Pocit rozpadu reality, ztracenosti či osamění, halucinace nebo paranoia. Ale taky možné využití při léčbě závislostí, post-traumatické stresové poruchy, úzkostí či depresí. To všechno může být za psychedelickými látkami.
Osvětou o přínosech a rizicích psychedelik a destigmatizací jejich uvedení do terapeutické praxe se zabývá Česká psychedelická společnost. Její spoluzakladatel Stanislav Milotinský si inspiraci přivezl z Ameriky.
Díky potenciálu využití psychedelik v léčbě duševních onemocnění i kontroverznosti témat se organizace rychle etablovala a dostala do povědomí veřejnosti. Dnes sdružuje na šedesát odborníků z řad psychologů, psychiatrů nebo terapeutů a dalších profesí. V nedávné crowdfundingové kampani členové vybrali prostředky na vznik projektu Psycare – festivalového zázemí terapeutické první pomoci pro uživatele psychedelik.
Příběh Stanislava Milotinského, čerstvého absolventa psychologie a psychoterapeutických studií na Fakultě sociálních studií MU, začal před čtyřmi lety ve Spojených státech, kam na rok odjel na studijní pobyt.
„Od spolužáků jsem se dozvěděl o terapeutickém potenciálu psychedelik, která nemají škodlivé somatické vedlejší účinky. Domů jsem se vracel přes střední Ameriku, kde místní šaman pořádal ceremonie s nápojem připravovaným z liány zvaným ayahuasca. To mi otevřelo oči. Když jsem se vrátil, napsal jsem desítce nejvýznamnějších světových vědců, zabývajících se psychedeliky ve výzkumu, jestli bych s nimi mohl spolupracovat, a rozhodl se založit platformu, z níž se za pár měsíců stala psychedelická společnost. Něco takového v České republice chybělo,“ vzpomíná Stanislav.
Zanedlouho poté navázal Stanislav spolupráci s Tomášem Páleníčkem z Národního ústavu duševního zdraví, který výzkumně pracuje s psilocybinem obsaženým v houbičkách, a pod jeho vedením začal psát diplomovou práci.
Zájem lidí překvapil
Následovala organizace přednášek s tématikou psychedelické terapie. Na jednu přednášku britského vědce, který hovořil o LSD, přišlo místo asi padesáti očekávaných návštěvníků pět set lidí. Z důvodu velkého zájmu lidí zorganizoval proto Stanislav s kolegy ještě jednu přednášku v Praze.
Pokračující enormní zájem odborné i laické veřejnosti o tématiku výzkumu účinků psychedelik si Stanislav vysvětluje jejich kontroverzností a zároveň dosud nevyužitým potenciálem. „O těchto látkách slyšel každý, ale málokdo ví, co to vlastně je. Je na tom něco mystického a lákavého. Zároveň je tu ale obrovské stigma,“ vysvětluje.
„Cílem naší společnosti ale není šířit psychedelika, nýbrž podat veřejnosti objektivní fakta podpořená vědeckými výzkumy o účincích, přínosech a rizicích těchto látek na lidskou psychiku. Usilujeme o destigmatizaci a jejich postupné uvedení do terapie. Sdružujeme odborníky zabývající se psychedeliky a podporujeme mezioborovou diskusi a výzkum, “ popisuje Stanislav stěžejní myšlenky organizace.
Psycare aneb Pomoc lidem na festivalech
Největším projektem, který Stanislav pod hlavičkou České psychedelické společnosti uvádí spolu s ostatními kolegy do praxe, je Psycare. Půjde o zázemí v podobě jurty a týmu trénovaných odborníků pro pomoc návštěvníkům festivalu, kterým se po užití psychedelik dostanou do obtížné situace.
Po úspěších s vypůjčenou jurtou na loňském festivalu psychedelické hudby a umění Ufo Bufo se členové CZEPS rozhodli za pomoci crowdfundingové kampani pořídit si vlastní zázemí. A uspěli. Vybrali přes 200 tisíc korun.
„Lidé procházející psychedelickým zážitkem můžou prožívat těžké chvíle, které je mohou traumatizovat po zbytek života. Snažíme se jim v jurtě zajistit bezpečí. Každý si tam řekne, co potřebuje. Kdo zná psychedelický stav, tak ví, jak moc je onen člověk křehký a jak jednoduchá pomoc může přijít vhod, ale i jak něco nevhodného může hodně uškodit. Na festivalu jsme takto pomohli 23 lidem v akutním stavu. I kdybychom ale pomohli jedinému člověku, má to smysl,“ říká Stanislav. „Další desítky lidí si od nás brali materiály s informacemi o psychedelikách. Byli jsme překvapení tak pozitivními ohlasy veřejnosti,“ doplňuje psycholog.
Neméně často se však Stanislav setkává i s ohlasy negativními. „Někteří lidé naši činnost odsuzují, tvrdí, že podporujeme feťáky a užívání drog. Nebo že jsem ještě skoro student a nevím, o čem mluvím. Mrzí mě to, ale beru to jako součást naší práce. Děláme ji s nejlepším vědomím a svědomím, ale stále se učíme, nejsme neomylní. Je to lepší než nic, v České republice zatím nikdo nic takového nedělá. Mým cílem je být dobrý terapeut, chci prakticky pomáhat lidem,“ tvrdí Stanislav.