Magnificence, Spectabiles, Honorabiles,
vážené členky a členové akademického senátu, správní rady a vědecké rady,
vážené členky a členové akademické obce,
milé studentky, milí studenti,
kolegyně a kolegové,
vážený pane hejtmane,
vážený pane biskupe,
vzácní hosté,
dovolte mi Vás všechny přivítat u příležitosti slavnostního zahájení akademického roku 2025/2026, které jsme letos opět spojili s vyhlášením Univerzitního vína. Zároveň dnes – jako již tradičně – společně oceníme naše kolegyně a kolegy Cenami rektora pro vynikající pedagogy a také medailemi Masarykovy univerzity.
S počátkem akademického roku začíná další kapitola, nebo podkapitola, v příběhu naší univerzity a jsem rád, že mohu společně s Vámi příběh Masarykovy univerzity spoluvytvářet. Již mnohokrát jsem při podobných příležitostech mluvil o tom, že univerzita představuje v soudobé společnosti důležitou a významnou instituci. Právě u příležitostí jako je ta dnešní bychom si měli připomínat, že Masarykova univerzita má svou bohatou historii a že před více než 100 lety vzešla z étosu, který je neoddělitelně spjat s Československou republikou a s osobností, myšlením a životním dílem jejího prvního prezidenta.
Pouze stručně se vyjádřím k aktuálnímu stavu českého vysokého školství. Poukazovat pouze na jeho nedostatečné financování, jak se často ve veřejném prostoru činí, by bylo poměrně laciné. Zdaleka se nejedná o jedinou příčinu současného stavu, kdy v řadě ukazatelů v lepším případě stagnujeme či se nezlepšujeme jako okolní země (příkladem mohou být např. ERC granty, kde výsledky České republiky jsou dlouhodobě pod průměrem EU27). Vysokoškolský sektor u nás trpí velkou roztříštěností, chybí strategická vize a legislativní normy odpovídající 21. století. Jako problém vnímám též fungování zájmových reprezentací VŠ, kdy dochází k jejich tříštění, a často není jasné, koho přesně vlastně reprezentují a jaké zájmy prosazují, což se např. projevuje současným voláním po novém Zákoně o vysokých školách, přičemž reprezentace českých vysokých škol, tedy my sami, jsme měli možnost – minimálně od roku 2019 – do novely zákona platné od 1. března t. r. zásadně promluvit a prosadit strukturální změny. Ale to bychom museli mít alespoň elementární míru shody, troufnu si říct i odvahy. Neměli jsme, a tak nyní nenaříkejme. Doufejme, že se poučíme. Doufejme…
Je zapotřebí jedním dechem dodat, že např. pravidla financování VŠ nevedou k podpoře pravé, mezinárodně viditelné excelence, a že konání Národního akreditačního úřadu spíše „hlídá“ spodní patra pomyslné tabulky (sportovní terminologií řečeno) a bazíruje na administrativně-byrokratických procesech místo toho, aby se věnoval strukturálním změnám a pobídkám, které kolem sebe vidíme, ačkoliv si je nechceme tolik přiznat. Za všechny pobídky zmíním jedinou: nástup AI naprosto zásadně „překreslí mapu“ trhu práce, a nejen univerzity se musí s touto obří výzvou vypořádat co nejlépe a co nejrychleji. Varovným signálem nám mají být statisíce pracovníků v sektorech IT, ekonomie či služeb, kteří v USA ztrácejí svá pracovní místa. Ještě před rokem či dvěma nepředstavitelné.
Co nás společně na Masarykově univerzitě v akademickém roce 2025/2026 čeká? Na co se můžeme těšit či co nás nemine?
V oblasti rozpočtové již finišujeme s další úpravou pravidel rozpočtu MU pro rok 2026; stran výše vlastního rozpočtu spíše očekávám stagnaci či jen nevýznamný růst vzhledem k současně navrženým číslům pro kapitolu veřejných vysokých škol. Společně nyní diskutujeme aktualizaci vnitřního mzdového předpisu s cílem větší dynamiky navyšování tarifů, abychom byli konkurenceschopní na trhu práce. O to intenzivněji se musíme soustředit na racionální vynaložení financí i personálních kapacit, což s sebou ponese další vnitřní reorganizaci rektorátu a sdružených nefakultních hospodářských středisek, spojování agend, další práci v oblasti personální politiky. Využiji této vzácné příležitosti a apeluji na děkany a děkanky, aby podrobili své fakulty podobné rozvaze a hledali vnitřní rezervy, odstraňovali duplicity.
Současně ocením náměty k možné racionalizaci centrálně poskytovaných služeb ze strany RMU. Naopak v oblasti personální politiky budu nabádat k posilování přilákání kvalitních excelentních osobností, jak pro oblast vzdělávání, tak pro oblast vědy. Jednoznačně se nám ukazuje, že investice do individuálních grantů, např. prostřednictvím GAMU, nese dobré ovoce – nejen v podobě zisku ERC grantů.
V akademickém roce 2025/2026 budou pokračovat strategické investice do rozvoje Masarykovy univerzity – kromě MUNI BioPharmaHubu, který bude dokončen k 30. červnu 2026 (a je ukázkou skvělé spolupráce mezi RMU a fakultami), to bude také brzy viditelné komplexní sportovní zázemí, které vyroste v areálu bohunického kampusu v bezprostřední blízkosti Fakulty sportovních studií (bude dokončeno na přelomu let 2027/2028), zásadní rekonstrukce fakulty informatiky či pokračující nemalé investice do bydlení pro naše studenty. Předpokládám, že budou zahájeny alespoň ideové práce na Vědecko-technickém parku (VTP), jehož dominantní náplní budou biotechnologie, spolupráce s farma průmyslem. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy připravovaný Národní investiční program bychom chtěli využít jako vhodný finanční nástroj pro nový Archiv MU.
S netrpělivostí očekávám výsledky MEP 2025 – mezinárodního evaluačního panelu, které nám ukážou, kam se jednotlivé fakulty a VŠ ústavy za posledních 5 let posunuly (nebo neposunuly…). Celková známka je pro MU zásadní i vzhledem k nastavení financování vědy v příštích 5 letech. Připravuje se navazující Plán na podporu strategického řízení (PPSŘ), neboť ten současně platný končí k 31. prosinci letošního roku. Napříč fakultami a VŠ ústavy budeme obhajovat HR Award, což je zásadní nástroj k rozvoji personální politiky.
Od již probíhající diskuse přistoupíme k revizi stravovacích služeb, aby odpovídaly 21. století, a současně jsme k nim přistupovali s péčí řádného hospodáře. Přiznávám, že nynější debaty nejsou jednoduché, nicméně již nelze otálet s rozhodnutím. Postupně se nám rozběhne uchazečská kampaň pro další akademický rok, kdy lze očekávat opět vyšší počty přihlášek do širokého spektra studijních programů, které na MU pěstujeme. Předpokládám, že naše univerzita bude stále atraktivnější pro středoškoláky a že budeme umět lépe pojmout uchazečskou kampaň včetně zcela zásadní revize webových stránek univerzity.
Tolik stručně k očekávaným událostem, řadu dalších jsem samozřejmě nezmínil z časových důvodů.
Pokud jde o roli a význam univerzity jakožto instituce, ta není a nemá být pouze jakýmsi „archivem vědění“, ale živým organismem, který uvážlivě a s předvídavostí a moudrostí dokáže reagovat na dynamické změny v širší společnosti i světě. A to nejen proto, že jejím úkolem je vychovávat odborníky, ale též odpovědné a kriticky myslící občany, kteří se budou schopni dobře orientovat ve složitém a proměňujícím se světě. A kteří snad i sami budou schopni pomáhat svým dalším spoluobčanům, aby se mohli lépe orientovat. To považuji za nadmíru aktuální zejména v období společenských a politických krizí či hrozeb, které mohou podkopat samotné základy liberálního a demokratického řádu, nebudeme-li jako společnost dostatečně odolní a ostražití. V tomto ohledu je role univerzit zásadní.
Masarykova univerzita si je velmi vědoma, co znamená být postižen totalitními režimy – ten nacistický odvlekl do koncentračních táborů a zavraždil řadu našich akademiků a studentů; ten komunistický univerzitě odebral jméno, fakulty (nejen farmaceutickou, ale vzpomeňme i právnickou), vytvářel různé represe, potlačoval svobodu slova, vyznání či znemožňoval svobodně cestovat.
Dynamický rozvoj Masarykovy univerzity je zcela elementárně spjat s událostmi listopadu 1989. Od roku 1990 se naše univerzita má možnost rozvíjet, mohutnět nejen co do počtu fakult či studentů, ale také rozpočtu, který činí bezmála 14 mld. Kč. Jsme nejlepší univerzitou v České republice v počtu a objemu projektů v různých rámcových schématech Horizon či Horizon Europe, jsme první, co se týče parametrů internacionalizace, digitalizace, prokazujeme nevšední schopnosti plánovat a následně i realizovat veřejné zakázky opravdu velkého rozsahu – mám na mysli nejen např. MUNI BIoPharmaHub, druhou nevětší investici v dějinách MU. Dovolím si rovněž nám všem připomenout, že jsme jediná univerzita v České republice, která si na svůj strategický rozvoj vypůjčila a již přes 20 let splácí úvěr Evropské investiční bance (dobrá zpráva – v červnu 2026 proběhne poslední splátka).
Výše řečené – a mnohé další, které z časových důvodů vyjmenovat nemohu – svědčí o mimořádné schopnosti, která zdobí Masarykovu univerzitu – umění se dohodnout, i přes přirozeně různé názorové proudy, které jsou esencí našeho kritického myšlení a kritických debat. Svědčí o mimořádné schopnosti pracovat ve prospěch většího celku, než je katedra, ústav, klinika, odbor či fakulta. O mimořádné schopnosti se dívat za hranice svých funkčních mandátů. Přívlastek mimořádný je vlastně nepřístojný, spíše bych jej měl nahradit slovy jako je běžný, automatický či každodenní. Tedy běžná schopnost pracovat ve prospěch většího celku než je katedra, ústav, klinika, odbor či fakulta. Běžná schopnost se dívat za hranice svých funkčních mandátů.
Závěrem připomenu pár slov z inauguračního projevu, který jsem pronesl 16. října 2019:
„Mám za to, že ve světle obou listopadových výročí bychom si zejména měli připomínat, že jsme velmi šťastná a privilegovaná generace. Protože žijeme v časech, kdy máme svobodu. Svobodu za sebe rozhodovat; svobodu říkat, co si myslíme; svobodu přemýšlet a kritizovat; svobodu bádat; svobodu cestovat. Neurologicky řečeno: svobodu se „pohybovat“; ať už na rovině fyzické či na rovině duševní a duchovní.
Zároveň bychom ale stále měli pamatovat na to, že svoboda, kterou máme, není vůbec samozřejmá. A že jsme za ni a za její udržení spoluodpovědní. Je proto důležité udržovat si trvalou „paměťovou stopu“ událostí minulých, a ne tak časově vzdálených. A to především z toho důvodu, aby se už nikdy neopakovaly. A abychom si byli schopni vážit věcí, které dnes považujeme za samozřejmost – včetně toho, že jsme jako země plnohodnotnou součástí evropského společenství demokratických států.“
Před necelými dvěma týdny jsme byli svědky velmi sledovaného otevření obálky s posledními slovy TGM: „Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché. Hádejte se a hádejte se s nimi.“
Jako lékař-rektor dodám recept Masarykovy univerzity: vzdělávat.
Vážené dámy, vážení pánové, vzácní hosté,
rád bych Vám všem na počátku nového akademického roku popřál mnoho sil, elánu a všechno dobré. Ať je počínající akademický rok plný inspirace, nápadů a pokračováním v dobré práci – a zlepšováním všude tam, kde se zlepšovat můžeme. Inspirací nám všem mohou být např. dnešní ocenění, jejichž každodenní, často všední práce, o níž TGM řekl: „práce je to, co nikdo nechce dělat“ se projevuje na našem rozvoji, našem směřování, naší budoucnosti.
Dovolte mi slavnostně prohlásit akademický rok 2025/2026 za zahájený!
Děkuji Vám za pozornost.
