, ale protože tak jako celé Brno je pozemek pod budovou na nestabilním podloží, postavilo se nakonec jen to, co je vidět dodnes,“ popisuje Michal.
Když máte volné odpoledne...
…naložte si výlet do Lužánek (1). „Je to nejstarší český veřejný park a určitě jeden z nejhezčích. Od dubna až do října se tady dá válet na trávě nebo na lavičce s knížkou nebo partou kamarádů,“ dává další tip absolvent fakulty sociálních studií.
Potom doporučuje vzít útokem Veveří (2) a přilehlé ulice. Je to tak pět let, co se tady z toho stalo centrum nejen studentského života. Najdete tady spoustu hospod, kaváren, vináren a obchůdků s farmářskými produkty. Konkurence je velká, takže na přestávku u jídla nebo kafe se to jde doporučit skoro kdekoliv.
Další program se dá orientovat podle počasí. Pokud je hezky, stojí určitě za to projít přes park na Obilním trhu (3) na někdejší pevnost, hrad Špilberk (4). A když počasí nepřeje, podívejte se, co zrovna nabízí Moravská galerie (5) nebo Dům umění (6). A jestli máte volno i večer, zajděte si do Kabinetu Múz (7) (na menší akce) nebo do klubu Fléda (8), kde se konají i koncerty slavných kapel.
Když máte celý víkend
To už se vyplatí vyrazit i dál než jen do centra. A ano, i tam je v Brně na co se dívat. Dlouhé hodiny se dají strávit v Masarykově čtvrti (9) a Pisárkách (10), vilových oblastech, které procházejí hned několika katastry. Moc hezky vás jimi provede Brněnský architektonický manuál, který na svém webu nabízí i příběhy jednotlivých domů. Ty nejdůležitější jsou navíc v terénu označené – na chodníku před nimi jsou sprejem napsané kódy. Podívat se můžete třeba do Jurkovičovy vily (11), kam se dá, na rozdíl od světoznámé Tugendhat (12), dostat i bez předchozí rezervace.
Architekturu úplně jiného typu nabízí Kamenná kolonie (13), kam dojdete přes Mendlovo náměstí (kde je mimochodem moc zajímavé Mendelovo muzeum, kam můžete vzít i zahraniční kamarády, neb mají všechno poctivě i v angličtině) a po Vídeňské, kde u nemocnice Milosrdných bratří zahnete doprava.
Dorazíte do malebné vesničky, kterou si ve 20. a 30. letech postavili dělníci svépomocí jako nouzové ubytování z různých ne úplně kvalitních materiálů. „Když se v 60. letech začaly budovat paneláky, tak původní obyvatele instituce typu národní výbor vyhnaly do nich. Oni odtud šli rádi, konečně měli tekoucí vodu a elektřinu. Na jejich místo se ale nastěhovali mladí lidé a umělci, kteří si čtvrť zamilovali,“ přibližuje Michal další svoje oblíbené místo.
Kamenná kolonie je podle něj snad jedinou takovou bohémskou čtvrtí v Česku. Funguje tady komunitní život a čas od času konají akce (třeba masopust nebo oslavy prvního máje), kdy se dá postávat v uličkách s pivem v ruce. Mimo tyhle speciality se sem vyplatí zajít spíš k večeru, kdy otvírá zdejší hospoda DuckBar, nebo o víkendu, kdy tady lidé různě prodávají svoje výrobky.
Další program se dá vymyslet podle počasí. Jako mokrá varianta se nabízí výlet do Industry, bývalé mrazírenské haly. Třeba tramvají až na místo nedorazíte. Ale ať se vydáte z Dornychu nebo z Masné, v obou případech projdete zrevitalizovanými průmyslovými areály do míst, kde se teď parta lidí snaží využívat prostor, který ležel ladem. Industra (1) má být multifunkčním místem, kde zatím funguje výborná kavárna a konají se výstavy nebo různé akce. Koncem srpna třeba první Street Food Festival, kam si našly cestu tisíce lidí.
A pokud vám vyjde počasí, sedněte na tramvaj a zajeďte si na přehradu, neboli Prigl. „Lidé se tomu trochu posmívají, protože v 70. a 80. letech, když nebylo kam jezdit, přehrada trochu připomínala Balaton – všude spousta aut a stánky s pivem a limonádou,“ vysvětluje Michal, který ale hned dodává, že posmívání si přehrada nezaslouží. Před pár lety ze dna vybagrovali bahno, takže se v ní dá hezky koupat, nebo se dá podniknout cesta parníkem až k hradu Veveří.