Jak vybrat ty nejlepší spermie, a zvýšit tak šanci na otěhotnění řešila během studia medicíny Eliška Boženková. Patří totiž mezi první absolventy speciálního programu s rozšířenou vědeckou přípravou P-PooL. V lednu spolu s dalšími šesti kolegy obhájila svou experimentální práci na výbornou.
Zabývala se v ní konkrétně metodou se zkratkou MACS, která dokáže odlišit spermie s poškozenou DNA a patří mezi nejnovější způsoby, jak vybrat ty nejkvalitnější spermie pro postupy asistované reprodukce. Pokud se totiž použijí k oplodnění buňky s poškozenou DNA, nemusí se embryo správně vyvíjet nebo není vůbec životaschopné. Reprodukční centra ji začala v uplynulých letech hojně využívat a Eliška Boženková se s kolegy zaměřila na to, jak je účinná.
„Zajímalo nás, jak efektivní bude ve výběru vhodné spermie metoda MACS proti jiným, déle používaným metodám. Ukázalo se, že nejlepších výsledků dosáhneme, pokud ji použijeme ještě v kombinaci s další metodou, a to jako druhou v pořadí,“ popisuje výsledky studie medička. Zjištění, k nimž ve výzkumu došla, se také rovnou zaváděla do praxe a jsou běžně využívána v Centru asistované reprodukce FN Brno, kde svůj výzkum dělala.
Práce studentky byla součástí rozšířené výuky a praxe v rámci Programu pro motivované studenty Lékařství čili P-PooL. Ten zavedla Lékařská fakulta MU a dostat se do něj mohou ti nejlepší a nejmotivovanější uchazeči o studium. První skupina studentů v něm začala fungovat před šesti lety. Eliška tehdy byla z nabídky nadšená, protože za sebou už měla několik let vědecké práce a chtěla v ní pokračovat.
„Díky pracím v rámci středoškolské odborné činnosti jsem si vyzkoušela výzkum ve dvou oblastech. Moje první téma bylo humanitní, pak jsem ale chtěla zkusit i přírodovědný směr a přidala se do genetického výzkumu, kde jsem pracovala se zvířecími tkáněmi. Zjistila jsem, že mě věda baví, ale chtěla bych pracovat více s lidmi, takže nabídka zkusit vědeckou nadstavbu k lékařské profesi mi přišla perfektní,“ říká Eliška.
Lehké to opravdu nebylo
P-PooL úspěšně dokončila, s odstupem ale říká, že byl opravdu náročný. „Co se týče P-PooL, záleží především na typu výzkumu – někteří z nás chodili na jedno odpoledne týdně, někteří vícekrát, navíc v prvních třech ročnících jsme měli i nadstavbové předměty jako biostatistiku nebo akademickou angličtinu. Studiu medicíny a vědecké práci člověk musí něco obětovat, ať už koníčky, nebo čas na rodinu a kamarády,“ podotýká s tím, že mladý člověk po střední škole to nemusí být schopen vyhodnotit.
„Jsem ráda, že jsem se programu účastnila, i když jsem musela například přestat hrát ochotnické divadlo a obecně mám méně času na své blízké a další zájmy.“ Na druhou stranu ale získala i nové přátele. Do prvního ročníku programu nastoupilo 19 lidí a 13 jich vydrželo až do konce. Tvořili jednu studijní skupinu a vznikla tak perfektní parta.
Od kardiologie po gynekologii
Každý ze spolužáků měl jiné téma výzkumu. Eliška během studia vystřídala hned dvě. „Nejdřív jsem se věnovala kardiologii u doktora Oty Hlinomaze, konkrétně akutnímu koronárnímu syndromu, při němž se ucpe krevní řečiště a srdci se nedostává dost živin a kyslíku. Byl to čistě klinický výzkum, lišil se od toho laboratorního, s nímž jsem měla zkušenost ze střední školy. Chtěla jsem si ale vyzkoušet ještě další možnosti a nasbírat co nejvíc zkušeností, a protože mě zajímala gynekologie, oslovila jsem profesora Pavla Ventrubu a začala pracovat na studii kombinující jak laboratorní, tak klinickou práci.“
Teď má za sebou Eliška kromě úspěšné obhajoby závěrečné práce už také tři státnice a dvě ji ještě čekají. V tom, co bude dál, však zatím nemá úplně jasno. „Rozhoduji se mezi gynekologií a interními obory. Vím, že nechci odejít do zahraničí, a zatím ani není mou prioritou pokračovat v doktorském studiu. Raději bych si nejdříve udělala alespoň základní atestaci a ke studiu a vědě se vrátila později,“ přemýšlí nad budoucností mladá medička.
