Vážené dámy, vážení pánové,
vítám Vás na dnešním promítání filmu Pan Nikdo proti Putinovi a osobně se velmi těším i na následnou besedu po tomto filmu.
Naše fakulta si celý tento rok připomíná 80. výročí od svého založení, a tak je přirozené, že se při různých akcích obracíme do historie. A i když to může být možná na první pohled nelogické, učiním tak i v souvislosti s dnešním filmem, který sleduje proměnu ruských škol v nástroje válečné propagandy. Jedná se výjevy, které nám v dnešním Česku připadají jako nesmyslné, bizarní a natolik vzdálené, jako by snad byly z jiné planety.
Není to ale tak dávno, co jsme na naší fakultě měli cvičnou střelnici, součástí výuky byly předměty vedené Katedrou marxismu-leninismu a jednou z hlavních činností našeho personálního oddělení bylo vypracovávat kádrové posudky na zaměstnance fakulty.
Když se například podíváme do Statutu Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Brně, který naše fakulta dodala na rektorát univerzity dne 24. 6. 1966, tak hned v úvodu článku věnovaném pedagogické činnosti najdeme následující: Pedagogická fakulta UJEP vychovává odborně kvalifikované, morálně politicky vyspělé a metodicky připravené učitele škol I. cyklu.
Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, o jakou morálku a o jakou politickou vyspělost šlo.
Z roku 1962 se nám pak např. dochoval tzv. harmonogram řídící činnosti tehdejšího Pedagogického institutu v Brně, do kterého byla naše fakulta v letech 1959 až 1964 přetvořena. Tento harmonogram stanovuje na každý měsíc hlavní řídící a kontrolní úkoly pro vedení institutu.
Díky tomu se můžeme dočíst, že v březnu fakulta žila „organizací přijímacích rozhovorů“, „vyhledáváním typů vysokoškolských učitelů ze školské praxe“ anebo „vypisováním konkurzů“. Březen byl ale také měsícem, kdy se kontrolovala „mimoškolní činnost posluchačů (ČSM, ROH, SČSP)“ a kontroloval se také „plán plnění politicko-výchovné práce“.
V dubnu se pak konaly „vzájemné hospitace učitelů“ nebo se „hodnotily přednášky“. Náplní práce vedení fakulty ale také bylo „připravovat prázdninové brigády a souvislou pionýrskou praxi“ a hodnotila se „veřejně prospěšné práce posluchačů (zástupci ČSM)“ a pochopitelně se fakulta musela v té době podrobně věnovat i „přípravě oslav 1. máje a Dne osvobození“.
Dámy a pánové, věřím, že kdybychom na této fakultě následující film sledovali řekněme před 40 roky, tak by nám nějak zvláštní nepřipadal. Zachycoval by totiž naši tehdejší realitu.
Dámy a pánové, važme si toho, že dnes můžeme svobodně bádat a svobodně studovat a nedopusťme (a v dnešním světě vidíme, že by k tomu mohlo být velmi blízko), aby se realita následujícího filmu někdy v budoucnu opět stala i naší realitou.
