Přejít na hlavní obsah

Když poznáme Alzheimera včas, budeme stárnout líp

Existující možnosti léčby jsou nejefektivnější, pokud jsou využity již ve stadiu lehké demence či minimálního kognitivního deficitu, píše o Alzheimerově demenci Hana Matějovská Kubešová.

Hana Matějovská Kubešová, přednostka Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice Brno.

Alzheimerova demence a další kognitivní poruchy se vlivem převratných posunů v léčbě (zejména kardiologických a onkologických onemocnění a prodlužující se střední délky života) stávají problémem postihujícím desítky procent populace seniorského věku. Uvedený trend se projevuje i v analýzách příčin úmrtí – podle údajů Alzheimer’s Association došlo mezi lety 2000 a 2013 k poklesu počtu úmrtí na mozkové příhody o 23 procent, počet kardiálních úmrtí se snížil o 14 procent a o 11 procent poklesl počet úmrtí na karcinom prostaty. Počet úmrtí na Alzheimerovu demenci však vrostl o 71 procent.

Během posledních desítek let se změnil i pohled na Alzheimerovu demenci původně považovanou za demenci presenilní, tedy postihující jedince středního věku. Poruchy kognice neboli poznávacích schopností vyššího věku byly dlouho považovány za důsledky aterosklerotických procesů, které omezují průtok krve cévami a snižují zásobování orgánů kyslíkem.

Významný posun v poznání populačních dopadů výskytu poruch paměti přinesla Rotterdamská studie. Podle jejích výsledků trpí některou z kognitivních poruch pět procent populace ve věku 65 let, v dalších věkových kategoriích se její výskyt každých pět let zdvojnásobuje. Tedy v populaci osmdesátiletých je nutné kalkulovat s třetinou populace trpící různě závažným stupněm kognitivního postižení. Nerozpoznaná porucha paměti s sebou přitom přináší značná rizika v podobě možných nehod v domácnosti, chyb v hospodaření s penězi či chyb v užívání léků.

Kognitivní porucha je dnes u většiny diagnostikovaných nemocných zjištěna až ve středním stadiu, kdy se už projevují závažné poruchy chování. Když byla v roce 1994 stanovena diagnóza Alzheimerovy demence u tehdy již bývalého prezidenta Ronalda Reagana, jeho syn v knize pamětí zpětně připustil, že již ve druhé prezidentské kampani v roce 1984 se u jeho otce projevovaly občasné významné výpadky paměti. První klinické příznaky se tedy objevily deset let před stanovením diagnózy.

Existující možnosti léčby jsou však nejefektivnější, pokud jsou využity již ve stadiu lehké demence či minimálního kognitivního deficitu. Začínající poruchy poznávacích funkcí je možné odhalit pouze aktivním vyhledáváním – screeningem. V České republice je v platnosti od ledna 2018 doporučený postup, který mohou praktičtí lékaři využít pro testování časných projevů Alzheimerovy choroby a dalších kognitivních poruch.

Příčiny poruch paměti mohou být různé od neurodegenerativních změn přes aterosklerotické až po sekundární příčiny, jako je snížená funkce štítné žlázy, nedostatek vitamínů B12 či D nebo deprese. V rámci pilotního projektu screeningového testování, který probíhal v uplynulých dvou letech u 1400 seniorů ve věku nad 65 let, bylo téměř 16 procent z nich pozitivně testováno. Po dalším došetření byli senioři rozděleni do čtyř přibližně stejně početných skupin – s demencí Alzheimerova typu, s depresí a z toho důvodu zhoršeným kognitivním výkonem, s jinými příčinami úbytku paměti a poslední skupina zahrnovala ty, kteří odmítli další došetření.

Všechny tyto snahy o časnou diagnostiku jsou však založeny na klinických projevech. Významné objevy v oblasti biomarkerů ukazují možnosti diagnostiky demencí již v preklinickém stadiu, a tím i šanci zasáhnout léčebně do průběhu choroby účinněji. Tyto metody jsou u nás zatím využívány ve specializovaných centrech, jednoduchost některých však dává naději na jejich rutinní rozšíření. Jako nadějná se jeví analýza molekul miRNA či detekce bílkoviny beta-amyloidu ve slinách.

Léčba kognitivní poruchy pak musí být zahájena časně – optimálně kognitivním tréninkem zahrnujícím procvičování myšlení, paměti, pozornosti, zrakových a řečových schopností i rozhodování, dále aktivizací nemocného například formou stanovení denních úkolů. Nežádoucí je pasivní sledování televize, naopak velmi příznivě působí fyzická aktivita. Důležité je snižování kardiovaskulárního rizika a farmakologická terapie poznávacích funkcí a doprovodných příznaků demence. Nezbytná je také péče o pečující, kterým hrozí syndrom vyhoření nebo zanedbávání vlastních zdravotních problémů.

Autorka je přednostkou Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství Lékařské fakulty MU

Hlavní novinky