Přejít na hlavní obsah

Vítězství mě hodně překvapila

ImageTak komentuje svůj dvojitý úspěch studentka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity Zuzana Charvátová, která nejdřív v únoru vybojovala na Akademickém mistrovství České republiky zlaté medaile za slalom a obří slalom a na konci března k nim přidala ještě zlatou na Akademickém mistrovství České republiky v super G. V rozhovoru vypráví nejen o svých nedávných úspěších, ale i svém slavném jménu a alpských disciplínách vůbec.

Dosud o vás nebylo tolik slyšet a teď najednou takový úspěch na akademických mistrovstvích.
Určitě se musí k mému úspěchu dodat informace o neúčasti jiných šampionek. Lucie Hrstková i Michaela Smutná jsou obě zraněné a Lucie Ziková je v Americe. Takže bodově jsem ve výkonnosti na řadě já. I když bych asi neměla být. Jsem docela překvapená, že v nové generaci nejsou žádné silné dívky. Vím jen o dvou, které jsou ještě žačky, a o své sestřenici, která je ještě v juniorské kategorii. Určitě jsou i další talentované závodnice, ale zatím se neobjevil nikdo tak výrazný. Ale samozřejmě se to může ještě změnit s věkem.

Proč říkáte, že byste s vítězstvím neměla být na řadě vy?
Vítězství mě hodně překvapila, protože už sama moc netrénuju a pomáhám spíš s tréninkem sestřenici Kláře Křížové, která jezdí sjezd a super G v evropském poháru. Loňskou zimu částečně a letošní už jsem celou trávila s ní a jen, když byla náhodou příležitost zajet si nějaké točivé disciplíny, tak jsem si i zazávodila. Určitě jsem ráda, že jsem závod zajela takhle, i když celkově jsem chtěla, abych vše zvládla líp. Ráda jsem hlavně za úspěch v super G ve Špindlerově mlýně, protože jsem na dlouhých lyžích stála naposledy loni na univerziádě v Turíně. Poslední rok jenom koukám na sestřenici.

Takže svoje další ambice vidíte už jen v akademických závodech?
Samozřejmě nejen na nich, ale i na dalších domácích závodech. Jenže tím, že jezdím se sestřenicí, už není ani tolik času objíždět závody. Už ani přes léto jsem teď netrénovala. Ale co jsem na škole, tak mě akademické závody baví a těší mě reprezentovat školu. Určitě bych se ráda dostala na další univerziádu, i když to bude asi hodně složité, protože se závodí v Číně a pojede nás méně než do Itálie.

Nesete slavné jméno jedné z vůbec nejlepších českých lyžařek Olgy Charvátové, která je vaše teta. Jaké to je?
Všichni si hlavně mysleli a dodnes i často myslí, že jsem Olžina dcera, tedy že jsme s Klárou sestry – tomu napomáhá i to, že jsme si docela dost podobné a dokonce si nás pletou. Ale nikdy jsem díky tomu nepocítila, že by mě někdo nějak prosazoval. Když jsem přišla do juniorské kategorie, cítila jsem spíš trochu tlak, že musím být taky tak dobrá. Ale to se teď přeneslo na Kláru, takže jsem v pohodě. V té době jsem byla hodně nevyrovnává, jednou se zadařilo úžasně, jednou zas vůbec ne. Nikdy jsem nebyla psychicky schopný závodník, který se po prvním dobrém kole dokáže zkoncentrovat a zajet zase perfektně. Mám na to asi špatnou hlavu. Právě u Kláry to vypadá, že je v tomhle silnější a má velkou šanci se dostat hodně daleko.

Zní to tak, že už se nemáte kam posunout. U lyžování se ale často říká, že výkonnost roste do určité míry s věkem.
U rychlostního lyžování možná – tam velkou roli hrají zkušenosti. To já ale nejezdím. Se sjezdy jsem začala pozdě a jela jsem je snad jenom dvakrát. U točivých disciplín se všechno velmi rychle posunuje dopředu a dostat se mezi úplnou špičku je opravdu těžké. Moje technika prostě není tak dobrá. Už jsem se něco naučila a nemůžu s tím dost dobře jít dál. Když jsem byla menší, tak jsem samozřejmě chtěla jezdit světový pohár, ale velmi rychle jsem zjistila, že nejsem ten správný typ, který se tlačí na úplnou špici.

Image
„Pro točivé disciplíny by člověk měl být koordinačně schopný a rychlý v pohybu. Je důležitý krátký záběr kolem brány a hodně dynamiky,“ popisuje schopnosti dobrého slalomáře Charvátová. Foto: Archiv Z. Charvátové.

Měla vaše teta vliv na to, že sama závodíte?
Jistě. U nás v rodině se lyžuje odmalička. Člověk se naučí chodit a hned mu dají lyže. S Olgou jsme postupně začali všichni trénovat – je totiž výhradní dovozce jedné značky lyží, se kterou založila tým. Tam byli v podstatě všichni dobří mladí lyžaři dneška jako je Ondřej Bank, Martin Vráblík, Lucie Hrstková a další, z nichž spousta teď taky studuje na Masarykově univerzitě. Olga nás začala všechny podporovat a dost nám pomohla dostat se tam, kde teď jsme.

Jaké musí mít člověk předpoklady pro alpské disciplíny?
Pro točivé disciplíny by člověk měl být koordinačně schopný a rychlý v pohybu. Je důležitý krátký záběr kolem brány a hodně dynamiky. Na sjezd je potřeba hodně síly a mít fyzičku. Často se jede i dvě minuty a navíc skoro celou dobu ve sjezdovém postoji, takže je to velký záběr na stehna. Je potřeba mít spíš statickou sílu, ale té dynamické se samozřejmě taky nevyhnete.

Říkala jste, že vy sjezd neděláte. Proč?
Mám z něho moc velký respekt. Svůj první jsem jela až v osmnácti a to je pozdě. Už se bojíte. Sestřenka začala v patnácti a to je asi nejlepší věk. Dřív na to člověk nemůže mít fyzicky ani technicky, ale o něco později už si na to zase nezvyknete. Máte čím dál tím silnější pud sebezáchovy. Rychlosti jsou dnes už kolikrát i 130 kilometrů v hodině, jsou tam klopené zatáčky, spousta skoků, závodník musí perfektně znát trať a být soustředěný. Ale pokud bych se dostala na univerziádu, tak pojedu i sjezd.

Alpské lyžování se v posledních letech hodně zrychlovalo. Co na to mělo vliv?
Příchod carvingových lyží hodně změnil stavbu tratí, přestalo se jezdit tak rovně a zároveň se začalo jezdit daleko rychleji. Vznikl ale problém se zraněními kolen, protože carvingy jsou příliš agresivní. Když do nich zatlačíte, tak se prohnou a vypérují zpátky. Už z toho důvodu Mezinárodní federace FIS loni rozhodla, že se budou šířky ve středu lyže a délky lyže zvětšovat a sníží se podložka nad vázáním. Právě Lucii Hrstkové se to stalo při rozjíždění před závodem – přetrhla si vazy. Od příští sezóny už by změněné parametry měly platit pro všechny závody.

Jak stíháte školu?

Jsem hrozně ráda, že mi vycházejí vstříc, protože tady přes zimu moc nejsem a nepotkala jsem se s nikým, kdo by mi řekl, že mám smůlu. Snažím se všechno dohnat, dělám úkoly navíc, nahrazuju hodiny a jsem ráda, že to tak jde, protože jinak bych školu těžko mohla studovat.

Proč jste se rozhodla jít zrovna na Masarykovu univerzitu?
Jednak to mám blízko, protože jsem ze Zlína, a také vím, že kamarádka, co studovala v Praze měla dost problémy to zvládat časově – slyšela jsem, že v tomto směru je Fakulta sportovních studií v Brně flexibilnější. Líbí se mi tu, mám výborné spolužáky a s vyučujícími je skvělá komunikace a vůbec mi sedí způsob výuky, která hodně spočívá v dialogu. 

Hlavní novinky