Jak s oblibou říkám, ke studiu biochemie jsem přišla jako slepý k houslím. Při výběru vysoké školy mě ovlivnili prarodiče chemici. Na gymnáziu jsem tíhla jak k biologii, tak chemii. Váhala jsem, kterou z věd si vybrat. Když jsem se dozvěděla o biochemii, cítila jsem, že to je konečně ono. Nejde o přímou kombinaci mých dvou oblíbených disciplín, ale jedná se o samostatný a dynamický obor. Naprosto mě pohltil výzkum na elementární úrovni genů a proteinů a objevování dosud neprobádaného. Své volby jsem nikdy nelitovala.
Stejně tak jsem si zamilovala i Masarykovu univerzitu, kterou jsem zvažovala jako jednu ze tří možností. Proč jsem se rozhodla právě pro ni? V prvé řadě mě okouzlil přátelský přístup vůči studentům během velmi dobře zorganizovaného přijímacího řízení.
Účast v největší světové soutěži v syntetické biologii
Mou zatím největší příležitostí je být součástí týmu iGEM Brno, který se letos účastnil i iGEM Competition. Náš třiadvacetičlenný tým složený ze zástupkyň a zástupců nejen MU, ale i VUT, pracuje na pěstování a genetické modifikaci rostliny okřehku neboli žabince. Vyvíjíme systém a kultivační kontejner, díky kterému budeme schopni pěstovat okřehek na zředěné močůvce a vytvářet z něj proteinově bohaté krmivo pro hospodářská zvířata. Snažíme se přinést revoluci do zemědělství a udělat ho udržitelnějším, a tak mu pomoci se vyrovnat s klimatickou změnou.
Studium musí především bavit
Nejen na studiu přírodních věd, ale obecně na vysoké škole ke stěžejním předpokladům patří organizace a schopnost seberealizace. Největší rozdíl, který jsem při přestupu ze střední zaznamenala, je, že nikdo na nás netlačí, vše záleží jen na naší vůli se vzdělávat. Zároveň domácí příprava stojí hodně času, ale je víceméně na dobrovolné bázi. Neznamená to, že jako přírodovědci ležíme stále v knížkách nebo zkoumáme v laboratoři. Je nutné si najít zdravý balanc mezi školou a volným časem.
Jako biochemici máme praktickou bakalářku, která obnáší povinný výzkum, na základě něhož píšeme závěrečný projekt. Pro ten svůj jsem si vybrala výzkumnou skupinu environmentálních biotechnologií, kde se zabývám produkcí a purifikací proteinu P11 obsahujícího rhodanasovou doménu u bakterií oxidujících síru. Zabírá mi to poměrně dost času, ale je to má vlastní volba, a stalo se z toho pro mě obrovské hobby.
Svou budoucí profesi ale vidím mimo laboratorní práci, neboť mě zajímá uplatnění vědeckých znalostí v praxi, například v oblasti vědecké komunikace, produktového poradenství, projektového řízení či inovací.
Práce v Mendelově muzeu
K průvodcovství v Mendelově muzeu a po Augustiniánském opatství jsem se dostala přes kamarádku, která odcházela a hledala za sebe náhradu. Brzy tomu budou už tři roky od mého nástupu. Jako Mendelova velká fanynka mám radost, že můžu ostatním přiblížit jeho život a osobnost, kterou považuji za tu vůbec nejvýznamnější, která se na našem území narodila. Dal základy oboru, který mění svět. Genetice.
Na práci si nejvíce užívám kontakt s lidmi. Ráda si s nimi povídám, a někdy se i sama obohatím o nějaký nový poznatek. Máme skvělý pracovní kolektiv, v němž jsem našla dobré přátele, a vedení, které pro nás připravuje řadu teambuildingových akcí. Provázíme i v cizích jazycích, což mi velmi pomohlo s nabytím sebejistoty v angličtině. Velký zájem o nás mají cizinci, v zahraničí je Mendel celebrita.
Vysokoškolský život
Samotná MU mi poskytuje nesčetně mnoho odvětví, ve kterých se můžu rozvíjet. V předešlém semestru mě spolek Titivillus sídlící na filozofické fakultě dostal na „prkna, která znamenají svět“ v adaptaci Aristofanovy Lysistraty. Navštěvovala jsem také sbor MUNIvoices na pedagogické fakultě. Ve volném čase, kterého před státnicemi neustále ubývá, ráda sportuji (na podzim jsem uběhla svůj první půlmaraton!), zpívám a hraji na ukulele, čtu fantasy romány, zabývám se geologií nebo trávím čas s přáteli.
Poslední léto jsem využila programu Erasmus+, díky němuž jsem vycestovala s organizací EYCB na dva týdny do Lotyšska, kde jsem poznávala krásu Pobaltí. Cílem pobytu byl takový mind mentoring zaměřený na to, jak překonávat překážky v životě. Poprvé jsem cestovala úplně sama a dalo mi to mnoho nových kamarádů a mezinárodních kontaktů. Bylo to mých nejlepších čtrnáct dní celých prázdnin.
Využijte Erasmu, na dva týdny, tři měsíce, půl roku – nesmírně vás to obohatí. A dodám moudro, ke kterému jsem došla v závěru svého šestého semestru: spěte, kvalitně jezte a dopřejte si každý den aspoň krátkou procházku, budete tak lépe čelit nevyhnutelnému stresu.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.
