K psychologii jsem poprvé přičichnul na gymnáziu, kdy jsem si na seminářích uvědomil, jak moc může lidem pomáhat jen obyčejné naslouchání. Obor mě zaujal natolik, že jsem se ho rozhodl studovat v Praze, odkud pocházím. To mi ale nevyšlo, tak jsem nastoupil na Politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově, a rok poté jsem se dostal i na svůj vysněný obor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V jednu chvíli jsem studoval na dvou školách, což bylo sice náročné, ale v mnoha směrech obohacující.
Studium psychologie a politologie
Na naší fakultě oceňuji přátelské prostředí a výjimečně dobré vztahy s pedagogy i spolužáky. Trávíme spolu hodně času i mimo přednášky a pořádáme různé akce, například „psycho halloween“ anebo „psychointegrák“ pro prváky. V rámci bakalářského studijního programu, který dokončuji, se zaměřuji na psychologii a sociální antropologii a těším se na povinnou praxi, která mě čeká v magisterském studiu. Člověk se tak může dostat do oddělení klinické psychologie v nemocnicích nebo do adiktologických center, ale také do státních úřadů a do škol.
Kromě psychologie mě stále zajímá i politologie, proto jsem začal na fakultě sociálních studií studovat magisterský studijní program Volební studia a politický marketing, kde se oba obory prolínají. Zaměřuji se na politickou psychologii, hlavně na volební chování lidí, a na způsob, jakým jsou lidé manipulováni prostřednictvím politického marketingu. Zajímá mě například, jakým způsobem se dá dělat osvěta, aby voliči mohli být vůči těmto praktikám víc odolní. Navázal jsem tak na téma vědeckého populismu a problematiky důvěry občanů ve vědce, o kterém jsem psal bakalářskou práci.
Co se stane, když si lidé přestanou za elitu dosazovat politiky, jako je to u běžného politického populismu, a postaví se proti sobě běžný občan proti „zlému vědci“, jsem zkoumal ve své práci Když se populismus obrací proti vědě. Zabýval jsem se tím, jak je tento postoj rozšířený v České republice, do jaké míry lidé věří tomu, že jsou vědci špatní a zkorumpovaní. Data pro dotazník jsem sbíral přes facebook, takže mi odpovídali lidé z celé republiky. Obecně se ukázalo, že lidé v České republice vědcům důvěřují, ale kdybych se ptal na konkrétní obory, tak by odpovědi mohly být odlišné.
Práce pro fakultu
Působil jsem jako oborový buddy pro studenty psychologie na naší fakultě. Byla to zajímavá práce, při které jsem prezentoval obor na Dnu otevřených dveří i na sociálních sítích, ale hlavně jsem poznával nové lidi. Podílel jsem se na přípravných kurzech pro uchazeče a na organizaci seznamovacích akcí. Kromě toho pomáhám prvákům s registrací předmětů, organizací studia a informuji je o různých akcích.
Starší kolegové mě motivovali k tomu, abych zkusil práci v akademickém senátu naší fakulty. I když jsem jako senátor skončil po roce, protože jsem byl už velmi přetížený, dodnes to považuji za skvělou zkušenost. Měl jsem možnost sledovat schvalování celofakultního rozpočtu, podílet se na přerozdělování stipendií, vybírání nových členů komisí a vytvářet obsah pro sociální sítě. V senátu jsem zjistil, že moje představa o tom, co všechno dokážu změnit, je jiná než v praxi. Díky této pracovní zkušenosti vím, že není tak jednoduché něco řídit, a chápu, v čem jsou překážky.
Aktivity mimo školu
Baví mě získávat profesní zkušenosti i mimo školu. Pro společnost Mendora, která se snaží zlepšit dostupnost péče o duševní zdraví v Česku, píšu populárně-naučné články. Snažím se v nich představovat nové koncepty a témata, která mohou lidem pomoci lépe porozumět sobě i druhým. Díky této práci komunikuji s psychology a zdokonaluji se v psaní. Pro Mendoru pracuji také jako copywriter. Mimo fakultu jsem také pomáhal ve firmě Edulio s přípravnými kurzy pro středoškoláky, kteří chtějí studovat psychologii.
Měl jsem to štěstí, že jsem o prázdninách strávil měsíc v Kanadě. Vydal jsem se do Montréalu, kde jsem navštěvoval intenzivní kurz francouzštiny, a při té příležitosti jsem mohl cestovat a objevovat krásy provincie Québec. Pokud to půjde, chtěl bych vyjet na Erasmus do Nizozemska, kde jsou vyhlášené kurzy psychologie. Mimo to mě láká dostat se za oceán, rád bych se vrátil do Kanady, anebo jel do Japonska.
Volný čas, záliby a plány do budoucna
Poslední dobou se snažím užít si volný čas nejčastěji relaxací a setkáváním s kamarády. Když můžu, chodím na procházky, sportuji a čtu. Také jsem objevil nový koníček, kterým je sestavování rodokmenu. Zajímalo mě, kam sahá historie mého příjmení, které má v Česku asi jen deset lidí, a zda nejsme příbuzní. Přivedla mě k tomu vlastní zvědavost, a tak ve volném čase nahlížím do matrik a hledám své předky.
Do budoucna bych rád pokračoval ve vědecké práci, proto zvažuji doktorát, ale chtěl bych si udělat i psychoterapeutický výcvik a věnovat se psychologické diagnostice, abych mohl zkusit vlastní praxi.
