Přejít na hlavní obsah

Kundera: Nedovedu si představit život bez šermu

upravena_serm_resize_resize.jpgVáclav Kundera, rovné dva metry vysoký student magisterského studia oboru Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy na FSpS, patří mezi poměrně úspěšné české šermíře v disciplíně fleret. Po nepříliš úspěšné sezoně, ve které se mu podařilo zazářit jen na Českých akademických hrách, se pomalu připravuje na své druhé seniorské mistrovství světa a v rozhovoru vypráví o tom, jaké to je být šermířem.

Letošní sezona se vám příliš nevydařila? Čím to?
Je to kombinace více věcí. Měl jsem problémy se zraněními. Chvíli jsem byl nemocný, chvíli jsem trénoval, prodělal jsem mononukleózu, měl jsem problémy s achilovkou. Takže moje poslední slušné umístění bylo na univerziádě v Izmiru před rokem. Pak přišlo mistrovství světa, které mi nevyšlo, protože to bylo moje první seniorské mistrovství a trochu mě tam zklamala hlava. A ve formě jsem nebyl ani na mistrovství Evropy.

Jak jste se dostal k šermu?
Docela náhodou. Dělal jsem atletiku v Sokolu Brno a tam, kde je dnes u Sokolu prodejna s elektronikou, bývala dřív šermírna, která byla zvenčí prosklená. A když jsem chodil po tréninku kolem, tak jsem se tam občas díval a jednou jsem si prostě řekl, že bych to taky mohl zkusit.

Člověk musí být hodně rychlý a mít postřeh. Klíčová je koncentrace. Udržet se v klidu v pauzách mezi zápasy a nemyslet na hlouposti, přibližuje podstatu šermu brněnský šermíř Václav Kundera. Na fotce při turnaji na letošních V. Českých akademických hrách, kde získal dvě zlaté medaile za fleret a šavli a stříbrnou za kord. Foto: Ondřej Ženka.
Člověk musí být hodně rychlý a mít postřeh. Klíčová je koncentrace. Udržet se v klidu v pauzách mezi zápasy a nemyslet na hlouposti, přibližuje podstatu šermu brněnský šermíř Václav Kundera. Na fotce při turnaji na letošních V. Českých akademických hrách, kde získal dvě zlaté medaile za fleret a šavli a stříbrnou za kord. Foto: Ondřej Ženka.
Šermujete fleret. Proč zrovna ten?
V Brně byla v době, kdy jsem před třinácti lety začínal, pro děti přípravka zrovna na tuhle zbraň, takže to byla jediná možná volba. Samozřejmě dnes zkouším i jiné zbraně. Třeba na letošních Českých akademických hrách v Brně jsem startoval i na šavli a kordu, ale to je vždy spíš z legrace. Tady to náhodou vyšlo. Byl jsem letos i na kordových závodech, ale pokud to vyloženě netrénuju, tak můžu udělat nějaké to vítězství ve skupině, ale dál už nemám šanci. Taky proto, že kord je u nás hodně silný.

V čem spočívá hlavní rozdíl mezi kordem a fleretem?

Podstata fleretu spočívá v tom, že je to tzv. konvenční zbraň. Takže tam jsou práva útoku, kryty, odbody a je to daleko více svázané pravidly. Pokud jeden šermíř zahájí útok, tak ten druhý mu do toho nemůže zničehonic vstoupit. Musí ho donutit změnit tempo – něco naznačí, protivník se pozastaví a pak může přebírat útok a tak podobně. Je to dost složité a není to moc přehledné, a proto fleret taky dost trpí. Moc lidí na něj nechodí, protože se na to nedá tak dobře koukat jako třeba na kord. U kordu je podstatné, že povolená zásahová plocha je celý člověk, takže je jasné, že kdo toho druhého dřív bodne, boduje. U fleretu je platná zásahová plocha jen hrudník a záda.

Co vás baví na šermu?
Každý sportovec řekne, že mu to dalo a dává kamarády. Pro mě je to hlavně náplň volného času. Já si život bez šermu ani nedovedu představit. I po těch třinácti letech, co se tomu věnuju, mě to baví hrozně moc. Taky člověk může jezdit po světě. Dřív bývaly vlastivědné vycházky za trest po zkaženém turnaji, ale dneska už se člověk jde rád někam podívat. Rád bych u toho zůstal a později třeba trénoval děti.

Co je na šermu to nejobtížnější?

Člověk musí být hodně rychlý a mít postřeh. Klíčová je koncentrace. Udržet se v klidu v pauzách mezi zápasy a nemyslet na hlouposti. Šermíř musí všechny základní pohyby dělat automaticky, aby nemusel myslet třeba na to, jaký kryt zrovna udělá. To prostě musí naskočit samo, a proto je potřeba mít čistou hlavu.

Jak se to takového stavu dostáváte?
No, hodně těžko. Nikdo na mě nesmí mluvit. Všichni kolem musí chodit po špičkách, abych se mohl pořádně rozcvičit a protáhnout. Prostě nechat mě být. Většinou si dám sluchátka na uši, abych nic neslyšel, a soustředím se na to, abych podal co nejlepší výkon.

Co vaše dvoumetrová výška? Je to spíš výhoda nebo hendikep?
Na jednu stranu je to výhoda – jsem delší a mám delší ruku. Ale jsem zase pomalejší – změny směru nejsou tak dynamické. Navíc před dvěma roky po olympiádě se změnily pravidla, čímž se nahrálo menším a pohyblivější šermířům. Změna spočívá v délce zásahu. Na konci fleretu je tzv. aret – tlakový spínač, který se při zásahu sepne. Aby ten přístroj zaregistroval zásah, tak to sepnutí muselo dřív trvat 0,125 sekundy. Teď je to 0,25 sekundy. Plno šermířů kvůli tomu muselo přestat šermovat, protože se tomu nedokázali přizpůsobit. Úplně se změnilo tempo a styl šermu. Ale myslím, že zrovna fleret býval divácky atraktivnější. Teď je to takové čekání na chybu. Proto plno lidí skončilo, ale zase ti mladí kluci šli snadněji nahoru.

Jak dlouho se dá šerm dělat?
Hodně dlouho. Tady v Brně je dokonce šermíř, který má bronzovou medaili z veteránského mistrovství Evropy. Pro starší padesáti let se dělají běžně soutěže, které jsou dále věkově dělené. Na té vrcholové, světové úrovni se to dá dělat tak do pětatřiceti nebo i čtyřiceti let. Těm nejlepším šermířům je tak osmadvacet až třicet let. Ti už mají ty zkušenosti a takový ten pres před zápasem je pro ně spíše pozitivní. Jsou přesně v tom stavu, o kterém jsem mluvil, kdy už nemusejí nad ničím kromě taktiky přemýšlet.

Jak vidíte svoji sportovní budoucnost?
Určitě bych se chtěl podívat na další univerziádu. Nejen proto, že je to v Bangkoku a že se chci nějak umístit, ale taky kvůli atmosféře, která tam vládne. Jede tam celá výprava, chodí se na vás koukat i ostatní sportovci a je to moc příjemné. Strašně rád bych se taky za dva roky dostal do evropské olympijské kvalifikace a kdoví, třeba to vyjde a dostanu se olympiádu. Není to moc pravděpodobné, ale je to cíl, který by měl mít každý sportovec. A samozřejmě bych chtěl pokračovat v reprezentaci České republiky na MS a ME. Na nejbližší MS teď na podzim bych určitě chtěl projít skupinou a dostat se do šedesát čtyřky. Bude to hodně těžké, protože tam bude kolem sto třiceti závodníků, ale myslím, že bych to mohl zvládnout.

Hlavní novinky