Poskytovat psychologickou péči a trávit část svého volného času s duševně nemocnými pacienty lákalo Věru Matýskovou už na gymnáziu. „Zapojila jsem se tehdy do projektu Metanoia a pravidelně chodila pomáhat do kroužku stolního tenisu pro fyzicky i psychicky handicapované děti a dospělé. To mě moc bavilo, připravovala jsem s nimi rozcvičky a další náplň kroužku. Současně jsem byla v týmu projektu HELP P3, který pořádá přednášky pro mládež o poruchách příjmu potravy,“ říká rodačka z Opavy.
Hned po příchodu do Brna na vysokou školu začala dobrovolničit ve studentském spolku SPOLU, který funguje už od roku 2012. Studenti psychologie a medicíny v rámci tohoto projektu docházejí za pacienty na klinická oddělení nemocnic nebo do psychiatrických zařízení, kde pro ně připravují volnočasový program. Vždy ve dvojicích působí v muziko-, arte-, kogni- či bibliotýmech. „Od prvního semestru chodím ještě s kamarádkou do Psychiatrické nemocnice Brno v Černovicích na oddělení ženské geriatrie. Pacientky tam mají většinou diagnózu demence, organické poruchy nálady, nemoci schizofrenního spektra, přidružené poruchy chování nebo jiné duševní poruchy způsobené poškozením a dysfunkcí mozku a somatickou nemocí. Hrajeme s nimi slovní hry, například Jméno, město, zvíře, věc, procvičujeme paměť pomocí různých asociací nebo trénujeme slovní zásobu,“ přibližuje studentka 3. ročníku psychologie na fakultě sociálních studií.
Posledním rokem působí Věra Matýsková v projektu SPOLU i jako koordinátorka. Na starosti má organizaci dobrovolníků, jejich úvodní školení, pořádání intervizí a supervizí a také komunikaci s psychologem na jednom konkrétním oddělení v Černovicích. „Loni v říjnu jsem se také zúčastnila konference Wellbeing days pod záštitou Poradenského centra MU. Při panelové diskusi s názvem Jak najít smysl v práci a neztratit ho po cestě jsme se snažili motivovat k životnímu naplnění v práci, studiu nebo dobrovolnictví,“ přibližuje.
A jak se od někdy náročné dobrovolnické činnosti odreagovává? „Ráda si zahraji s kamarády volejbal, přečtu dobrou knížku nebo se jdu jen tak projít. Dobrovolnictví a koordinátorství mi v rámci týdne zabírá jen pár hodin času, takže to mám dobře vyvážené s ostatními aktivitami. Obohacuje mě to hlavně z praktické stránky, protože studium našeho oboru je spíš teoretické a nemáme žádné povinné praxe. Takto se aspoň dozvím, jak to funguje na jednotlivých odděleních v nemocnici, nebo co pacienti nejvíce potřebují,“ popisuje.
