Už 1. dubna bude Akademický senát MU vybírat nového rektora, který Masarykovu univerzitu povede od září 2019 do srpna 2023.
O funkci se uchází dva kandidáti: současný děkan Lékařské fakulty MU Martin Bareš a nynější proděkan Přírodovědecké fakulty MU Jaromír Leichmann. Oba se představili veřejnosti na debatě v Univerzitním kině Scala 20. března (podívejte se na videozáznam).
Podrobné informace o obou kandidátech, jejich programy a nominace najdete na speciálním volebním webu. Můžete si také přečíst, jak diskutovali diskusním fóru v Informačním systému MU (jen pro přihlášené).
Následují dva rozhovory s kandidáty.
Martin Bareš
je rok ve funkci děkana Lékařské fakulty MU. V předchozích sedmi letech působil jako prorektor pro rozvoj a později pro akademické záležitosti. Byl také vedoucím lékařem na I. neurologické klinice Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně, kde je nyní profesorem.
Jaké jsou tři priority vašeho programu?
Zaprvé: Role a odpovědnost univerzit jako pilířů svobody v současné společnosti bude narůstat. A věřím, že Masarykova univerzita má – zejména s ohledem na svou historii a tradici – zvláštní závazek této odpovědnosti dostát. Jsem proto přesvědčen, že bychom společně měli vystupovat jakožto intelektuální a ideové společenství, které je odvážné, moudré, opravdové, kritické a zároveň otevřené – a které je pevně odhodláno hájit hodnoty svobody, demokracie a humanismu.
Zadruhé: Má základní vize pro naši univerzitu je jasná: Budu-li zvolen rektorem, pak chci Masarykovu univerzitu směrovat ke kvalitě ve vzdělávání, ve vědě a výzkumu a chci vytvářet podmínky pro její mezinárodní viditelnost na kvalitativně vyšší úrovni.
Zatřetí: Z hlediska celouniverzitní strategie považuji za zásadní reagovat na měnící se společenské prostředí a vytvořit předpoklady pro progresivní posun univerzity v příští dekádě, tzn. iniciovat diskuzi nad indikátory kvality, které se stanou základem Dlouhodobého záměru MU pro léta 2021–2025 s výhledem na navazující univerzitní strategii do roku 2030.
Uvedené priority odrážejí mé vnímání role rektora Masarykovy univerzity: Ten by měl působit nejen „dovnitř“ univerzity, kde by měl hledat konsenzus v důležitých otázkách, ale být též činný směrem „ven“, do společnosti. Právě zde vidím hlavní – a stále nadmíru aktuální – Masarykův odkaz. A z toho plynoucí jasný závazek rektora univerzity, která se nazývá Masarykovou.
Jak bude vypadat váš první rok ve funkci?
Sestavení týmu nejbližších spolupracovníků, složení nové Vědecké rady MU, organizační, personální a ekonomický audit rektorátu a centrálně poskytovaných služeb, důstojné dokončení oslav 100. výročí založení univerzity, sestavení rozpočtu pro rok 2020, zahájení práce na Dlouhodobém záměru MU pro léta 2021–2025, příprava na nové období evropských strukturálních fondů, otevřená diskuze nad hodnocením vědy a výzkumu dle Metodiky 17+ a její dopad na rozpočet MU.
Z dalších kroků bych zmínil budování větší sounáležitosti mezi univerzitou a studenty, absolventy a zaměstnanci (mj. prostřednictvím kulturních či sportovních akcí), podporu elektronizace personálních agend a rozvoj aktivit Centra pedagogických kompetencí (CERPEK) směrem k doktorandům, rozšiřování spolupráce se středními školami a další.
Ve strategii pro univerzitu jste v programu nastínil cíl, že Masarykova univerzita bude v roce 2030 nejlepší v Česku. Jak toho chcete docílit?
K naplnění tohoto záměru považuji za prioritní úzce provázat univerzitní strategii s fakultami, ústavy a dalšími součástmi univerzity – ta by pak měla fungovat jako praktické vodítko pro společnou misi, nikoliv být pouhým formálním dokumentem. Strategie společně definovaných a zejména vzájemně sladěných cílů (např. podpora vyššího podílu citací, reputace ve vzdělání a výzkumu, počet studentů na akademika, podíl zahraničních akademiků atd., což jsou parametry hodnocené v mezinárodních žebříčcích) by měla sloužit jako základ pro rozhodování o financování aktivit a rozvoje univerzity. Na ně by pak navazovalo hledání zdrojů; čerpání dotačních titulů by se mělo stát prostředkem, nikoliv cílem.
Každá součást univerzity by se pak měla svým dílem (který nemusí být identický, stejně jako soubor parametrů nemusí být identický) podílet na naplňování společných záměrů.
Jaromír Leichmann
je v současnosti proděkanem pro rozvoj a kvalitu na Přírodovědecké fakultě MU. V předchozích osmi letech zastával na téže fakultě funkci děkana, předtím byl také ředitelem ústavu geologických věd, na kterém je nyní docentem. V letech 2002 až 2005 byl předsedou Akademického senátu PřF MU.
Jaké jsou tři priority vašeho programu?
Mojí hlavní prioritou je zvýšit kvalitu vzdělávání a výzkumu na MU a zajistit univerzitě významné místo na mapě světových univerzit. Z toho vyplývá priorita druhá – uvolnění tvůrčího potenciálu akademiků. Jenom tvůrčí činnost akademiků a studentů, nezatěžovaná balastními činnostmi, může dlouhodobě zajistit rozvoj univerzity. Třetí prioritou je přenést rozhodovací procesy na úroveň, kde hodnoty vznikají a kde mohou být činěna rozhodnutí plně kvalifikovaná a odpovědná.
Aby tyto priority byly naplněny, bude potřeba univerzitu decentralizovat, posílit roli fakult a samosprávných orgánů – senátů, vědeckých rad a studentských organizací. Je potřeba snížit zátěž vnitrouniverzitní administrativou, posílit a oceňovat osobní iniciativu a odpovědnost, motivovat pracovníky k odbornému a kvalifikačnímu rozvoji a otevřít univerzitu více světu.
Jak bude vypadat váš první rok ve funkci?
První den ve funkci vypovím dohodu s děkany umožňující rektorovi zasahovat do personálních otázek na fakultách. Vysokoškolský zákon předpokládá personální autonomii fakult. Při jeho projednávání jsem se společně s děkany z dalších univerzit snažil tuto autonomii bránit před snahami některých rektorů ji omezovat. Jako rektor bych se pochopitelně držel svého postoje a vrátil i našim fakultám autonomii, jako například na Univerzitě Karlově.
Během prvních 100 dní bych chtěl předložit senátu novely vnitřních předpisů ze tří oblastí – systému akreditací a studijní problematiky, habilitačních a profesorských řízení a personalistiky, které jdou často nad rámec požadavků VŠ zákona a komplikují běžné fungování fakult. Během prvního roku bych rád připravil návrhy změny organizace a financování centralizovaných služeb a činností na MU s cílem dosáhnout maximální efektivity při podpoře tvůrčího úsilí a potenciálu akademiků.
Ačkoliv se možná může zdát můj program značně racionální, považuji za nutné upozornit na reálnou situaci a hrozby, kterým naše univerzita již aktuálně čelí. Nerad bych byl akademickou veřejností vnímán jako kritik. Jsem v jádru optimistický člověk mnoha zájmů, mezi které patří i prospěch naší univerzity. Více o mně na www.leichmann.cz.
Při oznámení kandidatury jste zdůraznil, že chcete vrátit univerzitu akademikům. Co to znamená?
Výkon univerzity stojí na lidech, kteří přijdou do posluchárny a začnou přednášku „Vážení studenti, dnes se budeme věnovat tématu…“. Na lidech, kteří si sednou k počítači a píší „Ve své práci prezentuji výsledky výzkumu…“. I na lidech, kteří tráví svůj čas nad formuláři grantových agentur a snaží se pro svůj výzkum získat prostředky. Úkolem univerzity je připravit jim co nejlepší podmínky. Akademici se mají věnovat své práci – výuce a výzkumu. Čím lepší k tomu budou mít servis, čím více se budou moci soustředit na svoji odbornost, čím méně budou rozptylováni administrativou, tím vyšší bude jejich výkon, ze kterého bude mít následně profit celá společnost, a samozřejmě i jejich podpora.
Trochu jako ve sportu, každý špičkový sportovec má kolem sebe tým lidí, kteří mu pomáhají dosáhnout špičkového výkonu. Konečná odpovědnost ale leží na něm a on rozhoduje. Podobně by dle mého názoru měla fungovat i univerzita.
