Přejít na hlavní obsah

Proč je dobré ve vědě spolupracovat

Petr Dvořák hodnotí, které obory na Masarykově univerzitě se nejméně uzavírají samy do sebe a proč je dobré se do spolupráce pouštět.

S různými metrikami na vědu se roztrhl pytel. Některé jsou užitečné, některé méně. Jedna je ale bez diskuzí užitečná, a to míra spolupráce pracovišť a oborů. Je totiž opakovaně prokázáno, že spolupráce zvyšuje kvalitu, ohlas v odborné komunitě a nakonec také společenský dopad výsledků vědy.

Na semináři prvních pěti ukončených projektů interní grantové agentury Masarykovy univerzity, která podporuje mezioborovost, to bylo zřetelně vidět. Všechny projekty zahrnovaly nejenom výbornou vědu, ale také užitečnou aplikační koncovku.

Jak na tom je Masarykova univerzita? Za posledních deset let se výrazně zvedl jak počet institucí podílejících se v průměru na jednom výsledku, tak i počet spolupracujících zemí. Nyní se na skoro každé naší publikaci v průměru podílí nejméně jeden další tým vědců ze zahraničí.

Spolupracujeme tedy stále více, což nám výrazně zvyšuje například počty citací. Méně výrazně se nám zvyšuje míra spolupráce mezi obory, která je ještě užitečnější. Zde ještě máme co dohánět a příčinu vidím v omezených možnostech získat podporu na projekt, který je skutečně mezioborový. S výjimkou naší interní grantové agentury je to v Česku téměř nemožné.

A jak jsou na tom v rámci univerzity obory? Vypovídající čísla lze získat z nové verze InCites. Za posledních deset let má nejvyšší procento publikací se zahraničními autory, téměř 60 procent, chemické inženýrství. Těsně nad 50 jsou fyzikální vědy, biotechnologie, environmentální vědy a materiálové inženýrství. Stejnou hranici dále atakují biologické vědy a v zahraniční spolupráci vzniká 40 procent publikací našich matematiků. Chemici jsou zatím poněkud uzavřenější – nejméně dvě země jsou v 38 procentech jejich publikací; lékařské vědy spolupracují ještě méně (33) a informatici jsou pouze 23 procentech.

Z humanitních a společenskovědních oborů spolupracují se zahraničními kolegy nejvíce historici a archeologové (22 procent), psychologové (21) a sociologové (19). Ostatní obory jsou ze své podstaty uzavřenější – právníci spolupracují na 12 procentech svých výsledků, politologové na 10, ekonomové na 6 atd.

Také se ukazuje, že pokud už spolupracujeme, je příspěvek našich vědců, přinejmenším těch z oblasti přírodních věd, k výsledkům dosaženým ve spolupráci stále zásadnější, poměrově možná nejvyšší v zemi (viz poslední Nature Index).

Všechna tato čísla odrážejí historii, zaměření a typické chování oborů a nemohou být brána jako pobídka něco radikálně měnit. Ale faktem zůstává, že špičkové zahraniční instituce spolupracují mnohem intenzivněji, a to jak mezinárodně, tak také mezioborově. Lépe je na tom i Univerzita Karlova a Akademie věd ČR.

Mezioborová spolupráce ale vyžaduje kromě ochoty také intenzivní komunikaci, otevřenost a vzájemný respekt. O to vše bychom se měli snažit.

Autor působí jako přednosta Biologického ústavu LF MU a prorektor pro výzkum MU.

Hlavní novinky