Pochází z Královéhradeckého kraje, ale už šest let žije v Brně. Přestože v rodině zažil domácí násilí a bydlel i v dětském domově, dokázal v sobě najít sílu k tomu, aby osud, který mu nebyl příznivě nakloněn, změnil. „Byl jsem v dětském domově asi tři nebo čtyři roky, odtamtud mě vybojoval zpátky můj otec. Pak jsem žil s ním a nevlastní matkou. Otec je námořník, většinu času byl pryč a nevlastní matka byla alkoholička, takže to doma bylo horší než ten dětský domov,“ vypráví Jakub Novák. Kromě vlastního odhodlání, pomoci několika vnímavých lidí i organizací, mu velkou sílu k tomu, aby to nevzdal, dávala záliba v literatuře a zájem o historii. „Ze začátku jsem se snažil být co nejvíc ve škole. Bral jsem si všechny nadrámcové aktivity, abych nebyl doma. Proto jsem měl vždycky trošku blíž k učitelům. Oni mě inspirovali a snažili se podporovat mé zájmy. Celou dobu jsem tušil, že půjdu na vysokou, akademická půda pro mě byla takový útěk z reality,“ dodává.
Vášeň pro dějiny starověku
V roce 2019 se přestěhoval do Brna. „Nutkání jít na vysokou zprvu možná bylo i proto, že jsem si chtěl dokázat, že na to mám. Ale zároveň jsem věděl, že na to mám a že to chci dělat,“ říká. Po střední strojírenské škole se přihlásil ke studiu materiálového inženýrství na Vysokém učení technickém, ale z osobních důvodů z fakulty strojního inženýrství po několika semestrech odešel. Protože ho už od dětství fascinovala paleontologie a starověký Egypt, rozhodl se studovat historii. Přípravu na přijímací zkoušky nepodcenil. „Vzhledem k tomu, že jsem byl z technické školy, tak jsem měl obavu, jestli mám dost znalostí, a proto jsem si na univerzitě zaplatil přípravné kurzy. To mi hodně pomohlo,“ popisuje, jak se chystal. Jelikož měl široký všeobecný přehled a celkově byl dobře připravený, podařilo se mu splnit test studijních předpokladů a konečně začít studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vysněné Dějiny starověku. „Když jsem si vybíral historii, tak jsem věděl, že konečně chci dělat něco, co mě baví a vím, že mě to bude naplňovat,“ zdůrazňuje.
Ze studia byl nadšený a začal se specializovat na oblast Mezopotámie, konkrétně na Starověký Přední východ a Starobabylonské období. Poté, co získal bakalářský titul, pokračuje v navazujícím magisterském studiu. „Masarykova univerzita mi dává pocit bezpečí, moji učitelé jsou skvělí lidé, kteří nám často pomáhají i nad rámec toho, co musí. Lukáš Pecha z Ústavu klasických studií mě navnadil na akkadštinu a klínové písmo. Také se zaměřuji na náboženství Starověkého Předního východu, v bakalářské práci jsem se zabýval reflexí náboženství ve státní ideologii starobabylonského období a nyní budu porovnávat panovníky novoasyrského období se starobabylonskými a jejich božstva. Dokonce jsme vymysleli už i téma disertační práce. To bych královskou ideologii hledal napříč starověkem a říšemi Babylonie, Persie, Asýrie, Řecka, Říma a Egypta,“ upřesňuje se zápalem. V rámci programu Erasmus by se rád dostal na studijní pobyt do Německa. „Mám v plánu jet na univerzitu do Lipska. V Německu je mnoho materiálů vztahujících se k dějinám starověku, navíc je tam jeden z největších depozitářů klínopisných tabulek v Evropě. Němčinu částečně ovládám a budu mít důvod se procvičit.“
Bydlení díky projektu Symbios
Studium vysoké školy v Brně znamenalo pro Jakuba Nováka mimo jiné i výzvu z hlediska samostatného bydlení a řešení každodenních praktických záležitostí. Přestože byl už na střední škole zvyklý vydělávat si kvůli nepříznivé sociální a finanční situaci na brigádách v restauracích, velmi mu pomohlo, když získal sdílené bydlení v rámci projektu Symbios. Unikátní projekt fakulty sociálních studií vznikl na Katedře environmentálních studií pod vedením Bohuslava Binky a běží už šest let. Jeho záměrem je pomáhat s přechodem do dospělého života těm, kdo odešli z dětských domovů, mimo jiné i tím, že je dává dohromady s vysokoškoláky. „Já jsem hodně netypický obyvatel Symbiosu už v tom, že jsem nevycházel z dětského domova v osmnácti letech. Bohuslav viděl v mém pobytu přínos, protože bych mohl být takový přechodný most mezi oběma skupinami. Je nás tam víc, kteří jsme z dětského domova a studujeme na vysoké škole. Takže ono se to ve výsledku občas prolíná,“ ujasňuje.
Snahou projektu je poskytnout obyvatelům na čtyři roky zvýhodněné nájemné, ale také poradenské služby kvalifikovaných mentorek, které řeší běžné problémy mezi spolubydlícími a poskytují praktické konzultace. Podmínkou je dodržovat stanovená pravidla a naučit se vzájemnému respektu. „Pomoc nespočívá jenom v tom, že to je levné bydlení v centru, ale že má zároveň i sociální rozměr. Tím, že je to komunitní bydlení, tak se pravidelně scházíme a řešíme společné problémy. Člověka to hodně přiměje změnit pohled na svět, být trošku víc odpovědný. Zároveň, když potřebujeme pomoc, tak nám mentorky často pomůžou najít nějakou, neříkám zrovna správnou cestu, ale ukážou nám, že existuje víc možností. Ze začátku mi nedocházelo, že je to velká výhoda mít mentorky, říkal jsem si, co s nimi budu řešit. Nakonec z takové schůzky člověk odchází uvolněný, má to i terapeutický efekt,“ pochvaluje si.
Projekt je vyměřen na čtyři roky, ve výjimečných případech na pět. Jakub využívá sdíleného bydlení už dva roky, a proto by ho chtěl opustit hned poté, co dokončí magistra. Věří, že je dost samostatný, aby mohl uvolnit místo pro někoho dalšího, kromě toho by rád bydlel sám anebo s někým blízkým. Své zkušenosti s projektem Symbios popisuje v připravovaném dokumentu Snowflakes, který se má vysílat v létě a který pro Českou televizi natáčí režisér Filip Křivánek.
Plány do budoucna
I když se Jakub Novák v průběhu života musel spoléhat zejména sám na sebe, s nadhledem se dokáže ohlédnout za minulostí. „Já jsem člověk, který dokáže velmi snadno odpustit. Vždycky říkám, že život je krátký na to, abych na lidi byl pořád naštvaný, anebo s nimi měl nějaký problém. Poslední dva roky jsem potřeboval trošku i terapie, abych vyřešil osobní věci, a přišel jsem na to, že si chci vztahy urovnat,“ zamýšlí se. „Vzhledem k tomu, že jsem se asi od patnácti živil sám, tak jsem měl trošku problém s autoritami. Masarykova univerzita mě to odnaučila, protože učitelé tady jednají s respektem a často i rovnocenně,“ říká.
Jeho odhodlání jít dál a něčeho dosáhnout spočívá mimo jiné v cílevědomosti, která mu pomáhá zvládnout studium s prací. Od obsluhování na svatbách přes barmana a baristu se nyní stal vedoucím menšího baru, ve kterém se může mimo jiné vyžít i kreativně při pořádání výstav, divadelních představení a popularizačních přednášek. Z profesního hlediska by chtěl ve svém studijním oboru získat doktorát. „Asi můj největší sen je, že bych rád zůstal na Masarykově univerzitě jako kantor. Vyučoval bych a zároveň si vedl vlastní galerii, protože mám blízko k umění,“ plánuje. „Také mě láká přestěhovat se a žít v Berlíně, kde bych rád pracoval v muzeu s klínopisnými tabulkami. A můj třetí sen je pracovat na úrovni památkové diplomacie na Předním východě.“
S jeho energií a vůlí by se mu některé z přání mohlo splnit.