Přejít na hlavní obsah

Odkaz je/není zločin. Nehodící se škrtněte

Odborník na autorské právo Matěj Myška komentuje aktuální žalobu proti České pirátské straně.

Čtenářům sledujícím dění na „českém Internetu“ jistě neušlo, že proti České pirátské straně bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušení autorského práva, kterého se měla dopustit provozováním nekomerčního webu, na němž umožňovala návštěvníkům shlédnout populární seriály.

Samotná audiovizuální díla ovšem nebyla hostovaná na inkriminovaném webu, ale bylo na ně pouze odkazováno formou tzv. embeddovaného linku. Tento typ odkazu, na rozdíl od prostého odkazu, umožňuje přehrát jinde uložený seriál bez toho, aniž by musel návštěvník opustit původní web. V souladu se svou dlouhodobou kampaní se pak Piráti brání s tím, že „odkaz není zločin“.

K potvrzení nebo vyvrácení tohoto konstatování je ovšem nutno se pustit do v současné době asi nejžhavější debaty týkající se autorského práva online. Nejprve je ovšem nutno vymezit, o čem se vlastně bavíme.

Základním pojmem je „sdělování díla veřejnosti“, což je jeden ze způsobů užití autorského díla a rozumí se jim zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby. Tento způsob užití díla je harmonizován na úrovni EU příslušnou směrnicí, a tak má v posuzování zásadní význam i judikatura Soudního dvora EU. Spory se pak vedou o to, zda odkaz a popřípadě jaký jeho typ (prostý nebo embeddovaný), je, nebo není sdělováním díla veřejnosti a tedy užitím díla, ke kterému je až na výjimky potřeba souhlas vykonavatele příslušných autorských a souvisejících práv.

České soudy se opakovaně přiklonily k názoru, že se v případě tzv. embeddovaného linku o sdělování díla jedná. První mediálně známou kauzou byl případ tzv. „Libereckého piráta“ – mladistvého, který jednal stejně jako Pirátská strana pouze s tím rozdílem, že na svém serveru měl reklamy. Nejvyšší soud pak konstatoval, že umístění embedded linků přímo odkazujících na dílo je takovým jednáním, které zajišťuje neoprávněný přístup k obsahu díla, a tudíž zásahem do autorských práv. V případu „kinotip.cz“ pak Nejvyšší soud opět označil embedding za „přímý prostředek sdělování díla“ a jako neoprávněné užití díla.

Na druhou stranu v těchto případech ale nejvyšší soudní instance konstatovala, že u prostého odkazu se jedná pouze o informaci, kde se dílo (případně jeho kopie) na příslušných internetových stránkách nachází bez toho, aniž by došlo k jeho zpřístupnění a tedy jeho užití. Stejně tak Nejvyšší soud konstatoval, že je bez významu, kdo původně zveřejnil díla, na které je odkazováno.

Posledním rozhodnutím týkajícím se legálnosti odkazování je případ „serialycesky.cz“, který se ovšem skutkově shoduje s předchozími kauzami. Na rozdíl od nich již ale při své obraně využil obviněný závěrů Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Pojďme se nyní ve zkratce podívat, jak o odkazech rozhodovala tato instituce.

V případě Svensson se s trochou nadsázky rozhodovalo o legálnosti fungování Internetu jako takového – kauza se totiž týkala odkazování na jinde na webu oprávněně zveřejněná díla. SDEU pak při svém rozhodování zavedl poměrně komplikované kritérium „nové veřejnosti“. Link k tomu, aby byl užitím díla, musí totiž mířit na novou veřejnost – tj. zasáhnout takové publikum, na které původně vykonavatel příslušného práva nemyslel. Pokud tak uživatel linkuje na již oprávněně zveřejněný obsah, nejedná se o užití díla, neboť zde se právě jedná o novou veřejnost. Vykonavatel práv totiž při nijak neomezeném zveřejnění díla online musel předpokládat, že k němu budou mít přístup všichni uživatelé internetu. V případě BestWater pak SDEU pouze potvrdil, že pokud už bylo dílo jednou zveřejněno oprávněně, nejedná se v případě odkazu na něj o zásah, a to ani v případě využití embedded/framed linku. V obou případech ale Soudní dvůr na rozdíl od českých soudů předpokládal oprávněnost prvního zveřejnění autorského díla.

Stále nevyřešená ale zůstává otázka nejzásadnější, tedy zda se jedná o užití díla v případě (jakéhokoli) linku na neoprávněně zveřejněný obsah – tedy nejběžnější praxi v trestně stíhaných věcech. Přesně s tou se má SDEU vypořádat v aktuálním případu GS Media. Prvním vodítkem by mohlo být stanovisko generálního advokáta SDEU, jehož zveřejnění je naplánováno na 7. dubna tohoto roku.

Ač se tak dle českého práva zdá posouzení jednání Pirátské strany poměrně jednoznačné, SDEU svoje poslední slovo k legálnosti linkování zjevně nevyřkl. Dle otřepaného lidového vtipu vznikl Internet kvůli možnosti sdílet hanbaté obrázky. Čtenáře snad ani nepřekvapí, že v případu GS Media, jehož výsledek by mohl významně zasáhnout jeho fungování, šlo o fotografická díla s obdobnou tématikou.

Autor působí v Ústavu práva a technologií PrF MU.

Hlavní novinky