Čerstvá absolventka psychologie na Fakultě sociálních studií MU Gabriela Štanclová strávila pět měsíců na stáži v Dublinu prací s pachateli sexuálních trestných činů. Práce s klienty, kterým by se většina lidí obloukem vyhnula, ji fascinuje a chtěla by se jí věnovat i v budoucnu. Na praxi získala mnoho zkušeností, ale také si musela projít mnoha úskalími, která s sebou tato práce nese.
„Mojí hlavní povinností byla psychodiagnostika. S klienty jsem vytvářela anamnézu, zjišťovala jejich na současný stav a sexuální vývoj. Administrovala jsem jim dotazníky k diagnostice klinicky významných poruch - třeba k závislostem, depresím nebo poruchám osobnosti. Klienty nám posílala probační služba, byli to lidé se středním až vysokým rizikem recidivy a s motivací pro účast na skupinové terapii,“ popisuje psycholožka práci v organizaci Pace, kde skupinově pracují s pachateli sexuálně motivovaných trestných činů, kteří mají nařízenou probaci čili dohled.
Největší výzvou byl pro Gabrielu program terapeutických sezení, který na stáži sama vytvořila. „Program jsem sestavila na základě rešerší z výzkumů na maskulinitu. Ty jsou založeny na hypotéze, že osoby, které nenaplňují svou mužskou roli, si ji kompenzují patologickým způsobem a zaměří se třeba na děti, které jsou pro ně méně ohrožující,“ objasňuje princip fungování terapie.
Na sezení s klienty pak Gabriela vedla čtyř až osmičlenné skupinky, v nichž se prostřednictvím kvízů, otázek, hraní rolí či dalších technik tématu maskulinity věnovali. „Byla jsem velmi nervózní, když jsem program před skupinou představovala, hlavní práce byla na mě, i když jsem měla k dispozici dva facilitátory. Bylo to velmi náročné, klienti se překřikovali nebo jsem jim nerozuměla a musela se doptávat. Některým z nich měla problém porozumět i moje irská kolegyně,“ vzpomíná Gabriela.
Kolegové Gabrielinu práci velmi oceňovali a skvěle ji přijali do svého kolektivu. Ze stáže si proto odvezla naprosté maximum. „Od začátku jsem byla plnohodnotný člen týmu, byli velmi podpůrní a chtěli znát můj názor. Kromě práce jsme jezdili na konference a školení, účastnila jsem se porad a supervizí. Nikdo na mě nekoukal jako na studentku,“ chválí si dnes už absolventka.
Při své praxi si však zažila i perné chvilky. Například, když vyšetřovala klienta, který hromadně znásilňoval ženy v jejím věku. „Byl tam také jeden pán vysazený na ženy z východní Evropy. Mentor mi říkal, ať s ním nejsem sama v místnosti, ale nakonec jsem byla. Říkali mi, ať ho nechávám odejít prvního z budovy a dávám si pozor, aby mě nesledoval. Měla jsem na stole české poznámky a nevěnovala tomu pozornost, on si hned všiml a ptal se mě, jestli je to polština. Člověk zapomíná, že jsou to vysoce rizikoví a nebezpeční lidé. Ale při rozhovorech jsem měla v ruce alarm. Naštěstí jsem ho nemusela použít,“ vzpomíná psycholožka na své zážitky.
Nemůžeme je jen trestat
Co Gabrielu na práci s takovou cílovou skupinou přitahuje? „Je to bizarní a kuriózní, strašně mě to ve vězeních fascinuje. Ti lidé jsou velmi zvláštní, například jsem viděla paní, která svými výkaly pomalovala celou celu a křičela na mě, že mě zabije. S takovým člověkem je zajímavé pracovat. Nebo pán, který obsesivně masturbuje, dokud není celý od krve, a u toho zpívá Coco Jambo. Tahle práce není jednotvárná a neomrzí mě, vždycky mě něco překvapí. Je to užitečná oblast, kde by hodně lidí nemohlo pracovat, protože mají předsudky,“ přemítá Gabriela.
Jako recept na práci s touto cílovou skupinou uvádí Gabriela schopnost oddělit osobnost klienta a trestný čin, který spáchal. „Věděla jsem, že to budou lidé, kteří udělali věci, které nejsou v souladu s mým přesvědčením. Já tu ale nejsem od toho, abych toho člověka soudila, od toho jsou tu soudy. On už si něco odseděl a teď má právo na sobě pracovat a to se nemůže podařit, když ho jen budeme trestat,“ popisuje Gabriela svůj přístup k práci s pachateli trestných činů. „Věřím tomu, že to má smysl. Výzkumy ukazují, že je to efektivní. I za těch pět měsíců jsem viděla, jak se v těch lidech něco hnulo. To jsou silné momenty,“ doplňuje.
Zkušenost ze stáže absolventku utvrdila v tom, že jde dobrou cestou. „Je to nejcennější zkušenost za celé studium,“ uzavírá Gabriela a dodává, že v budoucnu plánuje pracovat v zahraničí právě v této oblasti.