Přejít na hlavní obsah

Íránská studentka: Obraz Íránu v českých médiích je často pokřivený

Arghavan Baghernia Abkenar studuje na Masarykově univerzitě kulturní sociologii. Přivedla ji sem náhoda.

Do Brna se poprvé podívala v roce 2016. „Spousta mých přátel jezdila po světě díky programu AIESEC a já chtěla také. Věděla jsem, že až dodělám bakaláře, chci studovat magistra v Evropě, tak jsem se dívala, kde by to tak sedělo mému zaměření. A tak trochu náhodou to padlo na Českou republiku a Brno,“ směje se Arghavan.

V rámci programu AIESEC tak před třemi lety spolu s dalšími dvaceti lidmi z různých zemí chodila do škol v Brně a blízkém okolí. „Každý týden jsme navštěvovali jednu a dělali jsme prezentace o našich zemích. Zároveň jsme bydleli v českých rodinách,“ vzpomíná na své první zkušenosti z Česka.

Díky pobytu začala poznávat zdejší kulturu a když se rozhodovala o magisterském studiu, Masarykova univerzita byla favoritem. „Někdy se prostě stanou nějaké věci a vaše rozhodnutí jsou užší a užší a prostě jsem skončila tady,“ vysvětluje Íránka, jak začala studovat kulturní sociologii na Fakultě sociálních studií MU.

V Íránu v rámci bakalářského studia se věnovala literatuře dramatu, která je vedle hraní, režie, loutkového divadla a scénografie odvětvím divadla.

„Od kulturní sociologie, kterou studuji tady, se to může zdát poněkud odlišné, pro mě samotnou je to ale velmi propojené, protože i můj bakalář byl kombinací teorie a praxe, sociologie, literatury, filozofie na jedné straně a kreativního psaní na druhé,“ přibližuje Arghavan s tím, že se už nechtěla věnovat tak konkrétně divadlu, jakkoliv se od něj samozřejmě neoprostila úplně a v rámci studia se věnuje i jemu.

V Česku jsou na tom humanitní obory lépe

Podobností mezi studiem v Česku a v Íránu je podle studentky hodně, velmi ale záleží na univerzitě a hlavním oboru. „Studovala jsem na nejprestižnější univerzitě v Íránu, ale mám pocit, že naše vysoké školy věnují více pozornosti oborům, jako je medicína, technologie a přírodní vědy, alespoň co se týče rozpočtu, který mají k dispozici, takže jsem nebyla moc spokojena. Špatná organizace, málo peněz a méně striktní a seriózní forma výuky,“ vyjmenovává.

„Organizace školy tady je o dost lepší, žádný nepořádek v administrativě a výuka je zde svým způsobem přísnější, ale ne zcela nepodobná. Pořád hodně čtete knihy a články a píšete,“ srovnává Arghavan a oceňuje i daleko větší množství mezinárodních vztahů a vazby na další univerzity v zahraničí, což je něco, co v Íránu úplně postrádají. „To ovšem není problém univerzity, ale politiky.“

Oceňuje také vybavení a možnosti na Masarykově univerzitě od kvalitně zásobených knihoven až po celkové technické a administrativní zázemí. „V začátcích bych ale ocenila nějakou finanční pomoc nebo aspoň radu, protože před tím, než jsem přijela do Brna, íránská měna dost klesla a rodiče mě už nemohli dál podporovat. Začala jsem tu proto na vlastní pěst hledat práci,“ říká Arghavan, která si nakonec našla práci asistentky učitele na mezinárodní škole, kde část týdne učí. 

Na Brnu se jí líbí velká svoboda a příležitost potkávat se s velkým množstvím různých lidí. „A taky dobré počasí,“ směje se studentka, která vyzdvihuje i spoustu akcí pro studenty.

Kulturní šoky? Spíš neznalost Íránu

Vzhledem k tomu, že v moravské metropoli už strávila nějaký čas před studiem, nezažívá tu Arghavan příliš mnoho kulturních šoků. „Přece jen tu ale občas vnímám jistou xenofobii. Rozhodně více než v jiných zemích, když to srovnám třeba s Německem. Vím, že je to i tím, že Česká republika byla po dlouhou dobu relativně izolovaná země. Před třiceti lety se otevřely hranice a dnes stále tak trochu experimentujete s přijímáním lidí z ostatních zemí,“ přemítá Íránka, kterou znepokojuje hlavně obraz Íránu v českých médiích.

„Když se mě lidé ptají, odkud jsem a já řeknu, že z Íránu, tak se začnou doptávat na věci, jako je terorismus a jestli musím nosit hidžáb, jestli můžu mít kluka a tak dále. Pod vlivem médií je vidění Íránu dost pokřivené. Ale to se netýká jen lidí z Česka.“ Občas je tak podle Arghavan únavné, když musí pořád vysvětlovat detaily o své zemi, náboženství, protože si lidé myslí, že Írán je fundamentálně muslimská země, kde ženy nic nemůžou.

„Bylo by dobré, kdyby byli lidé v Česku víc otevření dalším kulturám. V Brně už dnes vidíte spoustu lidí z různých částí světa a je super, že se s nimi můžeme potkávat, ale neberme je jako webovou stránku zemí, odkud pocházejí, poznávejme je proto, jací jsou,“ vyzývá studentka.

Hlavní novinky