Přejít na hlavní obsah

Zpoplatnění rozjezdů aneb Jak se organizuje protest

Přečtěte si o zkušenostech studenta Masarykovy univerzity s organizováním protestu na Facebooku i v ulicích.

Protestní akce v ulicích Brna nejsou v poslední době ničím výjimečným. Ilustrační foto: archiv muni.cz.

Tak znělo jedno z hesel nevelkého, ale hlučného a médii sledovaného pochodu proti dodatečnému zpoplatnění brněnských nočních linek.

Ale vraťme se na začátek. Z mé žel pravidelné večerní prokrastinace, spojené s proklikáváním sociálních sítí a zpravodajských serverů, jsem byl před několika týdny vytržen zprávou České televize o záměru vedení města Brna zpoplatnit rozjezdy dalšími (nad obvyklou cenu či předplatné) devatenácti korunami za jednu jízdu.

Zpoplatnění se mělo týkat dětí, důchodců, studentů s předplacenou „šalinkartou“ a těch, kteří si „jen“ koupí lístek. Rozhořčení mě nabilo adrenalinem a chutí vyjádřit svůj ostrý nesouhlas. Říkal jsem si: někdo musí přece něco udělat!

Posléze jsem si uvědomil, že tím někým jsem nejspíš já. Pomalu, ale jistě se zvedající vlnu nevole bylo třeba „podchytit“ a vytvořit jednu děním hýbající stránku na Facebooku, zastřešující veškeré protestní aktivity a vytvářející určitou komunitu. Facebook je prostě athénskou agorou dneška.

Mou pravou a levou rukou byli kamarádi, student žurnalistiky Michael Kalábek a student politického marketingu Jiří Kelnar, což není pro nátlakovou akci ve veřejném prostoru vůbec špatná kombinace.

Počty „lajků“ i podpisů pod následně založenou peticí šly brzy do tisíců, stejně tak rychle rostl zájem médií, která nás kontaktovala. Po několika hodinách nám bylo jasné, že jsme – slovy doktora Frankensteina – stvořili monstrum. Následující dva týdny pro nás byly dosti perné, ale výsledek a koneckonců i samotný průběh stál za to.

Organizování protestů pro mě bylo velkou zkušeností a zážitkem. Sbírání podpisů pod petici žádající zachování stávající formy nočních linek o půlnoci na hlavním nádraží byla bezmála party roku. Jednání s úřady a policií před protestním pochodem mě pak naučily korektně, ale asertivně právně argumentovat. V komunikaci s médii, rozesíláním tiskových zpráv a v kontaktu s politiky jsme se naučili rychle chodit.

Hluboko v paměti mám uloženu myšlenku Václava Havla (tak hluboko, že ji nejsem schopen zdrojovat ani dohledat), že se v naší zemi bude dát slušně žít, až zde bude deset tisíc aktivních lidí. My jsme se pokusili takovými lidmi být. Zkuste to i vy.

Autor je student FSS a PrF.

Hlavní novinky