Nechce být známý a většinu nabídek na rozhovor odmítá. Pro univerzitní magazín ale tentokrát spisovatel a zámecký kastelán v Miloticích na Hodonínsku Evžen Boček udělal výjimku. Jeho knižní série o aristokratce se stala čtenářským bestsellerem. Své první dílo, Deník kastelána, vydal pod pseudonymem Jan Bittner a chtěl tak učinit i v případě Aristokratky. Nakladatel však o tom nechtěl ani slyšet.
Série o aristokratce nebyla vaším prvním literárním počinem. Tím byl Deník kastelána, který jste vydal pod pseudonymem Jan Bittner. Proč jste se rozhodl publikovat pod jiným jménem?
Pseudonym jsem zvolil proto, že jsem se chtěl vyhnout publicitě, což byly ovšem zbytečné obavy, protože knížka nikoho nezajímala a hned zahučela v propadlišti dějin.
Proč jste od pseudonymu vlastně ustoupil?
Po jakéms takéms úspěchu prvních dvou dílů Aristokratky mně nakladatel oznámil, že Deník vydáme pod mým jménem, aby se mohl napakovat. A protože su měkkota, tak jsem to neuměl zastavit.
Nedávno vám vyšla poslední ze série knih o aristokratce. Jaký je to pocit, dokončit úspěšnou řadu knih?
Tak s pocity bohužel neposloužím, protože už su vyhořelý a citově zcela vyprahlý borec.
Přesto prý uvažujete o další knize. Bude to pokračování této řady?
Pokud jde o pokračování Aristokratky – v této chvíli si neumím představit, proč a jak by to mělo jít dál. Nicméně už jsem někde řekl, že bych chtěl dopsat prequel k celé sérii, který mám v hlavě už od čtvrtého dílu a který by se měl jmenovat Aristokratka v Československu.
Co vás vůbec přivedlo na nápad napsat humorný román či romány o osudech aristokratické rodiny?
Tož neblbnite. Určitě víte, že dělám na zámku, takže za ty roky se to naskládalo. V žádném případě to nebylo náhlé vnuknutí.
Vaše prvotina i knihy o osudech aristokratky Marie jsou psané formou deníku. Vy si sám taky nějaký píšete, nebo jste našel inspiraci jinde?
Deník si nepíšu, protože su líný.
Na Masarykově univerzitě jste studoval učitelství českého jazyka a dějepisu. Proč jste si vybral tento obor?
Češtinu a dějepis jsem si vybral, protože jsem si řekl – česky umíš, hrady a zámky máš rád, tak co? Dál bych se v tom nepitval.
Učil jste jen velmi krátce a pak jste se přihlásil do výběrového řízení na místo kastelána. Co vás lákalo na tomto povolání? Vyplnily se vaše představy?
Na takový státotvorný otázky já nejsu nastavený… A kromě toho – já si v deset dopoledne nepamatuju, jestli jsem si vzal ráno prášky. Co bylo před třiceti rokama, je pro mě pleistocén. Ale někde jsem už říkal, že jsem chtěl dělat kastelána od vysoké školy. Chodil jsem se ptát na tehdejší Krajské středisko památkové péče, jestli by někde nebylo místo, a naskytla se možnost dělat kastelána v Miloticích. Přihlásil jsem se na konkurz a jakýmsi záhadným způsobem jsem to vyhrál.
Jak náročné je skloubit povinnosti kastelána s psaním? Máte nějaký režim, jak a kdy píšete?
Kam na ty výrazy chodíte? Skloubit… Ale já nic kloubit nemusím. Budím se ve čtyři jak Babička Boženy Němcové, do sedmi píšu a šlus. Pak až do večera řeším problémy, které s „uměním“ nijak nesouvisí.
Jste úspěšným autorem knih, pomohlo to třeba i v návštěvnosti milotického zámku?
Tak to by někdo musel stát u brány a provádět průzkum. Jo, lidi si chodí s knížkama pro podpisy, ale jak se to promítá do návštěvnosti, nemám ponětí. Z výroční zprávy ale vyplývá, že návštěvnost zámku stoupla. Asi to tak tedy bude. Obvykle míváme v sezoně třiatřicet tisíc lidí ročně. Loni jsme měli kolem čtyřicítky. Je to radost, protože tyto peníze zůstávají na zámku. Poslední dobou nám v návštěvnosti hodně pomáhají kostýmy.
Provádíte v kostýmu?
Tak to určitě ne. Půjčujeme je, což byl nápad manželky. Kdysi jsme při nočních prohlídkách potřebovali pár kostýmů. Sestra mojí manželky je krejčová a společně pár kostýmů ušily. A jakmile to lidi viděli, zajásali a chtěli si oblečení půjčit a vyfotit se v něm na zámku. Tím to začalo, dnes už máme šicí dílnu a před kostymérnou bývá celodenní fronta. Nejvíc se to líbí školám. Třídní učitelka jako hraběnka a všichni ostatní v kostýmech.
Studoval jste český jazyk a dějepis a stal jste se spisovatelem a kastelánem. Zní to jako splnění tajných snů. A jaké máte další sny?
Tak ještě kopanec na závěr. Vy asi chcete, aby se mně vrátila arytmie. Splnění tajných snů… Neděláte pro Vlastu? Ale jeden sen mám – abych v noci nemusel chodit na záchod víc jak dvakrát.
Série knih Evžena Bočka skončila loni šestým pokračováním osudů Marie Kostkové, která přijela po pádu komunistického režimu do Čech se svými rodiči. Její otec zde převzal zpět rodové sídlo – zámek Kostka. Deníkové zápisky Marie III. jsou především sérií komických situací, které přináší život.
Názvy jednotlivých dílů: Poslední aristokratka; Aristokratka ve varu; Aristokratka na koni; Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka; Aristokratka u královského dvora; Aristokratka pod palbou lásky.
O absolventovi:
Oblíbené koníčky - Prokrastinace
Nejoblíbenější kniha - Plná slávy
Oblíbený hudební žánr - Ticho
Oblíbený film - Šimon a Matouš jedou na Riviéru