Šest měsíců na stáži na českém velvyslanectví v Indii prožila studentka mezinárodních vztahů Veronika Gregušová. Zažila rozčarování z chování místních a znečištěného prostředí, ale také nadšení z všudypřítomné pestrosti a povahy indických přátel.
Veronika se zajímá o rozvojové země, ale dosud neměla příležitost vycestovat mimo Evropu. Když se v květnu loňského roku dozvěděla o možnosti vycestovat do Indie, neváhala. Získat stáž na velvyslanectví bylo podle jejích slov jednoduché. Stačilo se přihlásit. „Čím je destinace vzdálenější od Evropy a čím náročnější země na pobyt to je, tím lehčí je se na stáž dostat. O evropské země je velký zájem, ale dostat se do Indie nebylo složité,“ vysvětluje Veronika.
Na velvyslanectví pracovala Veronika na plný úvazek. Převážně šlo o psaní analytických prací. „Když se v Indii stala událost, o které by české ministerstvo zahraničních věcí mělo vědět, připravovala jsem zprávy a odesílala je. Také jsem překládala oficiální dokumenty z češtiny do angličtiny i naopak, účastnila se konferencí, přednášek nebo jsme pořádali recepce na ambasádách,“ vyjmenovává Veronika. Prací strávila studentka celkem šest měsíců, které jí financovala fakulta, pobyt si ale nakonec prodloužila o další měsíc, aby cestovala po Indii.
O zemi a jejích lidech měla předem určitá očekávání. Nakonec však bylo dle jejích slov všechno jinak. „Na Erasmu ve Francii jsem potkala několik Indů. Zjistila jsem ale, že byli evropeizovaní, že Indie a Evropa jsou od sebe vzdálenější, než jsem si myslela. Myslela jsem si, že Indie se svou dlouhou historií a důrazem na náboženství je země, kde jsou lidé trpěliví a chovají se k sobě slušně. Ale to se nedělo. V Indii se lidé nezdraví, neděkují, nepřejí si dobrou chuť. V Dillí, kde jsem bydlela, lidé předbíhali ve frontách, neexistují tam pravidla silničního provozu. Je to dáno zčásti kulturou a zčásti přelidněním. Byl to boj o život,“ vzpomíná studentka.
Volný čas trávila Veronika se svými indickými přáteli, které poznala ještě před příjezdem do Indie. Na místě se seznámila s jejich dalšími kamarády, a tak Veronika spolu s celou partou cestovala, navštěvovala památky a místní restaurace. „Poznat místní lidi je hodně důležité, pokud člověk žije v diplomatické enklávě, tak moc zemi nepozná,“ říká Veronika.
Co na Indii oceňuje, je všudypřítomná pestrost. „Lidé chodí v barevném oblečení, pestré je i jídlo a náboženství. Je to rozmanitější než u nás,“ vyjmenovává Veronika. S odporem však vzpomíná na znečištěné životní prostředí. „V Dillí je všude nepořádek a odpadky a špatný je i vzduch a voda. Také tam není moc bezpečno, v noci jsem vždy chodila aspoň s jedním dalším člověkem a nosila jsem pepřový sprej,“ tvrdí studentka.
>> více na blogu pinklich.wordpress.com