Na zastávce Hlavní nádraží nastupuji do tramvaje číslo osm, která nově míří na konečnou zastávku Nemocnice Bohunice. Jsou mínus dva stupně, a tak se nemůžu dočkat tepla uvnitř. Už z Líšně přijíždí osmička plná. Ačkoliv téměř všichni vystupují, okamžitě jsou vagóny zase plné nových cestujících.
Namačkaní lidé debatují o Vánocích, dárcích, přesunuté poště z nádraží do Letma, ale i nově otevřené tramvajové trati – brněnském metru. Po devíti zastávkách přijíždíme na dříve konečnou zastávku Osová a před námi je vidět hluboký tunel. „Příští zastávka, Západní brána,“ ozve se na celý vagón a tramvaj vjíždí do tunelu pod Mikuláškovým náměstím.
Během jízdy v tunelu je slyšet hukot vzduchu, okna míjí bezpečnostní světla na každých několika metrech. Přijíždíme na moderní zastávku Západní brána. Vystupuji, abych si ji prohlédnul. Zastávka je pod zemí, zároveň se z vagónů vystupuje na opačné straně, než je to běžné, tedy vlevo ve směru jízdy. Začínám dost dobře chápat, proč tento projekt někteří Brňané nazývají brněnským metrem. Samotným tunelem pak projíždí tramvaj vždy pouze jedním směrem.
Opět nastupuji na další spoj a potkávám několik studentů, kteří míří na přednášky a výuku v univerzitním kampusu. Jednou z nich je i Eliška Pavelková, studentka embryologie na lékařské fakultě, které nová trať usnadnila cestu do školy. „Pro mě osobně je to velká výhoda, každý týden do Brna dojíždím, takže vítám přímé spojení mezi Hlavním nádražím a kampusem. Teď trvá cesta z nádraží na kampus přibližně patnáct minut, což je opravdu rychlé,“ komentuje výhody Eliška.
Před dokončením stavby tunelu bylo nutné jet z Hlavního nádraží do Bohunic buď autobusem číslo 40 ze zastávky Úzká, nebo tramvají číslo 1 na Mendlovo náměstí a přestoupit na trolejbus 25. Cesta tehdy trvala kolem osmadvaceti minut.
Větší dostupnost Bohunic ale neocení jenom studenti Masarykovy univerzity, konkrétně z lékařské, přírodovědecké fakulty a fakulty sportovních studií. Vedle kampusu je Fakultní nemocnice Brno, vědecké centrum CEITEC, nebo velké nákupní centrum.