Není žádným tajemstvím, že systém vysokého školství má vážné problémy.
Symptomem této krize je i pokus o utlumení protestů záměnou pojmenování platby za vzdělání ze školného na zápisné. Pouhá záměna jmen, při zachování podstaty, má přesvědčit vysokoškolskou veřejnost. Již to samo o sobě vypovídá o představě, jakou mají současní držitelé politické moci o úrovni kritického myšlení studentů a učitelů.
Zápisné-školné v žádném případě nevede ke zvýšení motivace studentů, ale jen posiluje nárokový vztah ke studiu ze strany těch, kteří si tuto platbu budou moci dovolit. Budou chtít dostat to, za co platí, a to je především diplom, nikoliv vědomosti či rozvinuté kritické myšlení. Platba za studium tak jen posiluje zhoubnou konzumní mentalitu, pronikající již celou společností a všemi oblastmi lidského života.
Platba za studium je dalším prvkem sociální diferenciace, přispívajícím k růstu společenského napětí a ke vzniku konfliktů ve společnosti. Námitka, že platba může být kryta studentskými půjčkami, neobstojí ve světle zadlužení amerických studentů, které již dosáhlo přibližně jednoho bilionu dolarů. Rostoucí nezaměstnanost absolventů vedoucí k jejich neschopnosti splácet vytváří z této částky další z potenciálních zdrojů prohlubování současné ekonomické krize.
Masovost jako jeden z problémů vysokého školství byla vyvolána konstrukcí státních příspěvků na jednotlivého studenta. Pokud chce škola ekonomicky přežít, musí nabírat stále více studentů při zachování počtu učitelů a učeben. Jediným možným důsledkem tohoto procesu je pokles úrovně absolventů. Mezi kvantitou a kvalitou zde platí nemilosrdná nepřímá úměra. Ano, naučit se fakta je možné i systémem bezkontaktní výuky. Kultivovat kritické myšlení a schopnost tvůrčího myšlení je ale možné jen v osobním kontaktu s učitelem, který má sám dostatek času a motivace k takovéto činnosti.
Avšak tento problém nevyřeší ani zápisné. Nejen že změní vztah studentů ke studiu, a to negativním, tedy opačným způsobem, než si jeho obhájci představují, ale nakonec ani nezvýší příjmy škol. I vysoké školy jsou součástí společenského systému, v němž se dominantním cílem stala maximalizace zisku privilegovaných ekonomických subjektů. A jejich zájmem není přispívat do solidárních fondů. Pokud budou prosazeny platby za studium, budou proto o tuto částku dříve či později zkráceny státní příspěvky pro školy.
Obávám se, že skutečné řešení problému vzdělanosti leží za hranicemi současného systému.
Autor působí na Katedře občanské výchovy Pedagogické fakulty MU.
