Přejít na hlavní obsah

Na olympiádě budu jeden z nejmladších

Jachtař a student MU Viktor Teplý se nominoval jako jeden z nejmladších Čechů na letní olympiádu.

Za poslední dobu jsem byl doma vždycky týden v měsíci. Kvůli podmínkám se připravuju ve Splitu. Foto: Archiv V. Teplého.

Za poslední dobu byl jachtař Viktor Teplý doma vždycky týden v měsíci. Kvůli podmínkám se připravuju ve Splitu. Slunce a voda. Kombinace, bez které si léto málokdo dovede představit. Hodně si jí letos užije i student ekonomicko-správní fakulty Viktor Teplý, i když jen tak válet na pláži se asi moc nebude. Český reprezentant v jachtingu se totiž jako jeden z nejmladších Čechů nominoval na letní olympijské hry do Londýna. „Olympiáda byla můj sen, směřoval jsem k ní veškerou přípravu,“ říká mladý sportovec, jehož kariéru hodně předurčili rodiče. Oba jsou někdejšími mistry republiky, otec dnes závodní lodě dokonce staví.

Je v jachtingu běžné, že se na tak výjimečný podnik dostane jednadvacetiletý závodník?
Je fakt, že v Londýně budu jeden z nejmladších, z juniorů jsme se nominovali asi jen dva nebo tři, tak je to docela úspěch. Ale na druhou stranu, není moc důvod, proč by to neměl mladší závodník dokázat. Říká se, že starší mají víc zkušeností, ale já jezdím na jachtě asi od sedmi let. Necítím, že bych nějak zaostával.

Jak na úspěch reagovali rodiče? Oba jsou bývalí mistři republiky, ale na olympiádu se nedostali.
Byli samozřejmě moc rádi, hlavně taťka, který mě nejvíc podporuje. I když od závodu na mistrovství světa v Německu, kde jsem si nominaci vyjel, jsme se ještě neviděli. Jen jsme si telefonovali, a i když taťka není ten typ, co by dával radost moc najevo, bylo znát, jak ho to těší. Dřív mi trochu vytýkal, že sport neberu dost vážně, ale dnes už je to něco jiného. Jsem profesionál, vidím, kolik do toho jde peněz, tak to nemůžu flákat.

Ještě před třemi lety jste závodil v jiné třídě, na lodi s menší plachtou. Ta ale nebyla olympijská, proto jste musel přejít na loď s větší plachtou. Byla to velká změna?
Ovládání lodě se tolik neliší, ale ohromný rozdíl je v konkurenci. Moje dřívější kategorie byla spíš juniorská, tam jsem jezdil se zhruba stejně starými kluky. Všechno bylo mnohem jednodušší. V kategorii Laser Standard už jsou účastníci olympiád, jachtaři, co vyhráli mistrovství světa, zkrátka něco úplně jiného. Na radialu nebyl problém skončit z více než sta lodí do desátého místa, ale když jsem přijel na první závod ve standardu, dojel jsem ze 150 lodí snad 120.

Neříkal jste si, že na takovou konkurenci nemáte?
Minulý rok byl hodně těžký. Už jsem tréninku dával dost, ale výsledky pořád nepřicházely, stále jsem končil na 70. nebo 80. místě. Nejhorší závod jsem odjel na mistrovství světa v Austrálii, kde jsem klesl ještě níž. Bylo to, jako by mi někdo vypnul mozek. Až letos se všechno otočilo, příprava se projevila asi až s odstupem času. Aspoň mám zkušenost do budoucna.

Jak moc se můžete na olympiádu chystat v zemi, kde není moře?
Tady můžu trénovat fyzičku na břehu, chodit do posilovny, běhat, na kolo, ale na vodu moc ne.

Dá se říct, jakou vodní plochu pro trénink potřebujete?
Většina závodů se jede na moři, protože jsou tam stabilní podmínky. Je tedy lepší i na moři trénovat. Taky proto, že tam víc fouká. Na plochách v Česku se vítr hodně přesunuje z jedné strany na druhou, takže skoro nerozhoduje fyzická příprava, ale jen to, jak se člověk umí vyrovnávat s větrem.

Jakou část roku trávíte u moře?
Nikdy jsem to nepočítal, ale za poslední dobu jsem byl doma vždycky asi týden v měsíci, jinak jsem pryč. Nejčastěji v Chorvatsku ve Splitu, protože mi taťka pomohl dostat se tam do skupiny trenéra, který má pod sebou dva hodně dobré závodníky – jeden je dvojnásobný mistr Evropy a teď byl druhý na mistrovství světa. Mám se od nich co učit, spolupráce je výborná.

Váš otec staví lodě. Znamená to, že dostáváte nějaké speciální?
Ne, to ne, on se specializuje na jiné typy. Navíc moje kategorie má hodně striktní pravidla – dává se na ni licence, lodě může dělat jen jedna firma. U jiných tříd platí, že co není striktně zakázané, je povolené, ale u nás je to spíš naopak. Může se jen to, co je výslovně povoleno, takže nějaké úpravy si nemůžu dovolit. Ono by to možná ani nemělo cenu, protože na velkých závodech se jezdí na půjčených lodích. Jen teď naposledy v Německu udělali pořadatelé výjimku, protože se nestihly lodě pro všechny připravit.

Mimochodem neuvažovali jste jako rodina, že se přestěhujete někam k moři? Váš bratr závodí taky a i tátovi by se určitě prodávalo lépe někde u vody...
Ne, to vůbec. Chorvatsko je sice fajn, ale já se pak už vždycky hrozně těším domů. Oni jsou to přece jen Balkánci a já jsem přirostl k Brnu (směje se).

A co třeba taková plavba kolem světa na jachtě? Nechystáte se napodobit Holanďanku Lauru Dekker, která obeplula svět v šestnácti? Mimochodem, co si o tom myslíte?
Moc jsem to nesledoval, ale přijde mi to hodně riskantní. Tak mladá holka, když se jí něco porouchá, si sama nic neopraví. Ale myslím, že s ní jela nějaká doprovodná loď. Já bych si ale každopádně na něco takového netroufl.