Magnificence,
Spectabiles,
Honorabiles,
vážené členky a členové akademického senátu, správní rady a vědecké rady,
vážené členky a členové akademické obce,
milé studentky, milí studenti,
kolegyně a kolegové,
vážený pane biskupe,
vzácní hosté,
dovolte mi Vás všechny přivítat u příležitosti slavnostního zahájení akademického roku 2026/2027. Jak se stalo v posledních letech tradicí, slavnostní zahájení spojujeme s vyhlášením Univerzitního vína, předáním medailí Masarykovy univerzity a oceněním našich kolegyň a kolegů Cenami rektora pro vynikající pedagogy.
Vloni v září při slavnostním zahájení předchozího akademického roku 2025/2026 a letos v květnu při příležitosti Dies academicus jsem se věnoval dvěma tematickým okruhům: stavu českého vysokého školství a vnitřní kondici Masarykovy univerzity. Dnes bych přidal ještě jeden tematický okruh, který de facto oba dříve zmíněné spojuje, či alespoň já se tak domnívám – roli vzdělávacích institucí v dynamicky se proměňujícím světě.
Ke stavu českého vysokého školství – diskuse o tezích věcného záměru nového vysokoškolského zákona se posunuly v čase, významně vybudily různě poučené a různě zapojené diskusní skupiny. Dle mého osobního hodnocení, debata je – vcelku přirozeně a pochopitelně – vedena i obavami o politizaci vysokých škol a obavami ze ztráty autonomního rozhodování na českých vysokých školách a univerzitách. V kontextu veřejné diskuse o roli a financování například veřejnoprávních médií tyto obavy rozhodně nepovažuji za liché a je třeba jim věnovat důslednou pozornost. Současně však je nutné vnímat potřebu seriózní a na datech založené diskuse o podobě řízení vysokých škol, funkčních místech dle evropských a světových příkladů dobré praxe, jasné vymezení personální politiky, včetně ukotvení souhlasu s výkonem práce mimo „domovskou“ univerzitu, kterou nezřídka vykonávají pracovníci pro jiné (nejen vzdělávající) subjekty, což s sebou nese vcelku logickou snahu o ochranu „know-how“ univerzity. Do svého know-how nejen naše Masarykova univerzita investovala a bude investovat netriviální objem veřejných financí; tento princip je naprosto běžně a přirozeně ukotven na univerzitách stojících v mezinárodních srovnáních nad námi. Doplňuji, že tato problematika se vine našimi diskusemi, které vedeme s ISAB – International Scientific Advisory Board či při hodnocení MEP – Mezinárodním evaluačním panelem.
Bohužel nadále postrádám ucelenou diskusi o naprosto nezbytné diverzifikaci vysokých škol, o definování různých rolí rozdílných aktérů v systému vzdělávání a vědy. Dovolím si připomenout, že není žádného vědce bez předchozího procesu vzdělávání, že role vysokých škol a univerzit v kvalitě vzdělávání a vědě je naprosto nezastupitelná, nelze ji pominout ani obejít. Všechny diskuse o výsledné podobě zákona o vysokých školách a jejich další směřování bych si přál ideálně bez předsudků, s férovými a konzistentními argumenty a ideálně bez emocí, ačkoli pro ně mám pochopení.
V oblasti financování se bohužel nadále a dlouhodobě prohlubuje strukturální nedostatek financování, což se promítá nejen v návrhu rozpočtu v kapitolách týkajících se vysokých škol pro rok 2027, ale i ve stagnaci, respektive poklesu financí ve střednědobém výhledu pro léta následující. I z tohoto hlediska bych zatím mírnil pozitivní očekávání od přechodu na víceleté kontraktové financování, zejména při zřeteli na měnící se – a zcela oprávněné – požadavky na zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti, problematiku stárnoucí populace, potřebu významných investic do zdravotnictví či moderní dopravní infrastruktury odpovídající 21. století. Všechny tyto oblasti si budou vyžadovat nemalé finanční prostředky, což v konečném důsledku snižuje přístupnost ke studiu a vzdělávání například pro sociálně slabší rodiny či obyvatele regionů s obtížnou dopravní dostupností. S tím vším souvisí i širší problém rostoucích nároků na veřejné výdaje státního rozpočtu.
Byť navýšení celkového objemu financí nespasí všechny potíže, s nimiž se vysokoškolský sektor v naší zemi potýká, je jeho podmínkou nepodkročitelnou, řekl bych až vitální, nejen pro konkurenceschopnost českých univerzit uspět v ostré mezinárodní soutěži. Důstojnější financování alespoň na úrovni průměru zemí OECD je naprosto klíčovým předpokladem pro rozvoj a konkurenceschopnost, troufnu si říct pro budoucnost našeho státu.
Tímto se vlastně již dostávám k tematickému okruhu role vzdělávacích institucí v dnešním světě, v naší zemi. Vyjadřuji svůj nesouhlas s přijetím teze, že zevní aktéři (ať si již představíme kohokoliv), budou určovat, co máme učit, koho a jak máme vzdělávat, prostě jen máme na univerzitě čekat na požadavky přicházející drtivě většinově s pohledem současným, často bohužel i minulým; určitě ne budoucím a již vůbec ne strategickým a vizionářským.
Populární je dnes také vášnivě diskutovat a určovat společensky potřebné či naopak nepotřebné profese a s tím spojené společensky potřebné studijní programy či profily absolventů. Kdo z nás ví, jak bude vypadat trh práce za pět, deset let? Kdo z nás ví, jak dále se tento trh „překreslí“ v důsledku stále se zdokonalující AI? Kdo z nás ví, jaké dovednosti budou zapotřebí? Vy to víte? Já ne. Dovolil bych si ale odhadnout, že všeobecné vzdělání, znalost cizích jazyků a znalost mezinárodního prostředí, chcete-li použiji termín internacionalizace, budou nadále představovat základní pilíře, na kterých je třeba dále stavět.
Trochu statistiky: průměr v zemích OECD vysokoškolsky vzdělané populace je 42 procent, v České republice 27 procent. Tedy rozdíl činí celých 15 procent! Okolní země nečekají, již konají konkrétní kroky, jak v nepříznivém demografickém vývoji na něj reagovat, včetně pobídek ke studiu na univerzitách a dokončování terciárního vzdělání – to dává dle oficiálních statistik větší flexibilitu na trhu práce včetně vyššího finančního ohodnocení ve srovnání s nižším stupněm dosaženého vzdělání.
Navíc mi dovolte osobní poznámku, poznámku klinického lékaře a neurologa, absolventa lékařské fakulty, tedy oboru přírodovědného: Funkce rektora a služba naší Masarykově univerzitě v předchozích pozicích mi otevřela možnost nahlédnout do světa humanitně-sociálních věd. Vnímám jejich nezastupitelnost pro porozumění světa kolem nás, pro celkový rozvoj Masarykovy univerzity, pro „zlidštění“ svého chování, jednání, konání. Pečujme prosím o naši univerzitu jako celek, nenechme se vtáhnout do nesmyslných, řekl bych až nebezpečných diskusí, které povedou jen k historicky ověřenému: „rozděl a panuj“. Tím samozřejmě nechci říci, že nemáme usilovat o odstraňování vnitřních duplicit, o „zakonzervování“ univerzity vůči požadavkům našich uchazečů, o nevyslyšení zpětné vazby od našich absolventů. To určitě ne.
Můj závěr: společensky potřebný je každý kvalitně vzdělaný absolvent s terciárním vzděláním. Je otevřený názoru jiných, schopný kriticky myslet, se sociálním cítěním, ochotný se vzdělávat, vidět nejednoduchý svět v souvislostech. Mladá generace v České republice čelí významnému nedostatku finančně dostupného bydlení. V kombinaci s možným omezením přístupu k terciárnímu vzdělávání a současným stárnutím (nejen) české populace to nevytváří dobrý model pro mezigenerační soužití a naplňování nepsané společenské smlouvy. Jsem však optimistou, věřme společně v dobrý vývoj.
Dovolte mi nyní krátce nastínit, co nás společně čeká na Masarykově univerzitě v akademickém roce 2026/2027.
V oblasti rozpočtové dojde spíše k mírné úpravě rozpočtových pravidel, která nyní již finalizujeme po diskusi s příslušnými aktéry, a pravidla rozpočtu budou předložena k projednání Akademickému senátu MU na jeho prosincovém zasedání.
Dojde opět k navýšení mzdových tarifů dle platného znění vnitřního mzdového předpisu, očekávám další mezinárodní úspěchy v různých grantových evropských schématech (uvedu příklad ERC StG) a získávání excelentních osobností, které spojí svoji profesní kariéru či alespoň její část s Masarykovou univerzitou.
Na sklonku listopadu – přesné datum je 30. listopadu 2026 – dojde ke slavnostnímu otevření MUNI BioPharma Hubu, jednoho z nejviditelnějších strategických projektů MU v celé její historii, a to nejen objemem vynaložených finančních prostředků, ale i svým významem a přesahem. Měli bychom dokončit zásadní rekonstrukci fakulty informatiky, budeme pokračovat ve stavbě MUNI SPORT PARKU, komplexního sportovního zázemí nejen pro akademickou obec MU. Posuneme se s konceptem klinické školy v areálu Nová Zbrojovka. V prosinci toho roku by měla být dokončena výstavba zázemí dětské skupiny v Bohunicích, která nyní probíhá.
Během několika měsíců se posuneme s komplexně pojatým projektem studentského a zaměstnaneckého bydlení – nejen v areálu Univerzitního kampusu Bohunice, ale i v areálu na Vinařské; bude pokračovat rekonstrukce dalších kolejí MU včetně vylepšení podmínek na kolejích. Velmi tímto děkuji studentům za jejich zpětnou vazbu, kterou nám poskytli během letních měsíců a za veškeré konkrétní návrhy a náměty, které při rekonstrukci a výstavbě zohledníme. V areálu univerzitního kampusu budou jinak pojaty stravovací služby včetně nového nájemce a v rámci již zmíněného projektu studentského bydlení bude vytvořen koncept systémového řešení stravovacích služeb tak, aby odpovídaly 21. století a současně jsme k nim přistupovali s péčí řádného hospodáře.
Budeme pokračovat v naší úspěšné uchazečské kampani, abychom přilákali na univerzitu co největší počet talentovaných a motivovaných studentů. Budeme stále aktivní a věřím, že minimálně stejně úspěšní, pokud jde o objem projektů v různých rámcových schématech (Horizon či Horizon Europe), budeme nadále absolutními inovátory, co se týče parametrů digitalizace. Zdokonalíme systém mikrocertifikátů, aby byl připraven k širšímu využití, a zásadně posuneme naši vnitřní diskusi o budoucí podobě celoživotního vzdělávání, které se dle mého názoru musí stát pevným pilířem ve vzdělávání naší populace, v různých věkových kategoriích, zejména s přihlédnutím k dynamicky se měnícímu trhu práce.
Nadále jsme jedinou univerzitou v České republice, která si na svůj strategický rozvoj vypůjčila, svůj úvěr na univerzitní kampus po více než 20 letech splatila (letos v červnu) a další úvěr si vzala (v červenci jsem podepsal úvěrovou smlouvu s Národní rozvojovou bankou na financování dostupného bydlení). Pokud všechna současná intenzivní jednání dopadnou dle předpokladů, budu velmi rád a s hrdostí informovat nejen naši akademickou veřejnost o dalších strategických investicích a projektech, dominantně zaměřených na dostupné bydlení a komplexně pojatý koncept wellbeingu spolu se zajištěním zdravotních služeb. A to bude opravdu velmi inovativní, komplexní, systémové.
Nemohu nezmínit svoji pracovní cestu, kterou jsem v polovině září absolvoval společně s prorektorem Suchým na Ukrajinu. Navštívili jsme univerzity ve Lvově a Ivano-Frankivsku, jednali s generálním konzulem ČR Jiřím Borcelem, měli jsme možnost navštívit festival České sny zaměřený letos na česko-ukrajinské partnerství a udržitelný rozvoj. Zažili jsme dva letecké poplachy, část jedné noci jsme strávili v protileteckém krytu, viděli fotografie padlých obránců na hřbitovech a v ulicích měst.
Proč to zmiňuji? Nejen kvůli faktu, že i v novém akademickém roce bude pokračovat naše spolupráce s ukrajinskými partnery, ale zejména proto, abychom si uvědomili křehkost a vzácnost života, demokracie, státnosti a svrchovanosti. A měli bychom být více aktivní ve sdělování našich zkušeností a příběhů veřejnosti. To je totiž společenská role Masarykovy univerzity.
Vážené dámy, vážení pánové, vzácní hosté,
rád bych Vám všem popřál jménem Masarykovy univerzity i jménem svým všechno dobré nejen pro celý akademický rok 2026/2027, který je i posledním v mém rektorském mandátu. Za rok budu bilancovat, co se zdařilo, co mohlo být lepší či co se nepodařilo. Přistoupím k této bilanci, jak to činím celý svůj profesní život – velmi odpovědně, otevřeně, kriticky. Ať již bilancování bude jakékoliv, v každém případě vnímám po celou dosavadní dobu svého mandátu na prvním místě naši Masarykovu univerzitu, činím vše pro její věhlas jdoucí za hranice našeho města, kraje, země. Jak to dopadlo, respektive dopadne, posoudí jiní s odstupem času. A snad i v kontextu vnímání podmínek v daném čase.
Blahopřeji již nyní všem dnešním oceněným: jsou inspirací pro nás všechny, svým profesním a osobním příkladem kultivují prostředí naší Masarykovy univerzity, našeho okolí, naší společnosti. Každý svým dílem, a to není málo.
Dovolte mi prohlásit akademický rok 2026/2027 za zahájený a přeji Vám všem vše dobré, zdraví fyzické i psychické!
Děkuji Vám za pozornost.
