V Cortině d’Ampezzo se Alena Labaštová postavila na start hned pěti disciplín – sjezdu, super-G, obřího slalomu, slalomu a týmové kombinace. Poslední start ve slalomu měla na právě skončených olympijských hrách ve středu 18. února a o dva dny později jsme ji už zastihli na fakultě v univerzitním kampusu.
Jak byste se představila někomu, kdo vás nezná? Spíš jako studentka, nebo jako lyžařka?
Určitě jako lyžařka, protože lyžování dělám od malička. Studium je pro mě spíše doplňkové. Lyžování je pro mě hlavní cíl.
Kdy jste si poprvé řekla, že lyžování bude pro vás víc než jenom koníček?
Když jsem se ve třinácti letech musela rozhodnout mezi lyžováním a volejbalem. V tomto věku to nebylo lehké rozhodování. Ale nakonec jsem si vybrala lyžování, asi kvůli adrenalinu.
Vedli vás k lyžování rodiče?
Z mých rodičů nikdo nelyžoval. Mamka tancovala, taťka plaval a hrál volejbal. Ale byl to pro ně spíš koníček. Jednou nás se ségrou mamka postavila na lyže, a pak nás taťka přihlásil do klubu. Tak to začalo.
Jezdíte více disciplín – slalom, obří slalom, super-G a sjezd. Která je vaše oblíbená a proč?
Primárně super-G slalom a sjezd. Vždycky mě bavily rychlostní disciplíny – skákání v rychlosti je úžasné. Teď se k tomu přimíchal i slalom, ale vždy mě to bude táhnout k rychlosti.
Jaký moment ve vaší kariéře byl dosud nejtěžší a co vám pomohlo jej překonat?
Určitě moje zranění v říjnu 2022, kdy jsem si při tréninku na svůj první „svěťák“ zlomila nohu. Dosud nemám kosti správně srostlé a lyžuju se speciální karbonovou ortézou, díky které jezdím bez bolesti. Bez ní na svah nesmím. Docházelo by k tlaku, kosti by se o sebe třely, což hrozně bolí. Poháněl mě ale sen o olympiádě 2026 a obrovská podpora rodiny, kamarádů i fanoušků.
Měli lékaři problém vás pustit zpátky k závodění?
Ne, naopak mi pomohli vymyslet, jak by se dalo s tímto handicapem lyžovat.
Musela jste kvůli ortéze řešit nějaké výjimky?
Ano, ano. Karbonové ortézy byly dříve běžně používané i zdravými sportovci, protože fungovaly jako určitý druh „dopingu“ – pomáhaly totiž lyžařům lépe vést lyži v oblouku. Pro letošní sezonu je však na OH zakázali s odůvodněním, že tyto ortézy zvyšují riziko zranění. Musela jsem to vyřešit tak, že jsem ortézu měla přivrtanou přímo do vnitřní botičky uvnitř skeletu.
Jaké je to stát na startu ve světové špičce?
Poprvé jsem stála na startu Světového poháru ve Špindlerově Mlýně ve slalomu a atmosféra byla úžasná. Na olympiádě to byl vrchol všeho, i když tam závodí stejné holky. Nejsilnější moment byl, když jsem poprvé přijela do cíle mezi diváky, kteří neuvěřitelně skandovali. Můj největší vzor byla Lindsey Vonnová. Mým snem bylo s ní závodit na olympiádě, což bohužel kvůli jejímu zranění nevyšlo.
Jaká je v reálu lyžařka Mikaela Shiffrinová?
Je to úplný andílek. V reálu je stejně milá jako na internetu, ale zároveň je vidět, jak se dokáže extrémně soustředit. Bohužel jsem neměla možnost si s ní promluvit osobně.
Jak byste popsala trať v Cortině?
Ten sjezd byl neuvěřitelný, měl všechno – zatáčky, horizonty i boule, kde se létá až 20 metrů. V jedné pasáži se jede až 125 kilometrů za hodinu.
Jak vypadá váš běžný tréninkový den v sezoně a mimo ni?
Zimní sezona začíná výjezdy na lyže už v srpnu. Od října do března trávíme dopoledne na lyžích, nejčastěji v Rakousku nebo ve Švýcarsku na ledovci. Letní příprava je hlavně o posilovně, kam chodím téměř každý den.
Jak se vám daří skloubit vrcholový sport se studiem na vysoké škole?
Teď jsem ve druhém ročníku magistra v programu Kondiční trénink a díky individuálnímu studijnímu plánu to zvládám. Na fakultě mi vycházejí hodně vstříc. Masarykovu univerzitu jsem si vybrala právě proto, že je ke sportovcům shovívavá. Ale i tak jsem plánovala soustředění s tím, abych stíhala semináře v Brně a neplýtvala absencemi.
Hraje podle vás vysoká škola důležitou roli i u profesionálních sportovců?
Určitě. Je důležité mít plán B, kdyby se člověk zranil a nemohl se vrátit. A taky je potřeba myslet na čas po kariéře. Ráda bych v budoucnu trénovala děti nebo dělala kondiční přípravu u sportovních klubů, táhne mě to i zpět k volejbalu a týmovým hrám.
Co byste poradila mladým sportovcům, kteří se bojí, že sport a škola nejdou dohromady?
Ať si jdou za svými sny. Studium se dá rozložit a vždycky se to dá zvládnout, když máte jasný cíl.
