Ve zcela jiné pozici než jsou zvyklí, přijeli minulý týden na fakultu sportovních studií Michal Krčmář a Tomáš Krupčík. Běžně chodí jako studenti do tělocvičny na různé sporty. Tentokrát si v ní sedli spolu s dalšími členy české biatlonové reprezentace k dlouhému stolu a odpovídali na otázky několika desítek nadšených fanoušků.
Vraceli se jak jinak než k úspěchům českých reprezentantů a reprezentantek na olympijských hrách v Soči. Od konce ruské olympiády už uběhla spousta dní, fanoušci biatlonu ale medailovou radostí žijí pořád. Aspoň takový dojem mají sami reprezentanti.
„Chodí za námi malé děti a říkají, že nás viděly na olympiádě. Třeba moje malá sestřenice se s tím chlubí, kde může,“ líčí s úsměvem student trenérství Tomáš Krupčík. Jeho o rok mladší kolega Michal Krčmář se setkává s podobnými reakcemi. „Mě to až někdy překvapuje, takže se spíš snažím rodinu a známé vrátit zpátky na zem s tím, že já jsem si přece na olympiádě žádnou medaili nevyjel.“
Ano, to je pravda. Oba studenti fakulty sportovních studií zažili v Soči svoje první olympijské hry a v individuálních závodech končili daleko za stupni vítězů. Na olympiádu jeli hlavně sbírat zkušenosti, stejně jako to měl ještě před pár lety jejich reprezentační kolega a dnes už také absolvent fakulty sportovních studií Jaroslav Soukup. Ten si z Ruska odvezl individuální bronz, který byl vůbec první českou medailí v Soči, a týmové stříbro.
Krupčík i Krčmář by ho časem rádi napodobili. Oba se shodují, že k tomu momentálně mají snad nejlepší podmínky, jaké si mohou představit. O biatlon je po loňském mistrovství světa pořádaném v Novém Městě na Moravě i letošní olympiádě zájem. Do oddílů se přidávají noví členové a daří se získávat i další sponzory.
„Díky koncepci trenéra Ondřeje Rybáře a celkově lepšímu zabezpečení už nemá profesionální podmínky pět šest lidí ale deset nebo dvanáct,“ pochvaluje si Krupčík a zmiňuje ještě jednu důležitou věc: Skvělé výsledky reprezentačních kolegů zaručují také tolik potřebnou konkurenci na tréninku.
„Připravujeme se s kluky, kteří mají medaile z těch největších akcí, nic lepšího si nemůžeme přát. Stačí se jich jen držet a porážet je v přípravě,“ prozrazuje jednoduše znějící taktiku student.
Složitější už samozřejmě je tahle slova plnit. Ale i to se prý děje. Zatímco dřív se oběma mladíkům povedlo nad slavnějšími kolegy Soukupem či Moravcem zvítězit byť jen v tréninku třeba jednou v sezoně, postupně se prý jejich skóre zlepšuje.
Než se ale zase vrhnou na sníh a k biatlonovým zbraním, musí podat výkony jinde. Jedna sezona skončila a na tu nadcházející se teď sportovci chystají jen zvolna. O to víc dřiny ale mají ve škole. Účast na olympijských hrách je sice dobrý argument pro posunutí termínu zkoušek, udělat je ale musí tak i tak.
„Člověk by po sezoně nejraději vypnul a hodil všechno za hlavu, takže dohánět školu je o to těžší. Ale vidina toho, co z toho člověk má, všechno převáží. Nejde o titul, dává mi to širší rozhled,“ vysvětluje Krupčík, co ho motivuje, aby se i po náročné sezoně vrhnul na skripta. Krčmář zase dodává, že spoustu věcí, které slyšel na přednáškách o výživě nebo tréninku, může využít i ve vlastní přípravě.
Tak snad oběma i tyto informace pomohou k medailím jako právě Jaroslavu Soukupovi.
