Na vysokých školách se zdaleka jen neučí. Vyučující a vědci na nich bádají a tvoří a totéž se týká i studentů. Ti všichni tak průběžně vytvářejí duševní vlastnictví, které je potřeba chránit. Na co si u něj dát pozor?
„Původcem duševního vlastnictví je vždy ten, z jehož hlavy nápad vzešel. Je ale velký rozdíl, zda jde o převratnou myšlenku a dílo, které souvisí s výkonem pracovněprávního vztahu, anebo nesouvisí. V prvním případě se totiž jedná o duševní vlastnictví vzniklé při plnění pracovních povinností a majitelem práv je zaměstnavatel, v našem případě univerzita,“ upozornila manažerka duševního vlastnictví z Centra pro transfer technologií (CTT) Markéta Vlasáková.
Vynálezci nicméně nikdo neupírá zásluhu za jeho výtvor – vždy bude veden jako původce a má i právo na příslušnou odměnu, pokud by byla práva k duševnímu vlastnictví například prodána komerční společnosti. Na MU toto ošetřuje Směrnice rektora o nakládání s duševním vlastnictvím.
Jednu skupinu duševního vlastnictví tvoří právo autorské a práva příbuzná. Pod pojmem autorské dílo si asi každý dovede představit například vědeckou publikaci nebo dílo umělecké, do této kategorie ale spadá například i software, který běžně nelze ochránit třeba patentem. Specifickou skupinou je pak vlastnictví průmyslové, které je hospodářsky využitelné. Jde například o vynálezy, technická řešení, odrůdy rostlin či ochranné známky.
Znalosti jako produkt univerzity mají svou hodnotu – společenskou i ekonomickou, a proto je potřeba duševní vlastnictví chránit a pečovat o ně. Na Masarykově univerzitě veškerý servis ohledně ochrany duševního vlastnictví a jeho uplatnění poskytuje CTT.
„Díky následné komercializaci formou prodeje licencí loni na univerzitu přímo přitekl téměř milion korun a za podpory CTT se povedlo zprostředkovat kontrakty související s využitím duševního vlastnictví MU za další více než čtyři miliony,“ uvedl vedoucí transferového oddělení Pavel Indruch.