Ústavní soud nedávno zamítl stížnost spolku Klimatická žaloba ČR a dalších na pasivitu Česka a nečinnost ministerstev při snižování emisí skleníkových plynů. Centrum pro lidská práva a demokracii v reakci na toto rozhodnutí uspořádalo v listopadu panelovou debatu na právnické fakultě s experty z praxe i akademického prostředí. Mezi hosty, kteří se snažili odpovědět na otázku, jestli mohou soudy ochránit planetu, byli také Lucie Vodvářková a Vojtěch Vomáčka z Masarykovy univerzity.
Stěžovatelé podali žalobu v roce 2021 k Městskému soudu v Praze, kdy žalovali tehdy kromě ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy i Vládu České republiky. Na ochranu svých práv zvolili tzv. zásahovou žalobu podle soudního řádu správního. Městský soud v Praze nejprve žalobě částečně vyhověl, po kasačním zásahu Nejvyššího správního soudu však žalobu zamítl. Oba rozsudky byly napadeny kasační stížností, poprvé Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zčásti zrušil, podruhé kasační stížnost zamítl. Druhá fáze řízení před správními soudy se týkala již jen mitigačních opatření, tedy takových, jejichž cílem je zmírnit změny klimatu. V první fázi řízení před správními soudy se řízení týkalo i adaptačních opatření, tedy těch, která reagují na skutečnou či očekávanou změnu klimatu včetně zvýšení odolnosti společnosti a krajiny.
Kvůli oběma rozhodnutím se pak stěžovatelé obrátili na Ústavní soud ČR. Ten ústavní stížnost spolku Klimatická žaloba a dalších osob zamítl. Stěžovatelé si zvolili pro svůj cíl zásahovou žalobu podle soudního řádu správního. Žalovaná ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy však právo stěžovatelů na příznivé životní prostředí v žalobě vymezeným způsobem neporušila. K výraznému snížení emisí skleníkových plynů a dosažení klimatické neutrality České republiky v horizontu přibližně tří dekád je třeba ukládat povinnosti jednotlivcům prostřednictvím zákonů. Taková zákonná úprava dosud neexistuje a ani ústavní pořádek, zákon či úprava EU ministerstvům neukládají povinnost mitigační opatření stanovit. Správní soudy proto nepochybily, když žalobě nevyhověly. Svým nálezem však ústavní soud do budoucna neuzavřel cestu dalším klimatickým žalobám na poli veřejného či soukromého práva.
O debatu byl zájem
Hlavním tématem diskuse na právnické fakultě pak byla právě zamítnutá žaloba. „Chtěli jsme dát v reakci na dané rozhodnutí dohromady panel expertů, který by nález kriticky rozebral a zhodnotil, co z něj pro nás vyplývá. Vnímali jsme také, že se o tématu klimatické spravedlnosti příliš nehovoří,“ přiblížil motivaci pro uspořádání akce vedoucí centra Pavel Doubek.
O akci projevili nejen studenti neočekávaně velký zájem. Protože záměrem bylo uspořádat diskusi rychle jako reakci na zmiňovaný nález, nezbylo příliš času na propagaci. „Že se nakonec v posluchárně sešlo více než šedesát zájemců, nás upřímně velmi překvapilo, dojalo a potěšilo. Je vidět, že o téma klimatické spravedlnosti je velký zájem. Je skvělé, že si studenti důležitost problému uvědomují a zajímají se,“ vyjádřil své nadšení Doubek.
Právní pohled na klimatickou krizi přišli doplnit odborníci z oblasti klimatického a ústavního práva, ale i z praxe. „Byli tam také tvůrci klimatické žaloby, kteří přiblížili, s jakou procesní strategií se pustili do soudní pře a jak jsou s jejím výsledkem spokojeni,“ Doubek tak poukázal na účast Laury Otýpkové, která se jako právnička v expertní skupině Frank Bold podílela na přípravě žaloby. Otýpková upozornila, že od podání žaloby v dubnu 2021 vzrostla teplota Země o 0,2 stupně, ale politika ochrany klimatu je v Česku stále ve stejném bodě.
V panelu zasedli také zástupci Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Lucie Vodvářková, doktorandka z Katedry ústavního práva a politologie, zasadila nález do kontextu mezinárodních závazků ČR a shrnula právní nástroje využitelné v boji se změnou klimatu.
Dalším byl Vojtěch Vomáčka, vedoucí Katedry práva životního prostředí a pozemkového práva, který otevřel diskusi o tom, zda by bylo vhodnější použít zásahovou žalobu podle soudního řádu správního, nebo jít cestou civilního soudnictví. „To, že to šlo někde jinde žalovat lépe, ještě neznamená, že to nešlo žalovat takhle,“ reagoval Vomáčka mimo jiné na kritiku, že soud neřekl, jak měli stěžovatelé postupovat.
Zamítavý nález podrobila kritice právnička Hana Müllerová z Akademie věd ČR působící v oboru klimatického práva. Experti se shodli na tom, že Ústavní soud nezpochybnil existenci člověkem vyvolané změny klimatu a nutnost situaci řešit. Uvítali by však, kdyby sdělil, jak měli stěžovatelé postupovat, aby uspěli.
„Pokud návštěvníci přicházeli s přáním dozvědět se něco víc o klimatickém právu, uvedeném nálezu a ústavněprávní rovině klimatické krize, jistě se jim dostalo mnoha zajímavých poznatků a podnětů k přemýšlení,“ shrnul debatu Doubek. Následně dodal, že pokud někdo očekával konkrétní manuál pro úspěch klimatických žalob před českými soudy, byl patrně zklamán.
V druhé části večera měli sami návštěvníci možnost se odborníků ptát. Zájem byl veliký, otázky padaly více než hodinu. „Úspěch akce může potvrdit i pan vrátný, který nás na fakultě zamknul,“ dodal s úsměvem vedoucí Centra.
Centrum pro lidská práva a demokracii se specializuje na nestranný odborný výzkum témat týkajících se lidských práv. Rádo by do budoucna navázalo na problematiku obrany klimatu dalšími akcemi. O klimatické právo se dále aktivně zajímá i Akademický spolek Lexikon působící na právnické fakultě.
Autorka článku je studentkou FSS a členkou studentské redakce Magazínu M.
