Přejít na hlavní obsah

Strach ze selhání dokáže sportovce ochromit

Psycholog Jiří Kastner z fakulty sportovních studií pomáhá řadě vrcholových sportovců. 

Jiří Kastner se zabývá mimo jiné psychologií koučování.

V posilovně nebo jinde na sportovištích tráví celé dny. I výživu jsou si profesionální sportovci schopni pohlídat sami. Svoji psychiku, která na velkých akcích často rozhoduje, ale zanedbávají. Plyne to aspoň ze zkušeností Jiřího Kastnera, jemuž právě sportovci, a třeba také vrcholní manažeři, svoji mentální přípravu svěřují.

„Psychologická příprava je dnes snad jediná sféra, kde můžete získat výhodu před soupeřem. Všichni vrcholoví sportovci mají talent, dřou fyzicky, regenerují a dávají si pozor na to, co jí. Odlišuje je ale to, jak se věnují svojí hlavě,“ říká Kastner, který učil psychologii koučování celý podzimní semestr na fakultě sportovních studií. V praxi pomáhá třeba olympijské medailistce Zuzaně Hejnové, horolezci Radku Jarošovi nebo několika sportovním týmům.

Aby svoji práci ještě víc přiblížil studentům, přivedl na fakultu před Vánocemi badmintonového reprezentanta Petra Koukala. Ten vyprávěl o své sportovní přípravě, osobním zápasu s rakovinou varlat a následujícím založení nadačního fondu STK pro chlapy a mluvil i o strachu, se kterým se sportovci vrcholové úrovně potýkají. „Představte si, že celý život trénujete nějaké pohyby a víte, že je umíte. Najednou se ale třeba na olympiádě začnete bát, že selžete, a všechno děláte trochu jinak bez ohledu na předchozí trénink,“ přiblížil Koukal stresové chvíle.

Pomoci takovým situacím předcházet je úkol pro sportovního psychologa. Strach ze selhání, přílišná motivace, neschopnost stanovit si reálné cíle nebo naopak vyhoření a pocity, že člověk za nic nestojí a měl by toho nechat. To jsou pocity, s nimiž klienti za Kastnerem chodí a čekají, že jim s nimi pomůže.

Podle jeho slov si ale často neuvědomují pravou příčinu svých potíží a hledají ji v něčem, v čem úplně nespočívá. „Sportovec třeba přijde s cílem zlepšit své umění koncentrace a soustředění na výkon. Často ale zjistíme, že problém s koncentrací má hlubší příčiny, a je tedy nutné mentálním tréninkem řešit více než pouze samotnou koncentraci,“ dává příklad.

Kastner si pochvaluje třeba přístup evropské fotbalové asociace UEFA, která se mentální přípravou zabývá už u dětí. „Spolupracujeme spolu teď na projektu, díky němuž se na psychice pracuje už u pětiletých. Cítit je to pak hlavně v době, když mladí fotbalisté přechází do juniorských a dospělých týmů, a řada z nich se s novými úkoly a výzvami neumí poprat,“ říká Kastner a zmiňuje při tom důležitou roli rodičů. Hlavně ti dokážou svého malého potomka ke sportu zcela nadchnout, nebo mu ho úplně znechutit. Čím menší takové dítě je, tím víc se jeho výsledky a chuť do sportu odvíjí od přístupu rodičů. I s nimi psycholog pracuje.

Jeho setkání s rodiči často vyprovokuje trenér, který se s nejbližšími svých malých fotbalistů, hokejistů nebo atletů snaží být v kontaktu, aby děti vedl efektivněji. Někdo však potřebuje pečlivější přístup. Zvlášť když chce svého potomka vychovávat k tomu, aby se stal novým Jaromírem Jágrem nebo Petrou Kvitovou.

Jestli v tomto ohledu podle Kastnera něco funguje, tak je to moment, kdy se rodič stane vzorem. „Pokud od svých dětí očekávám dochvilnost, musím chodit také včas. Stejně tak pokud chci, aby se moji potomci stravovali zdravě, nemohu si sám na talíř dát cokoli, co mne napadne. Jedině pak mohu doufat, že má výchova bude mít pozitivní účinky,“ zdůrazňuje.

Hlavní novinky