Jeho nadhled, humor a především neutuchající optimismus byly vždy zárukou pohody a láskyplně stráveného společného času. A tak si v duchu jeho optimismu zkouším představit, co by mu dnes dělalo radost na univerzitě, na jeho domovské Přírodovědecké fakultě MU či ve společnosti. Jako první mě napadá farmaceutická fakulta. Jako rektor kdysi velmi usiloval o to, aby farmacie byla opět součástí naší univerzity. Potěšilo by ho, že se to podařilo a že dnes pro farmacii vznikají nové prostory v bohunickém kampusu.
Když jako rektor psal první investiční záměr na založení kampusu v Bohunicích, měl by teď jistě radost z toho, jak se kampus rozrostl a stal se největším novodobým univerzitním areálem ve střední Evropě. Kampus je svým architektonickým pojetím a infrastrukturním vybavením jedinečným a dosud nepřekonaným počinem, a především pak svědectvím toho, jak je moderní infrastruktura pro výuku a výzkum důležitá pro rozvoj univerzity. To, jak univerzita vzkvétá a jak pokračuje výstavba kampusu, by tatínkovi jistě dělalo radost největší. Myslím si, že bychom si měli připomínat a být hrdí, jak obrovské dílo se na kampusu podařilo, a také osobnosti, které se o něj zasloužily a pečují o něj i dnes.
S univerzitním kampusem je neoddělitelně spojená sbírka moderního umění. Tatínek spolu s profesorem Vorlíčkem přišli kdysi s nápadem uspořádat umělecká díla tehdy rozptýlená po univerzitě a nově začít budovat v kampusu sbírku současného českého a slovenského umění. Naše univerzita tak získala naprosto unikátní a ceněnou uměleckou sbírku. Tatínek by byl rád, že umělecká díla mají nejen na kampusu své místo, a povzbuzoval by všechny, kdo o sbírku na univerzitě pečují, i ty, kteří mohou dále přispět k jejímu rozšiřování. Každá rekonstrukce a každá nová budova byla v jeho očích hotová až tehdy, kdy se pro ni podařilo získat výjimečné umělecké dílo. Přál si, aby studenti měli možnost studovat nejen ve špičkově vybavených moderních budovách, ale také vnímat kulturu a estetiku prostředí, aby se jejich osobnost mohla všestranně rozvíjet.
Radost by měl nejen z výstavby nových univerzitních budov a rekonstrukcí, ale jako experimentální fyzik vnímal zásadní potřebu kvalitního vybavení pro výzkum a výuku. Jistě by ho těšil dynamický rozvoj vědy na univerzitě i na jeho fakultě. Povzbuzoval by vedení univerzity a fakult, aby univerzita posilovala svou konkurenční výhodu ve výzkumu, která se nedá dosáhnout bez kvalitního přístrojového vybavení. Byl velkým zastáncem spolupráce mezi brněnskými univerzitami, přál si, aby bylo Brno univerzitním městem nejen velkým počtem studentů, ale hlavně schopností spolupráce a sdílením kapacit ve výzkumu a výuce, a aby se tak stalo univerzitním městem evropského formátu.
Jako velký podporovatel umění by měl také radost z pokračující výstavby Janáčkova kulturního centra a moderního koncertního sálu v Brně, za jehož zrodem stál spolu s dalšími osobnostmi kulturního života v Brně.
Svůj obor, fyziku, miloval. Žil jí a užíval si, že mohl přednášet i bádat. Potěšily by jej nové studijní programy jako je Radiologická fyzika a Mikroskopie, které fyziku aplikují. Jistě by nadšeně testoval hranice umělé inteligence na fyzikálních tématech a radoval se z toho, jak rychle a dobře mu odpovídá, i z toho, že ji občas nachytá, když se netrefí. Měl by radost ze společných meziuniverzitních studijních programů třeba v oblasti biomedicíny či umění, a ocenil by i projekt brněnských univerzit a hvězdárny na stavbě společného brněnského satelitu.
Potěšila by jej nominace na cenu za architekturu pro výtvarné ateliéry na pedagogické fakultě, ale třeba i úpravy botanické zahrady, které otevřely pohled do zahrady všem kolemjdoucím, i to, že se tam konají pravidelné výstavy studentských soch.
Povzbuzoval by nás v tom, ať se nebojíme srovnávat se zahraničím, inspirujeme se, otevřeme se internacionalizaci mezi studenty, zaměstnanci, ve vědě i výuce. Dělala by mu radost péče o rozvoj doktorského studia a možnosti doktorandů zapojit se do špičkového výzkumu u nás i ve světě, vítal by podporu jejich stáží i úsilí získávat nadané zahraniční studenty.
Oceňoval by i to, co my už pokládáme za samozřejmé. Kdysi se chopil role děkana přírodovědecké fakulty hned po sametové revoluci v roce 1990 a dva roky poté se stal rektorem. Dobře si tak pamatoval dobu, kdy na demokracii nebylo ani pomyšlení, i dobu, která umožnila se ve vší slušnosti s minulostí rozloučit. Velmi si tak cenil toho, že jsou dnes respektovány akademické svobody, demokracie a samospráva univerzity bez vnějších politických zásahů.
Můj tatínek byl životní optimista, kterého těšil život, měl rád lidi kolem sebe, podporoval je a povzbuzoval. A nade všechno byl oddán naší univerzitě.
