Jedu studovat do Bejrútu. Kam?! Tak zněla většinou otázka lidí, když jsem řekla, že se chystám strávit semestr v Libanonu na Blízkém východě. Proč zrovna tam? Tam přeci není bezpečno, následovalo hned za prvním dotazem.
Vždycky mě fascinoval arabský svět. V rámci svého magisterského studia oboru Bezpečnostní a strategická studia jsem se tedy zaměřila na region Blízkého východu, a když jsem viděla možnost studia přes program Erasmus Mundus, okamžitě jsem se přihlásila. A nelituju.
Lidem se většinou vybaví nebezpečí spojené s častými konflikty v této oblasti, já se naopak na ulicích cítila bezpečněji než v Brně. Na každém kroku postává majitel obchůdku, kavárny či taxikář, který vás láka na dobrou cenu, a lidé si vás pamatují, vytvoří si s vámi přátelský vztah.
V srpnu jsem se tedy vydala za dobrodružstvím a semestrem na American University of Beirut (AUB). Univerzita nabízí zajímavé obory a různorodé mimoškolní aktivity přímo na půdě obrovského kampusu amerického stylu. Měla jsem možnost absolvovat předmět Geopolitika, kterou vyučoval vysloužilý generál libanonské armády z občanské války, Válku proti teroru vedenou hostujícím americkým profesorem indického původu a samozřejmě hodiny arabštiny. Potkala jsem studenty z celého světa a našla přátele na celý život.
A když se semestr blížil ke konci, zjistila jsem, že se mi arabskou pohádku nechce opustit. To, že vám občas nejde elektřina a je hrozné horko, zapomenete ve chvíli, kdy vycestujete z Bejrútu do okolních hor nebo zamíříte na pláž. Navíc mě čekalo psaní diplomky, která se přímo týkala Libanonu, a měla bych tak přístup ke zdrojům.
Pobyt se mi za pomoci koordinátorek z AUB a MU podařilo prodloužit na celý rok. Druhý semestr jsem si zapsala pouze hodiny arabštiny a věnovala se psaní diplomky. Pobyt mi v tomto směru otevřel cestu nejen k zajímavým zdrojům, které se nacházely v univerzitní knihovně, ale také ke konzultacím s uznávaným profeso¬rem, díky němuž jsem získala kontakty na další akademiky či pracovníky think tanků, a s nimi provedla rozhovory k tématu diplomky.
Libanonci jsou velmi milí lidé, snaží se vám za každou cenu pomoci, jsou pohostinní, rádi se podělí o svůj názor na politickou situaci a mají velmi rádi společnost. V Libanonu není člověk nikdy sám a u výborného jídla, které se zapíjí arakem (libanonskou obdobou naší slivovice), si člověk uvědomí, že v tak krásné zemi ani sám být nechce.
Autorka je čerstvá absolventka FSS.